1 Afs 91/2010 — Nejvyšší správní soud

31 Af 23/2016- 39 - text 8 31 Af 23/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: PS Slovácko, spol. s r. o., IČ 25343891 se sídlem Náměstí Svobody 360, 686 04 Kunovice zastoupený advokátem JUDr. Vítem Buršou se sídlem Růžová 1254, 686 01 Uherské Hradiště proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, č. j. 1404/16/5200-11435-711892 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 3. 2016 doručenou zdejšímu soudu dne 16. 3. 2016 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, č. j. 1404/16/5200-11435-711892 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob ze dne 10. 6. 2015, č. j. 1264707/15/3309-51523-700447 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydaným Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti (dále jen „prvostupňový orgán“), podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“), a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „ZDP“), tak, že prvostupňové rozhodnutí změnil, když část věty v prvním odstavci výroku prvostupňového rozhodnutí začínající slovy „podle § 139 odst. 1 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů“ se mění na „podle § 143 odst. 1 a 3 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů“. V ostatním zůstal výrok prvostupňového rozhodnutí beze změny. II. Předmět řízení 2. Žalobce nesouhlasí s postupem prvostupňového orgánu a žalovaného, který je v rozporu se základními zásadami daňového řízení. Účelovým postojem k určitým důkazům tyto orgány vytvořily skutkový a právní stav neodpovídající realitě, zejména účetnictví žalobce. 3. Dále žalobce rozporuje závěr ohledně posuzování dohody o zápočtu mezi ním a Ing. M., když tuto hodnotí prvostupňový orgán a žalovaný pouze pohledem, zda existovala či neexistovala pohledávka žalobce za Ing. M. na základě smlouvy o půjčce. Oba orgány dospěly k závěru, že pohledávka z půjčky neexistovala, a proto nebylo možno učinit zápočet na neexistující pohledávku. Žalobce však za důležité pro posouzení částky 867.693,- Kč jako výdaj žalobce spočívající v úhradě závazku vůči Ing. M. z titulu úroků z dříve poskytnuté půjčky pokládá skutečné uhrazení této částky Ing. M. ke dni 31. 12. 2012, přičemž toto skutečné uhrazení vyplývá z účetnictví žalobce. Z účetnictví žalobce rovněž vyplývá poskytnutí půjčky Ing. M., která byla následně splacena v roce 2013. 4. V návaznosti na tyto skutečnosti má být dle žalobce pohlíženo na obsah předmětné dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ze dne 31. 12. 2012, z níž jasně vyplývá poskytnutí půjčky Ing. M. a ze strany žalobce zaplacení úroků z dříve poskytnutých půjček, obojí ve výši 867.693,- Kč. Aby žalobce mohl uhradit Ing. M. předchozí závazek (úroky z předchozí půjčky), půjčil si stejnou částku k jeho úhradě. Namísto účetních dokladů žalobce a Ing. M. vyřešili účetní operace zápočtem pohledávek. Zpochybněním zápočtu však nelze popřít úhradu závazku žalobce, když formální přístup by neměl být důvodem pro neuznání výdaje vyplývajícího také z jiných důkazů, zejména z účetních dokladů a daňových přiznání obou stran. Závěry orgánů finanční správy proto žalobce pokládá za tendenční a nesprávné, neboť uvedenou dohodu o zápočtu je potřeba posuzovat v souvislosti s dalšími důkazy a v návaznosti na ně. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný se k předmětné žalobě vyjádřil svým přípisem ze dne 22. 4. 2016, č. j. 17995/16/5100-41453-711845, v němž žalovaný předně odkazuje na správní spis a napadené rozhodnutí. Dále nesouhlasí s tvrzením žalobce ohledně neprokázání splnění zákonných podmínek pro daňovou účinnost vynaloženého výdaje (nákladu) na úroky z půjčky, poskytnuté poplatníkem uvedeným v § 2 ZDP, který nevede účetnictví, když poukazuje na napadené rozhodnutí, v němž je přehledně vysvětleno účtování žalobce o předmětném případu. Žalobce v průběhu daňové kontroly ani v průběhu odvolacího řízení nedoložil žádné doklady a účetní zápisy, jimiž by prokázal reálné naplnění smlouvy o půjčce ze dne 31. 