2 Afs 186/2006 — Nejvyšší správní soud

29 Af 75/2016- 82 - text  11 29 Af 75/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: RegioJet a. s., IČO: 28333187 sídlem náměstí Svobody 86/17, 602 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Doležalem sídlem Koliště 1912/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 5. 2016, č. j. ÚOHS-R434/2015/VZ-22101/2016/322/Kbe, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 5. 2016, č. j. ÚOHS-R434/2015/VZ-22101/2016/322/Kbe, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Ondřeje Doležala, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se svým návrhem ze dne 6. 11. 2015 u žalovaného, coby správního orgánu příslušného k výkonu dohledu nad dodržováním postupu při uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na základě nabídkového řízení (podle § 25 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon o veřejných službách“), domáhal přezkoumání úkonů objednatele Česká republika - Ministerstvo dopravy (dále jen „objednatel“), učiněných v rámci přímého zadání při zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou vlaky celostátní dopravy na lince R13 Brno – Břeclav – Olomouc na dobu 10 let. Žalobce konkrétně zpochybňoval úkony objednatele při uzavírání smlouvy o veřejných službách se společností České dráhy, a.s., IČ 709 94 226, jakožto dopravcem (dále také jako „dopravce“), jejímž předmětem bylo právě zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou vlaky celostátní dopravy na zmíněné lince R13, a to pro období jízdních řádů 2015/2016 až 2024/2025 (dále jen „Smlouva o veřejných službách pro linku R13“). Předmětné přímé zadání bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2014 (pod ev. č. 2014/S 192-338151) a informace o rozhodnutí uzavřít smlouvu byla uveřejněna na úřední desce objednatele dne 7. 10. 2015 (pod č. j. 18/2015-190-EKO/1). Součástí daného návrhu žalobce byl i návrh na vydání předběžného opatření podle § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), spočívajícího v uložení zákazu objednateli uzavřít Smlouvu o veřejných službách pro linku R13 přímým zadáním s vybraným dopravcem tak, aby smlouva nebyla uzavřena dříve, než bude věc řádně prošetřena, případně než bude zjednána náprava. 2. Předmětný návrh na vydání předběžného opatření nicméně žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 12. 2015, č. j. ÚOHS-S0790/2015/VZ-42728/2015/512/Mhr, zamítl. 3. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, v němž namítal jednak nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jednak nesprávné právní posouzení věci. Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda ÚOHS“) nicméně tyto námitky neshledal důvodnými, a proto rozklad žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil správnost rozhodnutí žalovaného, neboť je shledal v souladu se zákonem a správním řádem. 4. Pro úplnost rekapitulace průběhu řízení považuje krajský soud za nezbytné dodat, že dne 21. 12. 2015 obdržel žalovaný oznámení objednatele, že dne 11. 12. 2015 byla mezi ním a dopravcem uzavřena Smlouva o veřejných službách pro linku R13 přímým zadáním, přičemž objednatel tuto skutečnost uveřejnil na úřední desce dne 16. 12. 2015 (oznámení č. j. 25/2015-190/EKO/3). Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobce ve svém návrhu ze dne 6. 11. 2015 domáhal především toho, aby žalovaný zrušil rozhodnutí objednatele uzavřít předmětnou Smlouvu o veřejných službách pro linku R13, avšak tato smlouva byla uzavřena ještě před rozhodnutím žalovaného o podaném návrhu, žalovaný usnesením ze dne 12. 1. 2016, č. j. ÚOHS-S0790/2015/VZ-00051/2016/512/MHr, rozhodl podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu o zastavení řízení o návrhu žalobce, neboť se návrh stal zjevně bezpředmětným. Následně podaný rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného předseda ÚOHS rozhodnutím ze dne 18. 8. 2016, č. j. ÚOHS-R0032/2016/VZ-34093/2016/322/Kbe, zamítl jako nedůvodný a potvrdil správnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí předsedy ÚOHS podal žalobce ke krajskému soudu žalobu, jež je předmětem řízení, vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 29 Af 117/2016. