2 Afs 36/2007 — Nejvyšší správní soud

62 A 117/2015- 66 - text - 10 - pokračování 62 A 117/2015 62 A 117/2015-66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Felbermayr Transport- und Hebetechnik GmbH & Co KG, se sídlem Machstraße 7, Wels, Rakousko, zastoupený M. P., bytem L. 333/47, B. (adresa pro doručování O. 3419/9, B.), proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Tř. Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2015, č.j. KUZL-12318/2015, sp.zn. KUSP-12318/2015/DOP/Ko t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 21.4.2015, č.j. KUZL-12318/2015, sp.zn. KUSP-12318/2015/DOP/Ko, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod ze dne 15. 12. 2014, č.j. OS-D/1485/6/14/Mik. I. Podstata věci Městský úřad Uherský Brod uložil žalobci pokutu ve výši 112 000 Kč za spáchání jiného správního deliktu podle § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni 26. 3. 2014 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť žalobce provozoval vozidla, jejichž hmotnost (či hmotnost jízdních souprav a dvojnáprav) při nízkorychlostním vážení překročila hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Závěry žalovaného zpochybňuje žalobce podanou žalobou. II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce namítá, že prvostupňový správní orgán postupoval v rozporu s § 16 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“); přestože je žalobce rakouskou právnickou osobou, prvostupňový správní orgán činil vůči žalobci písemné úkony pouze v českém jazyce. Těm žalobce nebyl schopen porozumět a nebylo mu tak umožněno řádně hájit svá práva. Žalovaný i prvostupňový správní orgán podle žalobce také chybně přeložili doklad o registraci vozidel a minimálně u vozidla s registrační značkou WE384BN doklad o registraci neprokazuje, že by vlastníkem byl žalobce. Podle žalobce je provozovatelem vozidel společnost Felbermayr Transport- und Hebetechnik, spol. s r.o. (dále jen „dceřiná společnost“) a žalovaný ohledně této otázky nedostatečně zjistil skutkový stav. Žalovaný pochybil také v tom, že obsah dokladů o registraci vozidel posuzoval podle českého práva, přestože tato listina byla vydána v režimu práva rakouského. Další žalobní námitka směřuje proti postupu žalovaného, který nevyčkal na pravomocné rozhodnutí odvolacího orgánu o účastenství dceřiné společnosti žalobce se sídlem v České republice v nyní posuzovaném správním řízení, přestože žalovaný „…nemohl předpokládat výsledek rozhodnutí o odvolání Felbermayr Transport- und Hebetechnik, spol. s r.o.“. Žalovaný ani prvostupňový správní orgán se dle žalobce nijak nezabývali hodnocením v tom směru, zda protiprávní jednání nenastalo pouze z důvodu excesu řidiče; jízda jízdních souprav byla v úseku Uherský Brod – Brno povolena rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 26. 3. 2014, č. j. 60821. Stejně tak žalovaný pominul odvolací námitku „…spočívající v absenci zákonné úpravy ukládající povinnost, kterou měl žalobce porušit.“. Žalobce tedy z uvedených důvodů navrhuje, aby zdejší soud rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil. Na tomto procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného Žalovaný považuje žalobní námitky žalobce za nedůvodné, jednotlivě se k nim vyjádřil a navrhuje, aby zdejší soud žalobu zamítl, neboť „…na základě přesně a úplně zjištěného skutečného stavu věci je žalovaný toho názoru, že v daném případě není dán žádný důvod k tomu, aby soud rozhodnutí žalovaného jako nezákonné zrušil.“. Na svém procesním postoji žalovaný setrval během celého řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s.ř.s., podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného postupem podle § 75 odst. 1 s.ř.s. Žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). Zdejší soud se nejdříve zabýval žalobní námitkou spočívající „…v absenci zákonné úpravy ukládající povinnost, kterou měl žalobce porušit.“. Ve výrokové části I. prvostupňového rozhodnutí správní orgán deklaroval spáchání jiného správního deliktu podle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích tím, že jízdní soupravy provozované žalobcem překročily limitní hodnoty stanovené zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni 26. 