2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

29 Af 10/2018- 45 - text  10 29 Af 10/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: L. P. bytem P. 388/2, B. zastoupený advokátkou Mgr. Nikolou Živcovou sídlem Švermova 272/2, 625 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2017, č. j. 50015/17/5200-10422-711138, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „správce daně“) ze dne 2. 11. 2016, č. j. 4366393/16/3002-50523-710135, kterým správce daně podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“); podle § 147 a § 139 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle Zprávy o daňové kontrole ze dne 26. 10. 2016, doměřil žalobci za zdaňovací období 2012 daň z příjmů fyzických osob ze samostatné činnosti ve výši 140 160 Kč, daňovou ztrátu ve výši -1 387 765 Kč a současně uložil žalobci povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 41 909 Kč. 2. Správce daně tak učinil na základě výsledků kontrolních zjištění daňové kontroly, dle které žalobce vykazoval příjmy od 1. 1. 2012 do 29. 3. 2012 jako člen sdružení PN-Recycling, ačkoliv ke vzniku sdružení mělo dojít až ke dni 30. 3. 2012, a proto se v případě příjmů obdržených přede dnem 30. 3. 2012 muselo jednat o příjmy ze samostatné činnosti. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhuje krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce v podané žalobě nesouhlasí s právním posouzením dané věci ze strany žalovaného, jehož právní závěry pokládá za nedostatečně odůvodněné, neboť žalovaný sice v napadeném rozhodnutí uvedl určitá ustanovení zákona, avšak nikde v napadeném rozhodnutí již neuvádí, jak tato ustanovení aplikoval na skutkový stav. Žalobce dále není přesvědčen o tom, že je rozhodnutí dostatečně konkrétní ve vztahu ke skutečnostem, týkajícím se daňové kontroly u F. N., neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvádí, z jakých konkrétních listin v napadeném rozhodnutí vycházel a jaké skutkové okolnosti z nich zjistil. Žalobce rovněž namítá, že pokud bylo dokazováno celým spisem, vedeným ve věci daňové kontroly F. N., není žalobci zjevné, proč žalovaný nepřihlédl také k listinám, obsaženým v tomto spisu, které jsou ve prospěch tvrzení žalobce o tom, že sdružení PNRecycling existovalo již od 1. 1. 2012. Tam se totiž nachází důkazy, které potvrzují tvrzení, že mezi žalobcem a F. N. existovala již před začátkem roku 2011 ústní dohoda o tom, že se sdruží za účelem dosažení společného podnikatelského cíle. Dle žalobce pak také ve spise chybí protokoly o tom, jakým způsobem bylo prováděno dokazování, a proto napadené rozhodnutí nemá oporu ve spisu. 5. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný nedostatečně zdůvodnil svůj právní závěr ohledně používání názvu sdružení PN-Recycling před datem 30. 3. 2012. Konkrétně žalovaný nezohlednil, že na razítku, připojenému k fakturám sdružení jsou uvedeni oba účastníci sdružení, tedy jak žalobce, tak F. N., přičemž žalobce je toho názoru, že žalobcem aplikovaný § 8 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění (dále jen „obchodní zákoník“), neumožňuje použití jednoho odlišujícího dodatku dvěma podnikateli, nezapsanými do obchodního rejstříku společně, tudíž napadené rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce si přitom není vědom jiného způsobu, na základě jakého by mohli společně s F. N. spolupracovat, ani žalovaný takový způsob spolupráce v napadeném rozhodnutí nespecifikuje, ačkoliv přiznává, že nějaká forma spolupráce, odlišná od sdružení, mezi žalobcem a F. N. přede dnem 30. 3. 2012 probíhat mohla. 