1 Afs 28/2012 — Nejvyšší správní soud

29 Af 3/2013- 53 - text 6 pokračování 29 Af 3/2013 29 Af 3/2013-53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: TAKE ACTION, s. r. o. – v likvidaci, se sídlem Brno, Hudcova 78b, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 2. 11. 2012, č. j. 4761-2/2012-010100-21, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Na základě kontroly provedené dle § 41 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném v daném zdaňovacím období, dne 15. 12. 2005 v provozovně (skladu lihovin) Lhotice u Mnichova Hradiště Celní úřad Mladá Boleslav zajistil u žalobce ve větším množství vybrané výrobky, u nichž žalobce neprokázal, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné v souladu s § 5 zákona o spotřebních daních nebo že zajištěné výrobky oprávněně nabyl za ceny bez daně dle § 6 téhož zákona. V následujícím řízení, jehož cílem bylo prokázání zdanění nebo zákonného nabytí za ceny bez daně zajištěných vybraných výrobků, případně jejich propadnutí či zabrání, byly předloženy faktury a další doklady, které byly porovnány se zajištěnými vybranými výrobky (podle data výroby, označení a popisů jednotlivých výrobků). Tímto porovnáním došlo k částečnému ztotožnění zajištěných vybraných výrobku s předloženými doklady a tudíž prokázání zdanění jen u části zajištěných vybraných výrobků. Na základě toho bylo u části zajištěných vybraných výrobků rozhodnuto o zrušení zajištění. U zbývajících zajištěných vybraných výrobků žalobce Celní úřad Mladá Boleslav případ postoupil věcně a místně příslušnému Celnímu úřadu Brno s návrhem na propadnutí zajištěných vybraných výrobků a s návrhem na vyzvání žalobce k podání daňového přiznání ke spotřební dani. Celní úřad Brno rozhodl o propadnutí rozhodnutími ze dne 22. 6. 2010, č. j. 29372/2010-016200-024, a ze dne 21. 2. 2011, č. j. 9767/2011-016200-024. [2] Dne 7. 7. 2011 rozhodla Policie České republiky usnesením č. j. OKFK-240-445/TČ-2008-28 o vrácení věcí zajištěných žalobci dne 15. 12. 2005. Dle protokolu o předání a vrácení věcí ze dne 13. 9. 2011, č. j. OKFK-240-522/TČ-2008-28, byly žalobci vráceny i účetní doklady, které by měly prokazovat zdanění spotřební daní těch výrobků, o jejichž propadnutí bylo rozhodnuto celním úřadem. [3] Ve vyměřovacím řízení Celní úřad Brno dne 3. 12. 2008 vyzval žalobce k podání daňového přiznání. Výzva mu byla doručena dne 19. 12. 2008. Daňový subjekt však daňové přiznání ve stanovené lhůtě nepodal. Dne 22. 11. 2011 Celní úřad Brno rozhodnutím č. j. 59596/2011-016200-024 vyměřil z vybraných výrobků spotřební daň. Dne 28. 2. 2012 Celní úřad Brno obdržel návrh žalobce na povolení obnovy řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím o propadnutí vybraných výrobků ze dne 21. 2. 2011, č. j. 9767/2011-016200-024. Celní úřad Brno návrh na obnovu řízení zamítl rozhodnutím ze dne 19. 3. 2012, č. j. 13293-2/2012-016200-024. [4] Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí Celní ředitelství Brno zamítlo rozhodnutím ze dne 2. 11. 2012, č. j. 4761-2/2012-010100-21. V odůvodnění konstatovalo, že o existenci nyní předkládaných faktur musel žalobce vědět již dříve a mohl je navrhnout k důkazu. Na uvedeném ničeho nemění, že tyto byly zajištěny Policií České republiky. K vyhledání příslušných účetních dokladů měl žalobce dostatek času. Ve věci je též nepodstatné, kdo žalobci zpracovával účetnictví. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [5] Ve včas podané žalobě žalobce v prvé řadě uvedl, že nové důkazy (inventurní seznam a faktury dodavatelských společností Market PH s. r. o., FARNESE COMPANY s. r. o., RESTMAIL s. r. o., PERFECT BUSSINES s. r. o., FANTASTIC TRADE s. r. o., SHOCK POWER s. r. o.) nebyly předmětem řízení ukončeného rozhodnutím Celního úřadu Brno o propadnutí zajištěných vybraných výrobků, celní úřad se tak jimi nezabýval. Proto je žalobce předložil v rámci návrhu na povolení obnovy řízení poté, co mu byly vráceny policií. Inventurní seznam bylo třeba hodnotit v souvislosti s některými fakturami od společnosti Market PH s. r. o. Jejich propojení pak tvořilo plnohodnotný důkaz o zdanění zajištěných výrobků spotřební daní. Žalobce v průběhu řízení opakovaně podával policii žádosti o vrácení