1 As 40/2007 — Nejvyšší správní soud

29 A 149/2015- 69 - text 9 pokračování 29 A 149/2015 29 A 149/2015-69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce F. B., proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Brně, se sídlem Brno, Moravské náměstí 1/1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: město M. B., se sídlem M. B., n. M. 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. ZKI BR-O-87/728/2015, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ze dne 25. 5. 2015, č. j. OR-32/2015-741, kterým Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště M. B., nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby spočívající v evidenci vlastnického práva u pozemků parc. č. x, x a x a v evidenci druhu pozemku u pozemků parc. č. x a x, vše v katastrálním území M. B., neboť se nejednalo o chybu v katastrálním operátu dle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). [2] Žalobce požadoval, aby místo dosud evidovaného vlastníka dotčených pozemků (osoby zúčastněné na řízení) byli jako skuteční vlastníci uvedeni jeho zesnulí rodiče A. a F. B. Současně žádal, aby pozemky parc. č. x a x nebyly vedeny jako ostatní komunikace, ale zemědělský půdní fond. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [3] Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že předmětné pozemky nabyl jeho zesnulý otec zhruba v polovině šedesátých let a užíval je jako oprávněný vlastník až do své smrti v roce 1987. Při projednávání dědictví se zjistilo, že čtyři pozemky (včetně tří nyní dotčených) nebyly u střediska geodezie jako vlastnictví zesnulého otce vedeny. Čtvrtý, nyní neposuzovaný pozemek, byl na zásah státního notářství znovu zaevidován jako vlastnictví otce, zbylé tři nikoliv. Dle sdělení notářství ke změně vlastnictví v evidenci nemovitostí mělo dojít místním šetřením, provedeným za účelem udržování evidence nemovitostí v souladu se skutečným stavem, které proběhlo v katastrálním území M. B. v období let 1984 až 1987. V roce 1990 se žalobce neúspěšně obrátil na Městský národní výbor M. B. se žádostí o protokol z onoho místního šetření. [4] Žalovaný nepřihlédl k tomu, že při rozsáhlé výstavbě bytových jednotek a komunikací v M. B. v šedesátých až osmdesátých letech minulého století docházelo ke změnám ve vlastnictví. Rodiče odkoupili pozemky od fyzické osoby, které byly tyto pozemky poskytnuty jako náhradní v souvislosti s rozsáhlou výstavbou. [5] Žalobci je vytčeno, že nepředložil žádnou listinu prokazující vlastnické právo zesnulých rodičů, přitom sám katastrální úřad není schopen předložit tyto požadované dokumenty: a) z místního šetření z let 1984–1987; b) na základě kterého byla provedena změna v evidenci vlastnictví dotčených pozemků v roce 1987; c) na základě kterého byla provedena změna u pozemku, k němuž existuje kupní smlouva z roku 1977; d) souhlas rodičů se změnou hranic u dalších pozemků [na něž je smlouva z roku 1977, na katastru nemovitostí mají o 164 m2 menší výměru oproti výměře uvedené v kupní smlouvě]. [6] Žalovaný poukázal na to, že nyní posuzované námitky byly žalobcem uplatněny již při obnově katastrálního operátu M. B. v roce 2005. Již tenkrát nebylo žalobci vyhověno. Krajský soud v Brně jeho žalobu zamítl s tím, že jde o spor o vlastnické právo, jenž nelze řešit před katastrálním úřadem. K tomu žalobce uvedl, že některé nynější důkazy v předchozí žalobě chyběly. Žalobce navíc kvůli špatnému postupu advokáta nemohl uplatnit opravný prostředek proti rozsudku krajského soudu. V daném případě se přitom nejedná o spor o vlastnické právo, který by měl být řešen v občanském soudním řízení. Během dědického řízení žalobce prokázal, že majetek zesnulých rodičů je katastrálním úřadem špatně evidován. Jako dědic tak byl žalobce poškozen na svých ústavně a mezinárodními smlouvami zaručených vlastnických právech, do dnešního dne nemůže nakládat s veškerým majetkem, který rodiče až do své smrti prokazatelně vlastnili. [7] V řízení před správními orgány byly porušeny