6 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 3/2015- 161 - text pokračování 15 30 Ad 3/2015 - 30 Ad 3/2015 - 161 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: pplk. JUDr. B. Š., LL.M., bytem Dr. F. V. 182, L., zastoupeného JUDr. M. Š., bytem U J. 2/190, P. 5, adresa pro doručování: Š. k. 2/981, P. 5, poštovní přihrádka ..., proti žalovanému: Policejní prezident, Policejní prezidium se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2015, č. j. PPR-14328-15/ČJ-2015-990131, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2015, č. j. PPR-14328-15/ČJ-2015-990131, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 284 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. M. Š. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru (dále jen „služební funkcionář“), ze dne 10. 4. 2015, č. ZLK-693/2015. Tímto rozhodnutím byl žalobce podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o služebním poměru“), dnem 21. 4. 2015 odvolán ze služebního místa vedoucího odboru Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Uherské Hradiště, a současně jmenován do personální pravomoci ředitele Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Policejního prezidia České republiky, který provede ustanovení žalobce na služební místo. Žalobci dnem 26. 11. 2014 vypršela platnost osvědčení pro styk s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „TAJNÉ“. Proto žalobce požádal, a to žádostí fyzické osoby ze dne 21. 7. 2014, Národní bezpečnostní úřad o vydání osvědčení pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“. Národní bezpečnostní úřad dne 16. 3. 2015 sdělil služebnímu funkcionáři, že dle ustanovení § 112 odst. 1 písm. f) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl dne 13. 3. 2015 o přerušení řízení o vydání osvědčení žalobce pro styk s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“. Služební funkcionář proto dne 23. 3. 2015 oznámil žalobci zahájení řízení ve věcech služebního poměru o odvolání ze služebního místa a ustanovení na jiné služební místo ve stejné služební hodnosti, event. zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru, nebude-li jej možné na jiné služební místo převést. Dne 10. 4. 2015 pak služební funkcionář vydal rozhodnutí, č. ZLK-693/2015, kterým podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru žalobce odvolal z dosavadního služebního místa a současně jej převedl do personální pravomoci ředitele Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Policejního prezidia České republiky. Žalobce napadl toto rozhodnutí služebního funkcionáře odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2015, č. j. PPR-14328-15/ČJ-2015-990131, jako nedůvodné zamítl a prvostupňové rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí k jednotlivým odvolacím námitkám uvedl, že plná moc předložená žalobcem nesplňovala požadavky kladené na ni ustanovením § 33 odst. 2 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Prvostupňový služební funkcionář tedy nepochybil, pokud předtím, než došlo k doložení této plné moci, doručoval písemnosti, včetně oznámení o zahájení řízení ve věci služebního poměru, přímo žalobci. Pochybení nicméně žalovaný shledal v tom, že služební funkcionář po předložení plné moci, k němuž došlo dne 9. 4. 2015, neumožnil zmocněnci žalobce nahlédnout do spisové dokumentace a vyjádřit se k předmětné věci. Tato procesní vada však byla dle žalovaného napravena v rámci odvolacího řízení, o čemž svědčí pozvání žalobce na jednání senátu poradní komise žalovaného, jakož i záznam o nahlédnutí do spisového materiálu ze dne 3. 7. 2015. Žalovaný dále odmítl názor žalobce, že by vydání osvědčení pro styk s utajovanými informacemi bylo v daném případě předběžnou otázkou, pro kterou by muselo být řízení přerušeno. V této souvislosti uvedl, že při ustanovení na služební místo musí příslušník splňovat zákonem o služebním poměru stanovená kritéria, a proto vyčkávání na rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále též „NBÚ“) by v mnoha případech způsobilo paralýzu výkonu činností na služebních místech, kde je styk s utajovanými informacemi předpokladem. Jako nedůvodnou žalovaný posoudil také námitku žalobce, že mu již dne 23. 