4 Ads 177/2011 — Nejvyšší správní soud

36 Ad 35/2014- 51 - text pokračování 10 36 Ad 35/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D. a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: ESOX, spol. s r.o., se sídlem Libušina tř. 23, Brno, zastoupený JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2014, č. j. 595/1.30/14/14.3, t a k t o : I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 26. 3. 2014, č. j. 595/1.30/14/14.3, s e r u š í a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Oktaviána Kociána, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a shrnutí obsahu rozhodnutí správních orgánů [1] Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále také jen „Inspektorát“) ze dne 15. 1. 2014, č. j. 8412/9.30/13/14.3-TZ2, vydané podle § 5 odst. 1 písm. l) bod 1. zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“), kterým Inspektorát žalobci uložil pokutu ve výši 80 000 Kč a povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Inspektorát konstatoval, že se žalobce dopustil při svém podnikání správních deliktů podle 1) ustanovení § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce, a to tím, že v den kontroly dne 20. 10. 2012, připustil na stavbě „Oprava havarijního stavu – sanace – Hotel International, Brno, Husova“ zaměstnanci J. W., nar. „X“, vykonávat práce, jejichž náročnost neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Dne 20. 10. 2012 prováděl J. W. uvazování břemen, pro tuto činnost nebyl odborně způsobilý a pohyboval se nad volnou hloubkou 5,3 m, kdy dle vyjádření lékaře nebyl způsobilý pro uvedenou práci. Uvedeným jednáním došlo k porušení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“); 2) ustanovení § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, tím, že na stavbě „Oprava havarijního stavu – sanace – Hotel International, Brno, Husova“ nepřijal dne 20. 10. 2012 technická o organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců (J. W., nar. „X“, P. H., nar. „X“) do hloubky, pod kterými je volná hloubka větší jak 1,5 m, jak požaduje § 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Uvedeným stavem žalobce nesplnil povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). [3] Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souvislosti se správními delikty, které byly zjištěny kontrolou vykonanou dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce u žalobce ve dnech 22. 10., 29. 10. a 23. 11. 2012. Výsledky kontroly byly shrnuty v protokolu o kontrole ze dne 23. 11. 2012, č. j. 22702/9.41/12/15.4. Po vyhodnocení výsledků kontroly zahájil Inspektorát dne 28. 5. 2013 s žalobcem příslušné správní řízení. [4] Z žalobou napadeného rozhodnutí pak vyplývá konstatování žalovaného, že není sporu o tom, že pan W. nebyl způsobilý konat práce ve výškách. V zápise ve stavebním deníku ze dne 13. 9. 2012 na listu č. 0781975, týkajícím se jiné stavby žalobce, bylo uvedeno, že pracovníci, kteří nesmí pracovat ve výškách a v místech volného prostoru, byli opakovaně upozorněni na zákaz pracovat ve výškách a v místech volného prostoru. V zápise ve stavebním deníku ze dne 20. 10. 2012, č. l. 1087197, je pak uvedeno, že během demontáže ocelové mříže došlo ke zranění pracovníka pádem na dno chladicí věže; toho dne se přitom vykonávaly práce související s bouráním chladicí věže. [5] Žalovaný konstatoval, že žalobce prostřednictvím stavbyvedoucího sice poučil osoby, které nesmí pracovat ve výškách o této skutečnosti, avšak toto poučení se týkalo jiné stavby, což je v rozporu s § 103 odst. 1 zákoníku práce, když informace a pokyny dle tohoto ustanovení musí být zajištěny mimo jiné vždy při změně pracovních podmínek a změně pracovního prostředí; žalobce tak nedbal jako zaměstnavatel dostatečně svých povinností organizovat, řídit a kontrolovat práci zaměstnanců, když pan W. prováděl dne 20. 10. 