zásady materiální pravdy, legality a legitimního očekávání. Žalovaný taktéž nepřihlédl ke všem námitkám a důkazům, čímž porušil § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. [8] Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí katastrálního úřadu, zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [9] Ve vyjádření k žalobě žalovaný úvodem připomněl, že v téže věci, tj. ve věci vlastnického práva k předmětným pozemkům parc. č. x, x a x bylo již rozhodováno v rámci žalobcem uplatněné námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu v katastrálním území M. B. Krajský soud v Brně v zamítavém rozsudku ze dne 26. 7. 2007, č. j. 29 Ca 162/2005-52, uvedl, že podstatou námitek je spor o vlastnické právo, ten však nemůže být vyřešen katastrálním úřadem. Spor o vlastnictví náleží do kompetence obecných soudů v občanském soudním řízení. [10] V nynější věci správní orgány zcela vyčerpávajícím způsobem popsaly retrospektivní vývoj vlastnických práv pro osobu zúčastněnou na řízení, a to od roku 1907 až do současnosti. Příslušné listiny jsou ve spisech a žalobce se s nimi mohl seznámit. V průběhu řízení žalobce nepředložil žádnou listinu, jíž by prokázal nabytí vlastnického práva pro sebe ani pro zesnulé rodiče. Zápisy práv jsou v katastru nemovitostí zapisovány na základě listin, které vlastnické právo k nemovitosti osvědčují. Od rozhodnutí uvedených v prvním odstavci nedošlo ke změně vlastnického práva. [11] Na základě uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce [12] V podání ze dne 15. 2. 2016 žalobce setrval na již dříve uplatněné argumentaci. Skutečnost, že středisko geodezie, nyní katastrální úřad, provádí změny v evidenci nemovitostí bez vědomí majitelů, dle žalobce potvrzují i jiné jeho věci vedené u zdejšího soudu (sp. zn. 29 A 75/2015, 29 A 91/2015 a 31 A 51/2014). [13] Osoba zúčastněná na řízení se k věci nevyjádřila. V. Jednání soudu konané dne 17. 10. 2017 [14] K jednání se bez omluvy nedostavil řádně předvolaný žalovaný, ani řádně vyrozuměná osoba zúčastněná na řízení. [15] Žalobce pak při jednání v prvé řadě vznesl námitku podjatosti vůči všem členům senátu. S odkazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva uvedl, že o věci má rozhodovat nestranný soud, přičemž osoba soudce má poskytovat dostatečné záruky nestrannosti z hledisek objektivních i subjektivních. V daném případě existuje objektivní nedostatek nestrannosti vzhledem k dřívější rozhodovací činnosti senátu 29 A Krajského soudu v Brně ve věcech žalobce. [16] K takto podané námitce podjatosti soud nepřihlížel a nepředkládal ji tedy Nejvyššímu správnímu soudu, a to z následujících důvodů. Žalobce v průběhu let podal zdejšímu soudu řadu žalob vůči různým žalovaným správním orgánům. Z toho v roce 2015 brojil čtyřmi žalobami proti rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, vždy ve věcech opravy chyb v katastrálním operátu. Řízení o těchto žalobách jsou či byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 29 A 75/2015, 29 A 91/2015, 29 A 149/2015 (nyní projednávaná věc), a 29 A 170/2015. V každé z těchto věcí žalobce minimálně jednou uplatnil námitku podjatosti členů senátu 29 A, odůvodněnou vždy předchozí rozhodovací činností tohoto senátu ve věcech žalobce. V nyní souzené věci tak učinil podáními ze dne 20. 11. 2015 a ze dne 12. 9. 2016. O těchto námitkách podjatosti rozhodl Nejvyšší správní soud usneseními ze dne 11. 12. 2015, č. j. Nao 315/2015-33, a ze dne 19. 10. 2016, č. j. Nao 253/2016-59, tak, že tam označení soudci Krajského soudu v Brně nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci. [17] Podle § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), může účastník řízení namítnout podjatost soudce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud. Zároveň je v § 8 odst. 1 in fine s. ř. s. výslovně stanoveno, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. [18] Námitka podjatosti uplatněná při jednání dne 17. 10. 2017 byla v prvé řadě zjevně opožděn