7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 251/2017- 58 - text 8 pokračování 29 A 251/2017 29 A 251/2017-58 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Praha, Šaldova 466/34, proti žalovanému Celnímu úřadu pro Zlínský kraj, se sídlem Zlín, Zarámí 4463, za účasti osoby zúčastněné na řízení: H. K., o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve výkonu zástavních práv týkajících se pozemku parc. č. st. X, jehož součástí je stavba č. p. X, a pozemku parc. č. X, zapsaných na LV X, katastrální území X[X, obec X, okres X, a pozemku parc. č. st. X, jehož součástí je stavba č. p. X, a pozemku parc. č. st. X, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, zapsaných na LV 106, katastrální území X [X], obec X, okres X, zahájeného přípisy žalovaného ze dne 9. 6. 2017, č. j. 34943/2017-640000-42, a ze dne 26. 5. 2017, č. j. 32044/2017-640000-42, t a k t o : I. Žaloba s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Žaloba [1] Žalobou ze dne 18. 10. 2017 se žalobce domáhal soudní ochrany před zásahem žalovaného spočívajícím v nezákonném výkonu zástavních práv zahájeného shora označenými přípisy žalovaného ze dne 9. 6. 2017 a 26. 5. 2017. Ke skutkovým okolnostem uvedl, že žalovaný (dále též „správce daně“) vůči němu vydal dne 17. 2. 2016 zajišťovací příkaz dle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a následně rozhodnutím ze dne 25. 2. 2016 zřídil zástavní práva k nemovitým věcem v jeho vlastnictví, resp. ve společném jmění manželů (dále též „SJM“). Proti zajišťovacímu příkazu žalobce brojí žalobou proti rozhodnutí správního orgánu vedenou Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 Af 47/2016. [2] Žalovaný posléze přistoupil k výkonu výše uvedených zástavních práv dle § 170a daňového řádu oznámeními ve smyslu § 1359 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ze dne 9. 6. 2017 (ohledně nemovitých věcí v obci Provodov) a 26. 5. 2017 (ohledně nemovitých věcí v obci Bílovice). Těmito dílčími úkony (oznámeními o započetí výkonu zástavního práva) tak byl zahájen postup správce daně – výkon zástavního práva. V daném případě však výkon těchto zástavních práv hrubě odporuje základním zásadám správy daní. Z tohoto důvodu žalobce proti výkonu zástavních práv brojil stížností dle § 261 odst. 1 daňového řádu. Tyto však žalovaný vyhodnotil jako nepřípustné (vyrozumění žalovaného ze dne 5. 9. 2017). Nadřízený správce daně pak shledal nedůvodnou žalobcovu žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 261 odst. 6 daňového řádu (viz sdělení Generálního ředitelství cel ze dne 6. 10. 2017). [3] Žalovaný svými rozhodnutími shledal, že žalobce je dle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, společně a nerozdílně odpovědný za spotřební daň z lihu v řádu miliard Kč. V rámci exekučního řízení zahájeného výše citovaným zajišťovacím příkazem již žalovaný zbavil žalobce veškerých finančních prostředků. Žalobce byl v rámci kauzy tzv. lihové mafie pravomocně odsouzen k devíti letům odnětí svobody. Tento případ přímo souvisí s vyměřenou a exekvovanou daňovou povinností. [4] Pokud jde o nemovitosti v obci Provodov, žalobcova matka, která je žalobci darovala, uplatnila institut odvolání daru pro nevděk dle § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tím vlastnické právo přešlo opětovně na ni. Tento výhradní vlastník nemovitou věc též obývá. Co se týče nemovitostí v obci Bílovice, tyto již nejsou součástí společného jmění manželů, jak tomu bylo v době zřízení zástavního práva. Manželství žalobce bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 7. 2017, č. j. 27 C 7/2017-21. V těchto nemovitých věcech nebydlí žalobce, ale jeho bývalá manželka a jejich dvě nezletilé děti. Případným výkonem zástavních práv tak nebude dotčen žalobce jakožto společně a nerozdílně odpovědný dlužník za spotřební daň v řádu stovek milionů Kč, ale žalobcova sedmdesátiletá matka, jež je momentálně dlouhodobě hospitalizována v léčebně dlouhodobě nemocných, a bývalá žalobcova manželka a jejich dvě nezletilé děti. [5] Žalovaný tyto skutečnosti soustavně ignoruje. Daňová povinnost navíc byla primárně vyměřena jiné osobě, která má postavení plátce dle § 4 odst. 1 zákona o spotřebních daních, žalobce je toliko v postavení tzv. podílníka dle § 4 odst. 1 písm. f) téhož zákona. Žalobce je toliko jedním z několika společně a nerozdílně zavázaných