3. 2014 (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.”), který provádí vyhláška Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb. (dále jen „vyhláška č. 341/2002 Sb.”); prvostupňový správní orgán zjistil překročení limitů stanovených v § 15 odst. 2 písm. i) (maximální hmotnost jízdní soupravy), v § 15 odst. 2 písm. c) (maximální hmotnost motorového vozidla se čtyřmi a více nápravami) a v § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 (maximální zatížení dvojnápravy) vyhlášky č. 341/2002 Sb. (dále jen „maximální hmotnost vozidla“ či „hmotnostní limity vozidla“). Ustanovení § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích vymezuje skutkovou podstatu jiného správního deliktu provozovatele vozidla coby překročení maximální přípustné hmotnosti vozidla stanovené podle zvláštního právního předpisu, který není blíže specifikován. Jde tedy o blanketovou právní normu. V tuzemském právním prostředí je blanketových právních norem užíváno pravidelně (pokud jde o oblast trestání, pak jde např. o § 270 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), to však ještě neznamená, že by tato žalobní námitka měla být a priori pokládána za nedůvodnou. Zdejší soud je toho přesvědčení, že má-li být o takovou blanketovou právní normu opřen závěr o spáchání deliktu (má-li se taková norma stát základem pro postih delikventa v oblasti správního trestání), musí být její dispozice popsána natolik přesně (a tedy ve svém důsledku zcela předvídatelně), aby sama o sobě byla dostatečným návodem pro chování adresátů. Vztaženo na nyní posuzovanou věc, podmínkou aplikace § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích je dostatečně přesné a určité stanovení hmotnostních limitů vozidel provozovaných na pozemních komunikacích, které měly být žalobcem překročeny. Poznámka pod čarou k § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích odkazuje na vyhlášku č. 102/1995 Sb., která byla zrušena a nahrazena ke dni 28. 8. 2001 vyhláškou č. 301/2001 Sb. Vyhláška č. 301/2001 Sb. pak byla nahrazena vyhláškou č. 341/2002 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 8. 2002. Byť poznámka pod čarou není závazná a jejím hlavním smyslem je interpretační přehlednost právní normy (netřeba tu jistě podrobněji připomínat nález Ústavního soudu ze dne 30.11.1999 ve věci sp. zn. II. ÚS 485/98), lze z ní vysledovat úmysl zákonodárce, který odkazoval na prováděcí vyhlášku obsahující konkrétní hmotnostní limity vozidel. Vyhláška č. 341/2002 Sb. byla v době zjištění překročení hmotnostních limitů účinná, obsahuje konkrétní a jednoznačně stanovené maximální hmotnostní limity pro vozidla provozovaná na pozemních komunikacích a odkazuje-li § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích srozumitelně na zvláštní právní předpis, je takovým předpisem právě vyhláška č. 341/2002 Sb. K tomuto závěru lze dojít úvahou, jež nevyžaduje nikterak mimořádnou odbornou orientaci, a to ani pokud jde o oblast právní, ani pokud jde o oblast příslušného oboru žalobcova podnikání. Pokud jde tedy o podmínku dostatečně přesného a určitého stanovení hmotnostních limitů vozidel provozovaných na pozemních komunikacích, které měly být žalobcem překročeny, tu po materiální stránce pokládá zdejší soud za splněnou. Je třeba přisvědčit žalobci, že není souladné s právem, jestliže vyhláška či jiný podzákonný právní předpis stanoví povinnost bez zákonného zmocnění, a tedy nutně navazující otázkou je, zda vyhláška č. 341/2002 Sb., resp. § 15 této vyhlášky (právě toto ustanovení upravuje nejvyšší povolené hmotnosti silničních vozidel), byla vydána na základě zákonného zmocnění. Ustanovení § 91 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. zmocňuje Ministerstvo dopravy k vydání vyhlášky k provedení mimo jiné § 2 odst. 5 až 8 a § 4 odst. 8. V § 2 odst. 5, 6 a 7 zákona č. 56/2001 Sb. je odkazováno na prováděcí právní předpis, který stanoví bližší technické p