12. 2012 (faktické poskytnutí finanční výpomoci ve prospěch žalobce jako dlužníka ve výši 867.693,- Kč, čímž by žalobci vznikl skutečný závazek vůči věřiteli, nikoliv pohledávka). Žalovaný znovu upozorňuje na skutečnost, že i pokud by žalobce prokázal reálné naplnění předmětné smlouvy o půjčce, ze samotné smlouvy o půjčce však věřiteli (Ing. M.) žádná povinnost přenechat předmět půjčky nevzniká. Pokud žalobce dokládal úhradu předmětných úroků z půjčky dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků, je podle žalovaného logické a správné, že se oprávněností tohoto postupu zabýval. Ze smlouvy o půjčce nevzniká pohledávka z titulu „nároku na půjčku“, nýbrž vzniká eventuální závazek předmět půjčky vrátit. V daném případě proto pohledávka z titulu „nároku na půjčku“ fakticky nevznikla, nemělo proto být o ní ani účtováno. Z toho důvodu nebyla následně ani způsobilá (z důvodu své neexistence) k právnímu započtení s jinou pohledávkou, resp. závazkem. Na základě takto deklarovaného započtení s neexistující pohledávkou nemohlo dojít ani k zániku jiné pohledávky, resp. závazku. IV. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 6. Žalobce se k vyjádření žalovaného vyjádřil svým podáním ze dne 6. 5. 2016, v němž uvedl své přesvědčení, že se žalovaný snaží činit účelové závěry skutkové i právní tak, aby obstál jeho úmysl doměřit žalobci daň. Podle žalobce žalovaný účelově vykládá obsah dohody o zápočtu, zejména poukazem na pojem pohledávka v ní obsažený, přičemž by dle žalobce žalovaný a prvostupňový orgán neměl zneužívat nepřesnost či nesprávnost používání právních pojmů a případných souvislostí. 7. Žalobce rovněž poukazuje na skutečnost, že Ing. M. výdaj žalobce potvrzuje a ve svém daňovém přiznání daní. Správce daně v praxi při kontrolách prověřuje výdaje kontrolovaného subjektu, konfrontuje je s příjmy, které z účetního případu plynou jinému subjektu, a poté zpochybňuje výdaje, není-li na druhé straně u deklarovaného příjemce příjem zahrnut do účetnictví. To však v daném případě nenastává, neboť Ing. M. výdaj žalobce jako svůj příjem ve svém daňovém přiznání uvádí. 8. Rovněž žalobce připomíná, že pro stanovení daňové povinnosti není rozhodující poskytnutí půjčky, ale vyplacení úroků žalobcem Ing. M. ve výši 867.693,- Kč, tj. uznání tohoto výdaje. Dále žalobce uvádí obdobné skutečnosti jako v žalobě. V. Posouzení věci krajským soudem 9. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s.ř.s. 10. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 s.ř.s. 11. Podstatou sporu v nyní projednávané věci je skutečnost, zda ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 12. 2012 vyplývá pohledávka žalobce na půjčku vůči Ing. L. M., kterou by následně žalobce mohl započíst v dohodě o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ze dne 31. 12. 2012, čímž by došlo k uhrazení pohledávky žalobce vůči Ing. L. M. z titulu úroků z půjčky, v důsledku čehož by si mohl ponížit svůj základ daně z příjmů právnických osob. 12. Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti. Dne 31. 3. 2014 zahájil prvostupňový orgán u žalobce protokolem č. j. 680883/14/3309-05402-703090 daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 a 2012 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2011 až prosinec 2012 včetně. Dne 1. 6. 2015 byla daňová kontrola ukončena projednáním, podepsáním a předáním zprávy o daňové kontrole, č. j. 508207/15/3309-60561-709332 (protokol o projednání a podepsání s žalobcem, č. j. 1208700/15/3309-60561-709332). Prvostupňový orgán na základě svých zjištění zvýšil žalobci základ daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2012 ve smyslu § 23 odst. 3 písm. a) bod 2 ZDP o částku ve výši 867.693,- Kč z důvodu porušení § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP. Žalobce uzavřel dne 3. 1. 2012 smlouvu o půjčce s Ing