6. Žalobce se domnívá, že žalovaný při hodnocení důkazů postupoval nelogicky, a jeho odůvodnění hodnocení důkazů je nepřesvědčivé do té míry, že žalovaný při rozhodování překročil limity volného hodnocení důkazů. Ve vztahu k posouzení důkazu v bodu 18. napadeného rozhodnutí, vztahující se k tvrzení F. N., žalobce poukazuje na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatečnou specifikaci toho, o jaké tvrzení F. N. se mělo jednat, a také na nesrozumitelnost tvrzení žalovaného o tom, že by měl F. N. v rámci daňové kontroly žalobce prokazovat pravdivost svých prohlášení. Žalobce je také přesvědčen o tom, že tvrzení žalovaného o tom, že F. N. akceptoval názor správce daně v rámci daňové kontroly jeho osoby proto, že se proti rozhodnutí správce daně neodvolal, nemá oporu ve spise, přičemž žalovaný nemůže na základě takové skutečnosti hodnotit čestné prohlášení F. N., předložené žalobcem, dle kterého mělo sdružení PN-Recycling působit již od 1. 1. 2012. Žalovaný naopak nevěnoval pozornost tvrzení, které F. N. uvedl ještě před zahájením daňové kontroly s žalobcem, že ustanovení smlouvy o tom, že sdružení vzniká 30. 3. 2012 je nesprávné. Žalovaný nemůže znát subjektivní důvody pro to, že F. N. nepodal ve věci rozhodnutí správce daně na základě daňové kontroly jeho osoby odvolání, a protože toto tvrzení žalovaného není podloženo žádným důkazem, nemá napadené rozhodnutí oporu ve spise. Stejně tak dle žalobce bylo nezákonně odmítnuto čestné prohlášení Ž. P., neboť žalobci není zjevné, proč by ona nemohla podat svědectví o uzavření obou smluv o sdružení mezi žalobcem a F. N. 7. Ve vztahu ke skutečnosti, že žalobce se v roce 2014 zpětně (ke dni 30. 3. 2012) registroval k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), žalobce uvádí, že již v řízení před žalovaným tvrdil, že toto datum označil jako den rozhodný pro přihlášení k DPH z důvodu časového odstupu mezi předmětným obdobím a zpětnou registrací k DPH. Žalobce má za to, že žalovaný ani správce daně nepostupovali tak, aby byl v nyní projednávané věci zjištěn skutkový stav dostatečným způsobem, a dle jeho názoru z dosavadního průběhu řízení lze dovodit, že žalobce prokázal existenci sdružení mezi ním a F. N. již od 1. 1. 2012, přičemž za nejsilnější důkaz považuje žalobce tu skutečnost, že o příjmech a výdajích sdružení PN-Recycling bylo účtováno ještě před zahájením daňové kontroly u žalobce. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě považuje žalobní námitka za nedůvodné. V rozhodnutí vždy uvedl konkrétní ustanovení, ze kterého vycházel, a následně i způsob aplikace tohoto ustanovení na projednávanou věc. Stejně tak v napadeném rozhodnutí zohlednil veškerá zjištění a podklady získané v rámci daňové kontroly, provedené u F. N., a následně využité v rámci daňové kontroly u žalobce, přičemž tyto podklady jsou součástí daňového spisu. Tvrzení žalobce, že mezi ním a F. N. existovala ústní dohoda o sdružení, je pak v rozporu se smlouvou o sdružení na dobu určitou, uzavřenou dne 2. 1. 2012, která byla předložena v rámci řízení s F. N. a v průběhu s ním vedené daňové kontroly. V rozporu je i další tvrzení žalobce, vztahující se k datu vzniku sdružení mezi ním a F. N., neboť ze zprávy o daňové kontrole s F. N. vyplývá, že ten tvrdil toliko to, že i když oficiálně uzavřeli smlouvu až dne 30. 3. 2012, spolupracovali spolu i před tímto datem. Ve vztahu ke způsobu, jakým byly provedeny jednotlivé důkazy v rámci řízení s žalobcem, poukazuje žalovaný na skutečnost, že hodnocení důkazů správcem daně bylo provedeno jednak v protokolu č. j. 3740008/16/3002-60562-702067, kterým byl žalobce seznámen s výsledky kontrolního zjištění a dále ve zprávě o daňové kontrole, žalovaným pak v napadeném rozhodnutí, přičemž takový postup je plně v souladu s daňovým řádem. 9. Ve vztahu k tvrzení žalobce, že označení sdružení nemohou používat dva podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku, žalovaný uvádí, že žalobcův výklad § 8 odst. 2 obchodního zákoníku je nesprávný, neboť pokud by takový výklad byl možný, nemohli by právě ani členové sdružení užívat stejný název ve věcech týkajících se jejich sdružení. Nadto dle žalovaného, jak již uvedl v napadeném rozhodnutí, to, že na fakturách a komunikaci F. N. je dodatek PN-Recycling, který se shoduje s názvem sdružení, uzavřeného mezi žalobcem a F. N., neprokazuje, že sdružení existovalo již od 1. 1. 2012. Žalovaný dále nesouhlasí s námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť, jak je seznatelné ze zprávy o d