subjektů, žalovaný přesto exekučně postupuje prakticky výhradně vůči žalobci. Žalobce přitom z předmětného daňového úniku neměl nikdy větší majetkový prospěch, částka ve výši stovek milionů Kč neodpovídá jeho majetkovým poměrům. [6] Žalovaný se ohledně výkonu zástavních práv odkazuje na § 170a daňového řádu, který mu obecně přiznává oprávnění zástavní právo vykonat. Žalovaný je nicméně i při tomto svém postupu povinen konat v souladu se základními zásadami správy daní, zejména pak zásadou šetření práv daňových subjektů, a dále pak logickou posloupností, kdy primárně má být exekvován daňový subjekt, který měl z neodvedení spotřební daně logicky největší majetkový prospěch), a teprve poté podílníci. Dle § 5 odst. 3 daňového řádu je přitom správce daně povinen šetřit práva i třetích osob. [7] Vůči žalobci ovšem žalovaný postupuje likvidačně. Exekvuje jeho poslední majetek, a to nemovité věci. Tento postup není sám o sobě nezákonný, nicméně v předmětném případě jeho nezákonnost spočívá v kontextu, kdy nejsou šetřena práva třetích osob, jež přitom budou výkonem zástavních práv dotčeny v prvé řadě, žalovaný postupuje účelově, kdy z více společně a nerozdílně odpovědných osob, exekvuje výhradně žalobce, přičemž se jedná o mstu za výpověď žalobce v rámci trestní větve kauzy, která měla za následek zásah Generální inspekce bezpečnostních sborů u žalovaného (ze všech obviněných v kauze lihové mafie byl právě žalobce osobou, která jako první a jediná začala vypovídat v neprospěch R. B., a v neprospěch úředních osob žalovaného). Jak vyplývá z potvrzení o stavu osobního daňového účtu ze dne 22. 6. 2017, exekvování tzv. primárních plátců je ze strany žalovaného velmi vlažné. Žalovaný k tomuto datu vymohl částku 1 754 655,74 Kč od ostatních společně a nerozdílně odpovědných osob, a částku 539 172,45 Kč od žalobce. Mezi dalšími spoludlužníky jsou přitom osoby, které mají k dispozici větší exekvovatelný majetek. Na exekuci tohoto majetku ovšem žalovaný nemá zájem, na rozdíl od exekuce majetku žalobce a zbavení jeho rodiny střechy nad hlavou. [8] K otázce přípustnosti žaloby žalobce uvedl, že vyrozumění dle § 1359 občanského zákoníku a § 170a daňového řádu je úkonem při placení daní, který lze napadnout námitkou dle § 159 daňového řádu, jak ostatně žalobce učinil. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že výkon zástavního práva jako celek je specifickým postupem správce daně. Ostatně i Generální ředitelství cel na straně 5 svého sdělení konstatuje, že výkon zástavního práva je postup skládající se z několika dílčích úkonů. Těmito dílčími úkony jsou jednotlivá rozhodnutí a faktické úkony – např. rozhodnutí o nařízení prohlídky nemovitých věcí za účelem ocenění, či sama tato prohlídka činěná znalcem. Výkon zástavního práva dle § 170a daňového řádu je tedy specifickým postupem správce daně při placení daní. Zatímco úkonem při placení daní je např. vyrozumění o výkonu zástavního práva nebo prohlídka nemovité věci za účelem jejího ocenění, postupem je ucelený soubor dílčích úkonů. Takovým souborem úkonů je i výkon zástavního práva dle § 170a daňového řádu. Proti postupu správce daně přitom dle § 159 odst. 1 daňového řádu námitku uplatnit nelze. Proti postupu správce daně, ať již ve fázi nalézací nebo při placení daní, je přípustným prostředkem obrany toliko stížnost proti postupu správce daně dle § 261 odst. 1 daňového řádu a následná žádost nadřízenému správci daně o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle odstavce 6 téhož paragrafu. Zároveň se jedná o jiný právní prostředek nápravy ve smyslu § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), jenž žalobce před podání žaloby vyčerpal. [9] Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby soud jednak deklaroval, že výkon zástavních práv žalovaným, jejichž zahájení bylo oznámeno přípisy ze dne 9. 6. 2017 a 26. 5. 2017, je nezákonným zásahem, jednak žalovanému zakázal pokračovat ve výkonu těchto zástavních práv. [10] Žalobce dále v rámci žaloby požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby soud nařídil předběžným opatřením žalovanému povinnost zdržet se výkonu předmětných zástavních práv. II. Vyjádření žalovaného [11] Ve vyjádření k návrhu na nařízení předběžného opatření žalovaný mimo jiné uvedl, že zajišťovací příkaz byl coby exekuční titul nahrazen platebním výměrem na spotřební daň z lihu ze dne 17. 5. 2016,