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Žalobce, za použití obdobné argumentace, jakou předestřel již ve svém rozkladu proti rozhodnutí žalovaného, namítá nezákonnost rozhodnutí žalovaného, neboť je považuje především za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce konkrétně namítá, že předběžné opatření je zajišťovacím prostředkem sloužícím k prozatímní úpravě určitého poměru mezi účastníky řízení, a tudíž má spíše charakter procesního rozhodnutí, přesto však musí i rozhodnutí o předběžném opatření splňovat základní náležitosti rozhodnutí uvedené v § 68 a násl. správního řádu, mimo jiné musí obsahovat také odůvodnění. Tento požadavek na poskytnutí náležitého odůvodnění ovšem rozhodnutí žalovaného dle žalobce zdaleka nesplňuje, ačkoliv na jeho význam, coby jednoho ze základních atributů spravedlivého procesu, poukázal i Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1554/08 ze dne 15. 1. 2009 (dostupný rovněž na https://nalus.usoud.cz). Pokud takové rozhodnutí následně předseda ÚOHS shledal za zcela dostačující a v souladu se zákonem, dle žalobce zatížil i on své rozhodnutí vadou protizákonnosti. Žalobce je nadto toho názoru, že v nyní projednávaném případě byly dány důvody pro nařízení předběžného opatření, neboť žalobci (a případně třetím osobám) hrozila uzavřením předmětné Smlouvy o veřejných službách vážná újma, což ve svém návrhu a následně i v rozkladu podrobně zdůvodnil. Žalovaný, ani předseda ÚOHS se ovšem dle žalobce s jeho argumentací nijak nevypořádali a danou věc nesprávně posoudili, čímž rovněž zasáhli do jeho procesních práv. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvádí (s odkazem na závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006-54, či rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2013, č. j. 7 As 23/2013-33, rozhodnutí správních soudů jsou rovněž dostupná na www.nssoud.cz), že by žaloba měla být odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), neboť se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, na něž se vztahuje kompetenční výluka dle § 70 písm. b) s. ř. s. Žalovaný je totiž toho názoru, že v případě rozhodnutí žalovaného se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, na které dopadá výluka podle § 70 písm. b) s. ř. s., neboť ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně všechny tři podmínky, které Nejvyšší správní soud vymezil v citované judikatuře, tj. podmínku časovou, věcnou i osobní. 7. Ve vztahu k žalobním námitkám žalovaný setrvává na svém názoru, že postupoval zcela v souladu se zákonem. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že ve správním řízení zahájeném na návrh podle § 27 zákona o veřejných službách zpravidla každý navrhovatel s ohledem na okolnosti konkrétního případu téměř vždy usiluje o nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku nebo v pozastavení nabídkového řízení, jelikož správní řád nařízení předběžného opatření žalovaným umožňuje. Účelem správního řádu však není předběžné opatření nařídit pokaždé, kdy je podán návrh, avšak pouze v případech odůvodněných. Při posouzení, zda nařídí či nenařídí předběžné opatření, žalovaný zjišťuje, zda je v daném správním řízení třeba, aby byly prozatímně upraveny poměry účastníků a zda stav v řízení nasvědčuje tomu, že by nenařízením předběžného opatření mohlo dojít ke zmaření účelu vedeného správního řízení. Současně pak žalovaný posuzuje, zda skutečnosti uvedené v návrhu na nařízení předběžného opatření odůvodňují dočasné omezení práva objednatele na dokončení zadání veřejné zakázky. Na jedné straně tedy stojí zájem navrhovatele na zakonzervování stavu před uzavřením smlouvy přímým zadáním do doby přezkoumání úkonů objednatele, na straně druhé stojí legitimní zájem objednatele na dokončení procesu přímého zadání uzavřením smlouvy. Žádný z těchto zájmů nelze upřednostňovat, neboť takový postup by byl v rozporu se základní zásadou rovnosti účastníků správního řízení. Zároveň pokud by smysl správního řízení byl chápán jako snaha toto řízení dokončit, nutně by byl žalovaný nucen nařizovat předběžná opatření v případě každého návrhu, což by opět znamenalo vychýlení rovnosti účastníků řízení ve prospěch navrhovate