5 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

29 A 231/2017- 51 - text  8 29 A 231/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: Jihlavské vodovody a kanalizace, a.s. sídlem Masarykovo Náměstí 97/1, 586 01 Jihlava zastoupený advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 42, 615 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství České republiky sídlem Těšnov 17, 117 05 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2017, č. j. 30973/2017-MZE-15110, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 4. 2017, č. j. KUJI 254296/2017, sp. zn. OŽPZ 3210/2016 OI-4. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavil řízení o žádosti o povolení provozování vodohospodářské infrastruktury „Jihlava, ulice Srázná – kanalizační stoka a vodovodní řad“ ve vlastnictví Statutárního města Jihlavy (dále též „předmětné povolení“) ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 247/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). Důvodem pro zastavení řízení o podané žádosti bylo, že žalobce ani po výzvě k doplnění žádosti a po přerušení řízení nedodal správnímu orgánu prvního stupně veškeré zákonem požadované doklady k tomu, aby mohlo být o povolení k provozování vodohospodářské infrastruktury žalobci projednáno. Konkrétně žalobce nedoložil existenci dohody dvou vlastníků provozně souvisejících vodovodů nebo kanalizací podle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, jak je vyžadováno dle § 6 odst. 2 písm. b) in fine zákona o vodovodech a kanalizacích. 2. V napadeném rozhodnutí žalovaný své zamítavé stanovisko k odvolání žalobce odůvodnil tím, že pro projednávanou věc je relevantní pouze skutečnost, že žalobce nedoložil v řízení před správním orgánem prvního stupně doklad, který je zákonem stanovený jako povinný pro možnost udělení povolení k provozování vodovodů nebo kanalizací, což je takovou formální vadou, která brání pokračování v řízení, resp. brání tomu, aby mohla být žádost z obsahového hlediska posouzena. Ve zbytku odvolání se žalovaný ztotožnil s žalobcem, konkrétně s jeho tvrzením, že další důvody, na kterých správní orgán prvního stupně založil své rozhodnutí, jsou pro projednávanou věc irelevantní. Zároveň k námitce podjatosti žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že byla vznesena až v rámci odvolacího řízení, je na ni potřeba nahlížet jako na odvolací důvod, neboť její primární účel, tedy zamezení rozhodování o věci osobou, u které lze pochybovat o její nepodjatosti, již v době po vydání rozhodnutí, napadeného odvoláním, není možno naplnit. Tuto námitku však žalovaný neshledal důvodnou proto, že ze spisu podjatost jakékoliv úřední osoby v řízení před správním orgánem prvního stupně nevyplývá a žalobce konkrétní osoby, ani důvody jejich podjatosti v odvolání neuvedl. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhuje, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce uvádí celou řadu námitek, vztahujících se k řízení před správním orgánem prvního stupně, které však v podstatné části kopírují důvody, uplatněné žalobcem v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Tyto námitky se převážně týkají údajně protiprávního jednání třetích osob či protiprávního jednání správního orgánu prvního stupně ve vztahu k jiným osobám. Ve vztahu k nyní projednávané věci žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, a to z důvodu, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. lobce rovněž namítá, že správní orgán prvního stupně rozhodl odlišně od Městského úřadu v Třebíči, který rozhodoval o udělení kolaudačního souhlasu stavbě vodního díla „Regenerace veřejných prostranství ul. Srázná, Jihlava – SO 301 Jednotná kanalizace, SO 302 Dešťová kanalizace, SO 306 Vodovod“ v řízení pod sp. zn. OŽP 14615/2016/Kr, přičemž jej udělil i při absenci dohody dvou vlastníků ve smyslu § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizací s tím, že veřejný zájem na provozu kanalizace převáží nad zájmem na doložení dohody dvou vlastníků provozně souvisejících vodovodů či kanalizací. V neposlední řadě žalobce poukazuje na procesní pochybení jednak správního orgánu prvního stupně, který neuvedl, z jakých podkladů při rozhodování vycházel, neprovedl dokazování a neumožnil žalobci seznámit se s poklady pro vydání rozhodnutí, jednak žalovaného, který se nedostatečně vypořádal s námitkou podjatosti, uvedenou v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nesouhlasí s námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť správní orgány obou stupňů posoudily ty námitky, které mohly ovlivnit výsledek řízení s žalobcem, tedy ty námitky, které mohly mít vliv na zastavení řízení o žádosti o udělení povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace. Z žaloby je dle žalovaného zřejmé, že žalobce nerozporuje, že by na výzvu k doplnění podání ze strany správního orgánu prvního stupně nereagoval, stejně jako není žalobcem rozporováno, že kanalizace, u níž žalobce žádal o vydání povolení k provozování, provozně souvisí s kanalizacemi jiného vlastníka. Ve vztahu k námitce žalobce, že správní orgán prvního stupně rozhodl v řízení o udělení povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace odlišně od Městského úřadu Třebíč v řízení o udělení kolaudačního souhlasu k provozu té stejné kanalizace žalovaný uvádí, že takový postup představuje zcela mimořádnou výjimku, kterou zákon o vodovodech a kanalizacích ani neupravuje, přičemž takto specifické situace se nelze dovolávat jako standardu rozhodování v obdobných věcech, pokud žalobce neprokáže, že se jeho případ ve všech podstatných rysech zcela shoduje s uvedeným případem, což žalobce neučinil. K namítaným procesním pochybením správního orgánu prvního stupně spočívajícím zejména v porušení povinnostmi dle § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvádí, že vzhledem k tomu, že žalobce nevyhověl výzvě k odstranění vad podání dle § 45 odst. 2 správního řádu, postup dle § 36 odst. 3 správního řádu nebylo na místě vůbec aplikovat. Námitku podjatosti považuje žalovaný za řádně vypořádanou a k jejímu odůvodnění se odkazuje na napadené rozhodnutí. 6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvádí, že žalovaný (v reakci na námitku poukazující na odlišné závěry v rozhodnutí Městského úřadu v Třebíči) nepřípustně rozšiřuje odůvodnění napadeného rozhodnutí, a že toto vyjádření je navíc v rozporu s tím, co k předmětné námitce uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí. Dle žalobce tak v souladu s právním názorem Městského úřadu v Třebíči bylo i v nyní projednávané věci ospravedlnitelné povolit provozování předmětné kanalizace bez dohody dvou vlastníků. IV. Posouzení věci soudem 7. Krajský soud, za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s., bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 8. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že by se jí soud musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, rozhodnutí správních soudů jsou rovněž dostupná na www.nssoud.cz). Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. Takové rozhodnutí by bylo nutno zrušit pro nepřezkoumatelnost, která může nastat buď pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. uvádí jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). 9. Žalobce nam