7 Afs 1/2010 — Nejvyšší správní soud

62 A 61/2016- 155 - text 9 pokračování 62 A 61/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka ve věci žalobce: Egeria, z.s. sídlem Obchodní 1324, Otrokovice proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín za účasti: 1. EUROVIA CS, a.s., odštěpný závod oblast Morava sídlem Vídeňská 104, Brno 2. E.On Distribuce, a.s. sídlem F.A. Gerstnera 2151, České Budějovice 3. Česká telekomunikační infrastruktura a.s. sídlem Olšanská 2681, Praha 4. Zlínský kraj sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 16.2.2016, č.j. KUZL 13459/2016, sp. zn. KUSP 68550/2015 ÚP-So, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16.2.2016, č.j. KUZL 13459/2016, sp. zn. KUSP 68550/2015 ÚP-So, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.2.2016, č.j. KUZL 13459/2016, sp. zn. KUSP 68550/2015 ÚP-So, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Městského úřadu Holešov, odboru výstavby, rozvoje a životního prostředí, oddělení stavebního řádu (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 7.10.2015, č.j. HOL-21407/2015/SÚ/RS, o tom, že podle § 129 odst. 2 v návaznosti na § 85 odst. 2 a § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a § 28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), žalobce není účastníkem řízení o dodatečném povolení terénních úprav „Strategická průmyslová zóna Holešov - dočasná deponie zeminy a násypových materiálů“ na pozemcích parc. č. 2760/1 a 2757 v k.ú. Holešov a parc. č. 147/1 v k.ú. Zahnašovice. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že v daném případě nebyl žalovaným zjištěn stav věci, o kterém by nebylo důvodných pochybností, dle § 3 správního řádu, a nebyly zjištěny všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu. 3. Podle žalobce žalovaný nesprávně posoudil jeho námitku, že deponie zeminy a násypových materiálů má být použita pro realizaci silnice R49. Žalobce uvádí, že z textu nájemní smlouvy uzavřené mezi stavebníkem a Zlínským krajem vyplývá, že deponie má sloužit k výstavbě silnice R49. Žalobce z uvedeného dovozuje, že řízení o dodatečném povolení terénních úprav je tzv. navazujícím řízením ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“). Žalovaný podle žalobce nesprávně vyložil podmínku č. 14 stanoviska EIA ze dne 6.12.2001 ke stavbě silnice R49, a to tak, že až v budoucnu se bude rozhodovat o tom, zda zajištění potřebného množství násypové zeminy je nutné posuzovat podle zákona č. 100/2001 Sb. či nikoli. Podle žalobce je napadené rozhodnutí vnitřně rozporné, neboť žalovaný zastává názor, že žalobce není účastníkem řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., a v rozporu s tím předpokládá, že vztah k tomuto záměru se bude řešit až v neupřesněné budoucnosti. 4. Žalobce dále namítá, že vyjádření Městského úřadu Holešov, odboru výstavby, rozvoje a životního prostředí, oddělení životního prostředí, ze dne 10.6.2015, č.j. HOL-12632/2015/ŽP/PP, sp. zn. 2777/2015/ŽP/PP (dále jen „vyjádření MěÚ Holešov“), je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje žádné odůvodnění, a je i nepravdivé, neboť dotčené pozemky se nacházejí na trvalých travních porostech, kde je záměr rozlehlé deponie zeminy cizorodým, nežádoucím prvkem. Záměrem tudíž podle žalobce může být dotčen krajinný ráz ve smyslu § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“). Pokud by tedy žalobci nenáleželo právo účasti podle § 9c odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., jak tvrdí žalovaný, pak by mu mělo náležet účastenství ve smyslu § 70 zákona č. 114/1992 Sb. 5. Žalobce v odvolání namítal, že na dotčených pozemcích zaznamenal výskyt čmeláků, křečků polních, koroptví polních, křepelek polních, kavek obecných, motáka pochopa, kalouse pustovky a kolihy velké a část těchto živočichů fotograficky doložil, přičemž žalovaný tuto námitku zamítl s odkazem na stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen „stanovisko AOPK“). Žalobce v této souvislosti namítá, že stanovisko AOPK není vyjádřením příslušného úřadu, neboť správním orgánem odpovědným za ochranu zvláště chráněných druhů je krajský úřad, jak vyplývá z § 77a odst. 5 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb. Jelikož si žalovaný neopatřil k posouzení důležité otázky vyjádření odboru životního prostředí a zemědělství krajského úřadu, rozhodoval bez relevantních podkladů. 