4. 2015 bylo Národním bezpečnostním úřadem vydáno osvědčení pro styk s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“, a tedy fakticky odpadl důvod pro odvolání žalobce ze služebního místa. Žalovaný k tomu konstatoval, že řízení ve věcech služebního poměru se sice v prvním i druhém stupni posuzuje jako jeden celek, avšak odvolání ve věcech služebního poměru nemá obecně odkladný účinek. Vyloučení odkladného účinku u většiny rozhodnutí ve věcech služebního poměru ve smyslu § 190 odst. 4 zákona o služebním poměru je přitom dáno zejména tím, že se jedná o personální opatření služebních funkcionářů, kdy je třeba v reálném čase reagovat na potřeby policie v personální oblasti. Žalovaný tak uzavřel, že rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře není možno pokládat za nezákonné, neboť v době jeho rozhodování osvědčení žalobce pro styk s utajovanými informacemi reálně neexistovalo. II. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě podrobně popsal skutkové okolnosti dané věci, včetně dosavadního průběhu řízení, a shodně jako v podaném odvolání poukázal na nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného a na vady řízení spočívající mj. v nesprávném doručení oznámení o zahájení řízení ve věcech služebního poměru. V této souvislosti připomněl, že ačkoli byl již ode dne 6. 5. 2014 na základě generální plné moci zastoupen JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, bylo oznámení o zahájení řízení doručeno přímo žalobci, čímž došlo k porušení ustanovení § 174 odst. 1 písm. b) a § 176 odst. 5 a 6 zákona o služebním poměru, a rovněž k porušení základního práva žalobce na právní pomoc garantovaného čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce měl za to, že zákon o služebním poměru - na rozdíl od ustanovení § 33 správního řádu - nevyžaduje u generální plné moci úřední ověření podpisu zmocnitele, a i kdyby takovým nedostatkem plná moc skutečně trpěla, byl by dle názoru žalobce služební funkcionář povinen žalobce vyzvat k jeho odstranění. Žalobce taktéž upozornil, že služební funkcionář ponechal zcela bez odezvy žádost jeho zástupce ze dne 10. 4. 2015 o seznámení se s podklady rozhodnutí, čímž mu též odepřel možnost vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí. K tomu žalobce odkázal na relevantní judikaturu soudů, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 183/67, publikované pod č. Rc 19/1968, rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. Rc 34/1976, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1998, sp. zn. 22 Cdo 215/98, nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. III. ÚS 138/2000, a ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. II. ÚS 90/06, a dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 8 As 83/2014 - 43. Dále žalobce s odkazem na ustanovení § 180 odst. 5 zákona o služebním poměru namítal, že služební funkcionář měl vyčkat na výsledek řízení u Národního bezpečnostního úřadu o žádosti žalobce o vydání osvědčení pro styk s utajovanými informacemi. Jednalo se totiž o předběžnou otázku, o které příslušeno rozhodnout jinému orgánu v jiném řízení, a kterou si tedy služební funkcionář nemohl posoudit sám. Dle žalobce nadto řízení vedené Národním bezpečnostním úřadem neprobíhalo standardním způsobem a bylo i přes včasné podání žádosti vedeno nepřiměřeně dlouho. Za nejzávažnější vadu ovšem žalobce pokládal skutečnost, že žalovaný, ačkoliv po zahájení řízení odpadl důvod jeho vedení, odmítl v odvolacím řízení přihlédnout k tomu, že Národní bezpečnostní úřad vydal žalobci dne 23. 4. 2015 osvědčení pro styk s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“, doručené služebnímu funkcionáři dne 24. 4. 2015. Tím dle žalobce pominul důvod jeho odvolání ze služebního místa a žalovaný měl postupovat podle ustanovení § 179, věty druhé, zákona o služebním poměru a řízení zastavit. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 - 75, ze dne 29. 5. 2009, č. j. 2 As 22/2008 - 151, ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012 - 47, ze dne 27