5 As 111/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 134/2016- 224 - text 17 30 A 134/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobkyně: J. Š. I. proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského náměstí 3, Brno za účasti: 1. itself s.r.o. sídlem Pálavské náměstí 4343/11, Brno 2. E.ON Česká republika, s.r.o. sídlem F.A.Gerstnera 2151/6, České Budějovice 3. Ing. J. M. 4. Ing. E. M. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2016, č. j. MMB/0259684/2016, sp. zn. OUSR/MMB/0072794/2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je územní rozhodnutí vydané na stavbu rodinného domu v B., H. H. na nároží ulic T. a R. 2. Na základě žádosti J. a E. M. (osoby zúčastněné na řízení č. 3 a 4) Úřad městské části města Brna, Brno – jih, stavební úřad, územním rozhodnutím č. 350 ze dne 21. 12. 2015, č. j. MCBJIH/10934/2015/SÚ/Klo, vydaným podle § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), umístil stavbu rodinného domu. Tato stavba těsně sousedí s nemovitostí (rodinným domem) ve vlastnictví žalobkyně. 3. Proti územnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a územní rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že došlo k nesprávnému stanovení indexu podlažní plochy (dále jen „IPP“). Poukázala na skutečnost, že intenzita zástavby stavebního pozemku ve stabilizované ploše bydlení, uváděná hodnotou IPP 0,655, je podstatně vyšší než hodnota IPP 0,2, tj. než hodnota stanovená pro tuto lokalitu v platném Územním plánu města Brna. Předmětný stavební pozemek podle žalobkyně není prolukou ve smyslu části II. odst. 8 obecně závazné vyhlášky města Brna č. 2/1994, o závazných částech územního plánu města Brna. Naopak, jedná se o běžnou novostavbu. 5. Dále uváděla, že zamýšlená stavba není přizpůsobena charakteru okolní zástavby. Stavba jejího domu byla stavebním úřadem povolena jako přechodný článek k budoucí zástavbě, čemuž měla být nová budova přizpůsobena. Napadené rozhodnutí je v rozporu s § 90 písm. a) stavebního zákona. 6. Poukazovala rovněž na to, že stavební úřad byl ve věci podjatý. Žalobkyně byla nucena omezit výstavbu svého domu, aby mohla být zachována okna ve štítové zdi sousedního domu, a to i přes to, že se jednalo o řadovou zástavbu, v níž okna ve štítové zdi nejsou přípustná. Nyní je opět nemovitost žalobkyně omezována okolní zástavbou. 7. Správní orgány neprovedly žalobkyní navržené místní šetření s odůvodněním, že jsou jim dobře známy poměry v území a že žádost o územní rozhodnutí poskytovala dostatečné podklady pro posouzení záměru. Pokud se správní orgány neseznámily se situací v ulici, porušily podle žalobkyně § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 8. Žalobkyně dále vznášela námitky proti zastínění její nemovitosti sousední stavbou. Namítala, že posudek Ing. D., který řešil míru zastínění domu žalobkyně, je věcně nesprávný a nepřezkoumatelný. Míra zastínění dvora a zahrady žalobkyně je v posudku jen odhadnuta na základě náčrtů s hranicí vržených stínů. Byl použit nestandartní postup, který norma ČSN 730581 nezná; vyžaduje stanovení oslunění výhradně výpočtem. Správní orgány ve věci žádný další posudek nezpracovaly ani nevyžádaly. Rozhodovaly proto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. 9. Vydáním územního rozhodnutí dojde podle žalobkyně k výraznému narušení pohody bydlení. Požadavky stavebního zákona a podzákonných předpisů je nutné chápat jako nároky minimální. Po stavebníkovi novostavby lze požadovat standardy vyšší, jejichž prostřednictvím bude v oblasti dosaženo vyššího životního komfortu. Žalobkyně bude jako vlastník nemovitosti omezena v užívání svého rodinného domu a bude značně zúžen obsah jejího vlastnického práva. Navíc v projednávané věci nejsou splněny ani minimální požadavky na výstavbu. Správní orgány chybně posoudily otázku proslunění, neboť podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb. mají být dostatečně prosluněny nejen byty, ale i pobytové místnosti. Přízemí rodinného domu obývá matka žalobkyně, která je nemohoucí. Správní orgány tuto skutečnost nezohlednily s tím, že přízemí domu není zkolaudováno jako bytový prostor. Podle § 104 stavebního zákona však pro obytné budovy s výměrou do 150 m2 není kolaudační rozhodnutí zapotřebí. Rovněž občanský zákoník umožňuje pronajímat k bydlení nebytové prostory. 