6. Žalobce dále namítá, že stanovisko AOPK se vyjadřuje k výskytu zvláště chráněných druhů živočichů, přičemž vychází pouze z prověření nálezové databáze a jednoho terénního šetření provedeného dne 4.12.2015, kdy tento termín i sama AOPK považuje za nevhodný k prověření výskytu většiny živočichů. Jedna terénní kontrola v prosinci a prověření nálezové databáze nejsou dostatečné; v prosinci je velká část živočichů neaktivní, případně se nachází mimo oblast rozmnožování. Databáze AOPK výskyt živočichů podle žalobce nemůže vyloučit, pokud jde o živočichy hibernující, nebo tažné, zdržující se v prosinci mimo hnízdiště. Podle žalobce nálezová databáze AOPK neposkytuje důkazy o neexistenci živočichů na určité lokalitě. Stanovisko AOPK se nezabývá otázkou existence biotopů namítaných druhů a nijak se též nevypořádalo s fotografiemi, které žalobce přiložil jako důkaz v rámci odvolání. Žalobce má dále stanovisko AOPK je nelogické a bagatelizující. Žalobce zdůrazňuje, že pokud může být dotčen zájem na ochraně zvláště chráněných druhů, je třeba přistoupit k jejich ochraně a je třeba uznat, že příslušné spolky mají nárok na účast v řízeních, kde mohou být tyto zájmy dotčeny. Žalobce tak měl být účastníkem řízení podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., jelikož záměrem mohou být dotčeny zájmy ochrany zvláště chráněných druhů živočichů. 7. Svoji argumentaci žalobce rozhojnil v podané replice. Nad rámec výše uvedeného uvedl, že o vyhotovení stanoviska AOPK nebylo rozhodnuto usnesením, jak vyžaduje § 56 správního řádu, přičemž žalovaný požadoval odborné stanovisko, nikoli závazné stanovisko. Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení napadeného i jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 8. Žalovaný uvádí, že v daném případě nelze žalobce považovat ani za účastníka řízení coby osobu, o níž tak stanoví zvláštní právní předpis, jímž by mohl být zákon č. 114/1992 Sb.; i toto účastenství je možné za podmínky, že stavebním povolením mohou být dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů. 9. K námitce možného dotčení krajinného rázu žalovaný uvádí, že pozemky se nacházejí v Průmyslové zóně Holešov, která byla vybudována v místech bývalého mezinárodního letiště. Terénní úpravy jsou v souladu s územním plánem města Holešov (změna č. 5, schválená zastupitelstvem města Holešov dne 24.2.2005, a dále změna č. 8, schválená dne 20.4.2006) a také s územním plánem Zahnašovice (změna č. 1, schválená zastupitelstvem obce Zahnašovice dne 7.3.2015), kterými bylo vymezeno území průmyslové zóny. Soulad stavby s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem byl pak podle žalovaného prokázán předloženým kladným koordinovaným závazným stanoviskem k dodatečnému povolení předmětné stavby, kde se vyjadřoval dotčený správní orgán (vyjádření ze dne 3.6.2015, č.j. HOL-10410/2015/KZS, příloha č. 1) z hlediska vodohospodářských zájmů a odpadového hospodářství, a dále ve vyjádření MěÚ Holešov. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 11. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 12. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Podstatou sporu v dané věci je, zda byly naplněny podmínky pro přiznání účastenství žalobci v řízení o dodatečném povolení stavby deponie zeminy. Ke kritériím rozhodování o účastenství je nutné předeslat též ústavněprávní východisko, podle něhož k tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení,