5 Afs 266/2017 — Nejvyšší správní soud

29 Af 46/2015- 76 - text  15 29 Af 46/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D. a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: SDS EXMOST spol. s r.o., IČ: 49454501 sídlem Údolní 413/66, 602 00 Brno zastoupen advokátem JUDr. Václavem Pumprlou sídlem Příkop 4, 604 17 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2015, č. j. 9340/15/5200-20446-711513, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí – dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „správce daně“) ze dne 22. 5. 2014, č. j. 2029528/14/3001-24804-710996, č. j. 2030407/14/3001-24804-710996, a č. j. 2030676/14/3001-24804-710996, kterými správce daně žalobci doměřil daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období říjen 2010 ve výši 1 059 440 Kč, listopad 2010 ve výši 558 280 Kč a prosinec 2010 ve výši 912 104 Kč. Současně ho vyrozuměl o povinnosti uhradit penále ve výši 211 888 Kč (říjen 2010), dále ve výši 111 656 Kč (listopad 2010) a ve výši 182 420 Kč (prosinec 2010) podle § 37b odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) ve spojení s § 264 odst. 13 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), resp. dle § 251 odst. 1 písm. b) daňového řádu (pro zdaňovací období prosinec 2010). 2. Žalobce postupně podal daňová přiznání k DPH za zdaňovací období říjen 2010 (vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 714 355 Kč), listopad 2010 (vykázal nadměrný odpočet ve výši 170 108 Kč) a prosinec 2010 (vykázal nadměrný odpočet 3 211 564 Kč). Dne 2. 8. 2012 správce daně obdržel dožádání místně příslušného správce daně daňového subjektu Stavbeton s.r.o. v likvidaci, na jehož základě bylo u žalobce provedeno místní šetření a posléze zahájena daňová kontrola DPH za zdaňovací období říjen 2010 až říjen 2011. Předmětem činnosti žalobce v uvedeném zdaňovacím období byla stavební činnost, konkrétně výstavba inženýrských staveb, přičemž žalobce si v této souvislosti nárokoval odpočet daně za zdaňovací období říjen 2010 ve výši 1 059 440 Kč, za listopad 2010 ve výši 558 280 Kč a za prosinec 2010 ve výši 912 104 Kč, a to z přijatých plnění od dodavatele společnosti EDA – THERM stavby s.r.o. (dále jen „EDA – THERM), které byla zrušena registrace k DPH ke dni 8. 6. 2010. V rámci daňové kontroly nebylo prokázáno u žalobce faktické přijetí zdanitelných plnění od dodavatele EDA – THERM, jenž byla deklarována na předložených daňových dokladech. Tím došlo k porušení § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o DPH“), kdy podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet DPH také je, že plátce prokazuje nárok na odpočet daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem DPH. Žalobce neprokázal, že zdanitelná plnění byla fakticky přijata od deklarovaného dodavatele, současně nebyl prokázán nárok na odpočet daně na základě daňového dokladu vystaveného plátcem. Předloženými důkazními prostředky žalobce neodstranil veškeré pochybnosti o tom, zda plnění opravdu proběhlo způsobem deklarovaným citovanými daňovými doklady, tj. že předmětná plnění uskutečnila společnost EDA – THERM. 3. Žalovaný se ztotožnil se shora provedenými závěry správce daně a dodatečné platební výměry potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného i všech dodatečných platebních výměrů. Žalobce namítal, že správce daně měl nejdříve pochybnosti o tom, zda došlo ke zdanitelnému plnění. Tyto pochybnosti však byly vyvráceny a bylo doloženo, že stavební práce byly provedeny, což posléze uznal i správce daně. 5. Další argumentace správce daně se týkala společnosti EDA – THERM, že nebyla v rozhodné době od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2010 registrována jako plátce DPH, pročež nebylo možno žalobci uznat odpočet DPH na výstupu, když společnost nebyla plátcem DPH. 6. Žalobce s výše uvedenou argumentací správce daně nesouhlasil a v odvolání poukazoval na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 22. 12. 2010 ve věci C-438/09 Dankowski, z něhož vyplývá, že společný systém DPH – jednotný základ daně ve znění směrnice Rady 2006/18/ES ze dne 14. 2. 