2012 práce při uvazování břemen, přičemž se pohyboval nad hloubkou 5,3 m, tedy pracoval ve výškách v rozporu se zdravotním posudkem a bez řádného zajištění. [6] S ohledem na popis událostí ve zmíněném protokolu o kontrole, který do protokolu zanesl inspektor, nelze hovořit o svévolné aktivitě pana W.; z tohoto popisu vyplývá, že práce pana W. byla koordinována s prací bagristy a druhé osoby uvazující mříž, když oběma těmto osobám společně s panem W. dal pokyny před započetím prací stavbyvedoucí. Platná právní úprava pak nevyžaduje kontrolu každého kroku zaměstnance, jak uváděl žalobce, ale nastavení postupů organizace práce způsobem eliminujícím podobné případy. Nelze tak hovořit o excesu zaměstnance, když povinnost zjistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci je primárně povinností zaměstnavatele a tu nelze přenášet na zaměstnance. I proto je odpovědnost za správní delikty koncipována bez ohledu na zavinění. [7] Žalovaný ve svém rozhodnutí dále uvedl, že dle fotografií, které jsou přílohou protokolu, a ze zjištění Policie ČR má za nesporné, že chladicí věž byla obehnána, jak uváděl i žalobce, po obvodu zídkou, její minimální výška byla Policí ČR naměřena 88 cm. Tuto skutečnost konstatoval i inspektor v rámci přezkoumání protokolu. Avšak z popisu události, při níž se stal úraz pana W., plyne, že jmenovaný stál na betonovém okraji věže, tedy nikoli za obvodovou zídkou. Pan W. zůstal stát na úrovni mříže, ta se při jejím zvednutí zhoupla a pootočila ve vodorovném směru, což způsobilo ztrátu stability pana W. a jeho následný pád do šachty. Žalovaný tak uvedl, že žalobce nesplnil své povinnosti dle příslušných právních předpisů, když v místě, na němž se pohyboval pan W., nebyl jmenovaný chráněn před pádem z výšky prostředky kolektivní či osobní ochrany. [8] V závěru svého rozhodnutí se pak žalovaný zabýval výší a přiměřeností sankce. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [9] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. Uvedl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, když žalovaný na základě předaných podkladů neúplně zjistil skutkový stav věci a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním; rozhodnutí žalovaného také spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce též uvedl, že výše sankce není úměrná uváděným porušením bezpečnostních předpisů, a že řízení nebylo vedenou v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „správní řád“). Řízení rovněž bylo vedeno formálně, bez odpovídajícího hodnocení navržených důkazů. [10] Věcně pak žalobce namítá, že se správní orgány při svém rozhodování nevypořádaly s námitkou, že zvedání mříže prováděl subdodavatel P. H., který byl zodpovědný za průběh zvedání mříže, měl si zkontrolovat prostor okolo pracoviště a neměl dopustit, aby do tohoto prostoru někdo vstupoval. Dle žalobce subdodavatel s největší pravděpodobností postupoval v rozporu s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, když úvaz mříže měl být proveden pověřenými pracovníky a tito měli následně od vázaného břemene odstoupit do bezpečné vzdálenosti. Dále měl být přes otvor okamžitě položen rám se sítí. Daný postup ale nebyl dodržen. [11] Uvedené skutečnosti měl žalobce doložit kopií faktury č. 70/2012 pana H., kterou jsou předmětné práce účtovány, a která prokazuje, že zvedání mříže bylo prováděno subdodávkou. Pan H. dokonce ani nebyl ve správním řízení jako svědek vyslechnut, což je v rozporu se zásadou, že v řízení o správním deliktu by správní orgány měly dbát na to, aby jejich procesní postup byl prostý vad a dále také v rozporu s požadavkem na úplné zjištění skutkové stavu. V důsledku daných opomenutí správní orgán dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně spáchání správního deliktu žalobcem a rovněž k nesprávnému posouzení věci, neboť je zřejmé, že žalobce žádné předpisy o ochraně bezpečnosti a zdraví při práci neporušil. [12] Pokud v důsledku nevhodné organizace práce ze strany subdodavatele a excesu ze strany zaměstnance došlo ke zranění zaměstnance, který započal provádět práce nad hloubkou, přestože dle jemu dobře známému lékařskému posudku a poučení stavbyvedoucím jeho zdr