10. Správní orgány měly zohlednit rovněž snížení kvality bydlení ve stávající nemovitosti žalobkyně v důsledku umístění navrhované stavby. Neexistují-li v tomto směru zákonné ani technické normy, musí si správní orgán učinit úsudek sám a ne hodnotit negativní dopady jako nevýznamné. 11. Závěrem žalobkyně dodala, že napadeným rozhodnutím je nepřípustně ohrožena její nemovitost vsakem akumulované vody. Pod jejím pozemkem se nachází sklepní prostor, přičemž průsak vody je významným rizikovým faktorem budoucích změn či vzniku poškození. 12. S ohledem na vše uvedené žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející územní rozhodnutí stavebního úřadu, zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul námitky žalobkyně a uvedl, že žalobní body jsou zcela totožné s námitkami odvolacími, které žalovaný zhodnotil jako nedůvodné a podrobně je vypořádal v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně v podané žalobě neuplatnila žádné nové skutečnosti na podporu svých tvrzení, proto žalovaný v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 14. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 15. Dne 8. 10. 2018 žalovaný své vyjádření k žalobě doplnil a přiložil několik fotografií z webových aplikací Google maps a Mapy.cz. 16. K námitce nedodržení IPP žalovaný podotkl, že umístěná stavba není v rozporu s Územním plánem města Brna (obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Brna č. 2/2004). Územní plán rozlišuje stabilizované plochy a návrhové plochy. V plochách stabilizovaných se předpokládá realizace záměrů, které zásadně nemění stávající účel využití území, v návrhových plochách se předpokládá změna účelu a intenzity využití. Pro stabilizované plochy, což je nyní projednávaný případ, se nepoužije grafická část územního plánu, ale dle čl. 8 Přílohy č. 1 územního plánu se IPP ve stabilizovaných plochách zjišťuje výpočtem podle skutečného stavu existující zástavby v území. Význam číselných údajů uvedených ve stabilizovaných plochách ve výkresech územního plánu může spočívat maximálně v poskytnutí vodítka pro zjištění skutečné hodnoty IPP dané reálnou zástavbou. Žalovaný podrobně rozebral, jak byl v předmětné věci IPP vypočten a proč neobstojí úvahy žalobkyně v tomto směru. 17. K námitce nedodržení charakteru zástavby v území žalovaný zopakoval, že již v roce 1997 (tedy před realizací její stavby) stavební úřad žalobkyni sdělil, že její stavbu lze umístit jako přechodný článek mezi stávající a budoucí zástavbou a že je její záměr v území nevhodný. Od počátku tak žalobkyně musela očekávat, že zástavba v území bude pokračovat v charakteru, jaký v území převažuje. 18. Žalovaný dále setrval na závěru, že stavba se nachází v rozsáhlejší proluce v souvislé zástavbě, která byla historicky určena k zastavění. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 37/2015-25. Podmínky pro umístění záměru v proluce pak územní plán stanoví v čl. 8 na straně 37. 19. Odmítl námitky ohledně podjatosti úřední osoby. Podle § 14 správního řádu podjatost nemůže spočívat v právním názoru nebo v rozhodovací činnosti. Upuštění od ústního jednání bylo na místě, neboť záměr je ve stabilizované ploše určené k bydlení, přičemž je jasně dán převažující charakter zástavby vyplývající z územního plánu. 20. K posudku osvětlení žalovaný dodal, že byl zpracován podle platných technických norem. Použitá metodika žádné pochybnosti nevyvolává. Žalobkyně žádný posudek nepředložila ani neprokázala, že místnosti v přízemí rodinného domu užívá k bydlení. Odkaz na § 2236 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, týkající se nájemního vztahu, nemá význam pro posouzení oslunění. Jak žalovaný v rozhodnutí vyložil, změnila-li žalobkyně fakticky způsob užívání místností, učinila tak v rozporu s § 126 stavebního zákona a nelze k tomu přihlížet. Tvrzené narušení pohody bydlení nebylo v řízení prokázáno. 21. Ohledně namítaného nepřípustného vsaku akumulované vody žalovaný dodal, že žalobkyně směšuje pojem závlahy a zasakování. Retenční jímka není navržena jako zasakovací, ale akumulovaná voda je určena k závlahám. Přebytečná voda z jímky je odváděna do kanalizace. 22. Z popsaných důvodů žalovaný setrval na svém původním návrhu, aby