2006 musí být vykládán v tom smyslu, že osoba povinná k dani má nárok na odpočet DPH odvedené za služby poskytnuté jinou osobou povinnou k dani, která není registrována k DPH, pokud příslušné faktury obsahují veškeré údaje požadované čl. 22 odst. 3 písm. b) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. 5. 1977, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, především pak údaje, které jsou nezbytné k identifikaci osoby, která uvedené faktury vystavila, a pak týkající se povahy poskytovaných služeb. 7. Žalovaný posledně uvedenou argumentaci žalobce uznal, a tedy uznal, že společnost EDA – THERM, přestože nebyla registrována, nebylo to důvodem k doměření DPH žalobci. Přesto však u žalovaného zůstaly pochybnosti o tom, zda předmětná společnost uvedené zdanitelné plnění realizovala. 8. Žalobce se společností EDA – THERM spolupracoval od roku 2008, přičemž správci daně předkládal vždy podobné podklady, někdy na daňovou povinnost a někdy na daňový odpočet. Když měl žalobce odpočet, předkládal na vyžádání správce daně vždy evidenci pro účely DPH, včetně všech přijatých i uskutečněných zdanitelných plnění a dále dokládal vyžádané daňové doklady, přičemž k tomuto postupu neměl správce daně nikdy žádné výhrady. Problém vznikl až v období říjen až prosinec 2010, kdy společnost EDA – THERM neměla registraci k DPH u správce daně, pročež správce daně neuznal žalobci v rámci daňové kontroly daňové doklady vystavené společností EDA – THERM. Správce daně se v důkazní nouzi snažil u žalobce vybrat daň. 9. K realizaci posuzovaných zdanitelných plnění, o jejichž realizaci nemohlo být sporu, uzavřel žalobce se společností EDA – THERM smlouvy o dílo, které byly v rámci daňové kontroly správci daně předloženy. Zdanitelná plnění spočívala v provádění různých pomocných zemních prací, u nichž se běžně mezi účastníky nevystavují další písemné dokumenty, kromě stavebního deníku (zachycující průběh realizace prací), který měl dle uzavřené smlouvy o dílo vést zhotovitel společnost EDA – THERM. 10. Dle smlouvy o dílo na akci „I/50 Bánov, obchvat - realizace stavby“ šlo o jednoduché zemní práce, prováděné společností EDA – THERM, které se běžně nedokumentují. Uvedená společnost měla provádět odkop pro spodní stavbu silnic a železnic s odvozem do 5 km (na stavebním objektu 101), dále hloubení jam s odvozem do 20 km (na stavebním objektu 201) a hloubení jam s odvozem do 20 km (na stavebním objektu 202). Správce daně v tomto případě doměřil žalobci za říjen 2010 DPH ve výši 1 059 440 Kč právě za tyto pomocné stavební práce prováděné na stavbě Bánov, aniž by se zabýval charakterem prací a tím, jaká je při jejich realizaci obvyklá praxe ve stavebnictví. 11. Dle smlouvy o dílo na akci „I/6 Praha Pavlov“ měla společnost EDA – THERM provádět vykopávky ze zemníků a skládek s odvozem do 20 km, tedy likvidovat mezideponie, včetně rekultivace pozemků, ukládání sypaniny do násypů na skládce bez zhutnění. I zde se jednalo o jednoduché zemní práce a pomocné práce, přičemž mezideponie byly mimo staveniště hlavní stavby. Uvedené pomocné práce běžně nebývají zvlášť dokumentovány, pouze v rámci předání dokončeného díla zadavateli. 12. Podle sjednané smlouvy o dílo činila cena prací, včetně poplatků za uložení materiálu na skládku, celkem 3 705 200 Kč bez DPH. Za předmětné zdanitelné plnění na stavbě Pavlov doměřil správce daně žalobci na prosinec 2010 DPH ve výši 741 040 Kč, přitom tak učinil opět bez toho, že by se zabýval charakterem prací a tím, jaká je při jejich realizaci ve stavebnictví obvyklá praxe. 13. Bylo v rozporu s platnou právní úpravou, aby správce daně nebo žalovaný požadovali po žalobci dokladování dokladů, které se v běžné praxi stavebních firem při realizaci pomocných stavebních prací nevystavují. Je nutné zohledňovat nejen to, že jde o zdanitelné plnění, ale rovněž to, o jaká konkrétní zdanitelná plnění jde, a také to, jaká je běžná praxe ve stavebnictví při realizaci těchto plnění. Je jistě velký rozdíl v deklaraci prací s vysokou odbornou náročností (včetně dokladování různých provedených zkoušek, atestů materiálů apod.) a v deklaraci prací, které jsou méně náročné a jde spíše o pomocné práce k hlavnímu plnění. Rozlišením charakteru prováděných prací se však správce daně ani žalovaný při svém rozhodování v posuzované věci nijak nezabývali. 14. Žalovaný v odůvodnění napadeného r