účetnictví. Policejní orgán mu však odmítl účetnictví vydat, neboť je potřeboval pro trestní řízení. Ve svých odpovědích sice policejní orgán uváděl, že se nebrání poskytnout potřebnou součinnost, současně však vždy vyžadoval konkretizaci dokladů, které takto měly být policejním orgánem jiným orgánům předloženy. Tento požadavek však byl pro žalobce nesplnitelný, neboť likvidátor ani jednatelka nebyli policii schopni sdělit, které konkrétní doklady prokazují zdanění vybraných výrobků spotřební daní. Účetnictví bylo vedeno externě společností DATAEXPRES s. r. o. a jednatelka neměla povědomí o jeho konkrétním obsahu. Většina dokladů navíc vznikla před jejím nástupem do společnosti žalobce. Ani likvidátor žalobce neměl o obsahu účetnictví povědomí, neboť byl do funkce ustanoven až po jeho zajištění policejním orgánem. Dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, účetnictví tvoří jeden celek, a proto byl žalobce povinen přezkoumat celé toto účetnictví tak, aby vyhodnotil, které doklady bude třeba předložit celním orgánům. Takto mohl postupovat prostřednictvím erudovaných osob až po vrácení účetnictví od policejních orgánů. Po likvidátorovi nelze požadovat, aby vyhledával účetní doklady v rámci nahlížení do trestního spisu. Z účetnictví nově získané důkazy tedy skutečně nemohly být bez zavinění žalobce v řízení o propadnutí zajištěných vybraných výrobků uplatněny dříve, než bylo celé účetnictví policií vráceno. [6] Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí Celního ředitelství zrušil a věc vrátil žalovanému (coby právnímu nástupci celního ředitelství) k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [7] Ve vyjádření k žalobě žalovaný setrval na argumentaci uvedené již v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce [8] V replice k vyjádření žalovaného ze dne 23. 4. 2013 žalobce zdůraznil, že jeho účetnictví bylo vedeno externí společností. Z ničeho tak neplynulo, že by mu faktury byly detailně známy. Byly totiž v držení účetní společnosti. Výslech svědka Ing. K. žalobce navrhl již v daňovém řízení, ale tento proveden nebyl. Žalobce obecně označil důkazy, které však nebyly k důkazu provedeny. V. Jednání konané dne 31. 1. 2017 [9] Při ústním jednání strany setrvaly na argumentačních liniích vytýčených již jejich písemnými podáními. [10] Soud konstatoval obsah soudního a daňového spisu (vycházel též z vyměřovacího spisu doloženého žalovaným k věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 29 Af 24/2013). Návrhy žalobce na provedení výslechu svědků Ing. arch. K. a Mgr. M. přitom pro nadbytečnost zamítl, skutkové okolnosti dostatečně plynuly z daňového spisu. Žalobce k tomu dodal, že Ing. arch. K. již pravděpodobně zemřel. VI. Posouzení věci soudem [11] Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správce daně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. [12] Předmětem sporu v dané věci je otázka, zda celní orgány postupovaly správně, pokud zamítly návrh žalobce na povolení obnovy řízení ve věci propadnutí lihovin pro nezaplacení spotřební daně. Žalobce jako důvod obnovy řízení vymezil skutečnosti podle § 117 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, kdy za novou skutečnost považoval vrácené účetnictví a faktury, které byly po dobu probíhajícího daňového řízení zadrženy policejními orgány pro účely trestního řízení. [13] K institutu obnovy řízení lze obecně toliko konstatovat, že obnova řízení může být vyvolána naplněním dispoziční zásady z podnětu účastníka řízení a v takovém případě má charakter mimořádného opravného prostředku; je-li zahájena ex officio nařízením ze strany správního orgánu, pak má charakter dozorčího prostředku. Obnovit lze jen již pravomocně ukončené řízení, a to pouze z důvodů uvedených v zákoně. Pro jiné důvody nelze řízení obnovit. Obnova řízení je nástrojem umožňujícím skutkové přehodnocení pravomocně ukončeného řízení, neužije se jí proto pro nápravu právních vad. Obnova řízení se rozpadá do dvou fází – obnovovacího a obnoveného řízení. [14] V posuzovaném případě podal žalobce návrh na obnovu řízení. Jako důvod obnovy vymezil § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. K tomu lze uvést, že zkoumá-li správce daně, zda tvrzené dův