7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

31 A 277/2017- 71 - text 10 31 A 277/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobkyně: L. S., nar. X, státní příslušnost Ruská federace bytem O. B. 687, R. – J. zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2017, č. j. MV-101765-4/SO-2014 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 9. 2017 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2017, č. j. MV-101765-4/SO-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „Ministerstvo“ nebo „prvostupňový orgán“), ze dne 27. 5. 2014, č. j. OAM-8622-15/DP-2014 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž Ministerstvo zamítlo žádost žalobkyně o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem rodinným dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně brojí proti napadenému rozhodnutí, jelikož jej žalovaná založila na nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu a současně nesprávně právně věc posoudila. Žalobkyně je jednatelkou a společníkem společnosti WOODSTOCK, spol. s r. o., IČ 25699890 (dále jen „WOODSTOCK“) a má na území České republiky udělen pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – „účast v právnické osobě“. Účastí v právnické osobě je status společníka společnosti, nikoliv členství v orgánu společnosti. Jelikož žalobkyně vlastní podíl v této společnosti, měla se žalovaná zabývat rovněž trváním účasti žalobkyně v právnické osobě jakožto společníka této společnosti. K tomu žalobkyně stále vykonává také činnost jednatelky společnosti WOODSTOCK. Žalovaná závěr o nevykonávání funkce jednatelky založila na výslechu žalobkyně ze dne 28. 11. 2013, který byl proveden v rámci zcela jiného řízení. Použití výslechu provedeného v rámci zcela jiného řízení zákon neumožňuje a takový postup nezná, tudíž správní orgány nebyly oprávněny takový důkazní prostředek užít. Pokud správní orgány chtěly použít důkaz listinou – protokolem o výslechu žalobkyně, měly jej provést dle § 53 odst. 6 správního řádu, tj. listinu za přítomnosti žalobkyně přečíst nebo sdělit její obsah, k čemuž však nedošlo, čímž bylo porušeno právo žalobkyně dle § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Výslech ze dne 28. 11. 2013 byl proveden bez přítomnosti právního zástupce žalobkyně, čímž byla žalobkyně zkrácena na svém právu na právní pomoc v řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem rodinným. V průběhu výslechu jí navíc byly kladeny sugestivní otázky. Následně správní orgány využily neznalosti žalobkyně stran rozpoznání nuance mezi zaměstnáním a výkonem jednatelského oprávnění. Dále žalobkyně poukázala na možnost mít více jednatelů jako statutární orgán určité společnosti, přičemž je přirozené, že jednatel, kterým je společník s většinovým podílem, zadává úkoly dalším jednatelům. Přesto si je žalobkyně vědoma, že její odpovědnost z výkonu funkce jednatelky trvá v plném rozsahu, jak určuje zákon, a tuto odpovědnost nese. Žalobkyně má rovněž za to, že stran údajného neplnění účelu dříve uděleného povolení k pobytu, správní orgány neprokázaly neplnění účelu. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí argumentuje „výkonem nelegální práce“, o této otázce jí však nepřísluší rozhodovat. III. Vyjádření žalované 3. Žalovaná se k předmětné žalobě vyjádřila podáním ze dne 17. 4. 2017. Účelem pobytu zákonodárce zcela jistě nemínil pouhé zapsání do příslušných rejstříků, aniž by podnikatelská činnost byla fakticky vykonávána, neboť by tak došlo k obcházení smyslu a pravidel zákona. Zapsání do příslušných rejstříků proto nelze zaměňovat za plnění účelu jako takového. Z provedeného výslechu žalobkyně byl jednoznačně prokázán pouze formální zápis jako jednatelky v obchodní společnosti WOODSTOCK, aniž by tuto funkci fakticky vykonávala. Námitku použití výslechu žalobkyně ze dne 28. 11. 2013 provedeného v rámci jiného řízení již žalovaná zdůvodnila v napadeném rozhodnutí. V řízení bylo postupováno dle § 51 odst. 1 správního řádu, tudíž použití tohoto výslechu i jeho průběh byl v souladu se zákonem. Žalobkyně byla před výslechem poučena mimo jiné také o možnosti dát se zastupovat zmocněncem na základě plné moci. Toto poučení stvrdila svým podpisem, avšak práva být zastoupena právním zástupcem nevyužila. Plnou moc současnému právnímu zástupci udělila dne 4. 12. 2013, nebyla tudíž zkrácena na svém právu na právní pomoc. Prostřednictvím tohoto právního zástupce se seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí, měla možnost se k nim vyjádřit, nebylo jí tak upřeno právo dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ohledně plnění účelu pobytu sama žalobkyně doložila pracovní smlouvu ze dne 8. 7. 2004 s WOODSTOCK, na jejímž základě pro společnost pracuje na pozici asistentky. Zaměstnána však může být pouze za situace, pokud má platné povolení k zaměstnání, čímž však žalobkyně nedisponovala. IV. Posouzení věci krajským soudem 4. Žaloba byla podána v zákonné lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s. ř. s. 5. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 s. ř. s. 6. Předně krajský soud připomíná, že se ve věci pod sp. zn. 31 A 38/2017 zabýval žalobou žalobkyně proti rozhodnutí žalované, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí prvostupňového orgánu o zamítnutí žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě. Důvodem pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo neplnění stanoveného účelu pobytu, tj. nevykonávání funkce jednatelky ze strany žalobkyně. Zdejší soud v této věci v rozsudku ze dne 24. 10. 2018, č. j. 31 A 38/2017-36, shledal, že žalobkyně funkci jednatelky fakticky nevykonávala, neboť předložila pracovní smlouvu s WOODSTOCK na pozici asistentky, až následně byla zapsána jako jednatelka této společnosti, přičemž však nebyla zřejmá změna charakteru žalobkyní vykonávané činnosti, žalobkyně tvrdila souběžný výkon funkce asistentky i jednatelky, dále dostávala příkazy od jiného jednatele, nebyla oprávněna za WOODSTOCK jednat, neměla oprávnění podepisovat smlouvy a neznala ani hospodářské výsledky společnosti. Dále zdejší soud v tomto rozsudku uvedl, že účel dlouhodobého pobytu nebyl naplněn ani výkonem funkce společníka WOODSTOCK, neboť postavení společníka nepostačuje k plnění účelu „podnikání – účast v právnické osobě“, jak vyplývá i z v tomto rozsudku citované judikatury. Krajský soud neshledal ani pokládání sugestivních otázek v průběhu výslechu, jak tvrdila žalobkyně. Vzhledem k těmto skutečnostem krajský soud ve věci pod sp. zn. 31 A 38/2017 podanou žalobu zamítl. 7. V nyní projednávané věci žalobkyně z velké části brojí proti napadenému rozhodnutí shodnými námitkami jako ve věci pod sp. zn. 31 A 38/2017. Podstatou sporu pak je především otázka, zda žalobkyně skutečně neplnila jí stanovený účel dlouhodobého pobytu, tj. podnikání – účast v právnické osobě. 8. Podle § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se pro povolení k dlouhodobému pobytu mimo jiné použije § 56 vztahující se na dlouhodobé vízum. 9. Dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. 10. Ze spisového materiálu vyplývají následující rozhodné skutečnosti. Žalobkyně pobýva