2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

62 A 118/2017- 84 - text 11 pokračování 62 A 118/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: STV Group a.s. sídlem Praha, Žitná 45 zastoupen JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Praha, Vršovická 65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. 78333/ENV/16, 2089/570/16 ze dne 20.3.2017 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí č.j. 78333/ENV/16, 2089/570/16 ze dne 20.3.2017, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč k rukám JUDr. Radka Ondruše, advokáta, sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2017, č.j. 78333/ENV/16, 2089/570/16, kterým podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 29.9.2016, č.j. KUZL 64631/2016, kterým byla žalobci jako provozovateli objektu č. 11 v prostoru areálu Vojenského technického ústavu výzbroje a munice Slavičín podle § 37 písm. c) zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prevenci závažných havárií“), uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 36 odst. 2 písm. c) zákona o prevenci závažných havárií za porušení § 5 odst. 1 citovaného zákona, kterého se dopustil tím, že nepředložil krajskému úřadu v písemné a elektronické podobě návrh na zařazení provozovaného objektu do skupiny A nebo skupiny B podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o prevenci závažných havárií. Současně s tím byla žalobci podle § 79 odst. 2 a 5 správního řádu povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce předně namítá, že v řízení před prvostupňovým správním orgánem nebyl vyzván ke specifikaci jím vznesené námitky podjatosti všech oprávněných úředních osob. Současně prvostupňový správní orgán pochybil, pokud námitku žalobce o podjatosti oprávněných úředních osob nepředložil k rozhodnutí nadřízenému správnímu orgánu a sám se s ní vypořádal v rámci odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Dle názoru žalobce tak prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno vyloučenou oprávněnou úřední osobou. 3. Dále žalobce namítá, že došlo k zániku trestnosti předmětného správního deliktu, a to z důvodu marného uplynutí jak subjektivní lhůty pro zahájení správního řízení, tak objektivní lhůty pro rozhodnutí o daném deliktu. 4. Podle žalobce nebylo v řízení před prvostupňovým správním orgánem prokázáno, že by žalobcem provozované objekty nebyly vojenskými objekty či zařízením. Žalobce tak má za to, že se na něho zákon o prevenci závažných havárií nevztahuje, a žalobce tak neměl povinnost postupovat podle § 5 odst. 1 zákona o prevenci závažných havárií. 5. Žalobce také uvádí, že žalovaný, resp. prvostupňový správní orgán v souladu s principem přičitatelnosti neprokázali, které konkrétní fyzické osoby delikt spáchaly. Navíc žalobce uvedl liberační důvody, které jej zbavují odpovědnosti za správní delikt. Další námitkou žalobce brojí proti neprokázání naplnění znaků skutkové podstaty předmětného správního deliktu přezkoumatelným způsobem. Žalobce namítá, že výrok prvostupňového rozhodnutí je stižen vadou spočívající v nedostatečném popisu skutku ve vazbě na dobu, resp. okamžik jeho spáchání. 6. Žalobce rovněž namítá, že se žalovaný ani prvostupňový správní orgán nevypořádali s odůvodněním výše trestu ve vztahu k účastníkům jiných srovnatelných řízení. Tím porušili zásadu legitimního očekávání. 7. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby soud napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 8. Žalovaný se žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Žalobce brojí proti nedostatečnému popisu skutku ve výroku prvostupňového rozhodnutí ve vazbě na dobu, resp. okamžik jeho spáchání, přičemž tento nedostatek neodstranil ani žalovaný napadeným rozhodnutím. 12. Podle § 68 odst. 2 správního řádu se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. 13. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 15.1.2008, č.j. 2 As 34/2006-73, k vymezení skutku ve výroku rozhodnutí konstatoval, že „[v] rozhodnutí trestního charakteru, kterým jsou i rozhodnutí o jiných správních deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen - to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je jistě nezbytná pro celé sankční řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu“. 14. Prvostupňový správní orgán výrokem I. rozhodl, že „STV Group a.s., Praha1, Žitná 45, PSČ 11000, IČ: 261 81 134 (dále jen „účastník řízení“) se dopustila správního deliktu podle § 36 odst. 2 písm. c) zákona o prevenci závažných havárií tím, že porušila povinnost provozovatele u provozovaného objektu č. 11 v prostoru areálu Vojenského technického ústavu výzbroje a munice Slavičín ve správě Vojenského technického ústavu s. p., Praha v k. ú. Haluzice, vyplývající z ustanovení § 5 odst. 1 zákona, o prevenci závažných havárií, tzn., že nepředložila krajskému úřadu v písemné a elektronické podobě návrh na zařazení provozovaného objektu do skupiny A nebo skupiny B podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu“. 15. Výrok prvostupňového rozhodnutí neobsahuje dostatečné vymezení správního deliktu, resp. neobsahuje popis skutku uvedením času jeho spáchání. Z výroku totiž není patrné, jakým konkrétním jednáním, resp. v jakém konkrétním časovém období se žalobce předmětného správního deliktu dopustil. Deficit specifikace času ve výroku prvostupňového rozhodnutí tak umožňuje opakované postižení žalobce za totožné jednání. Uvedenou vadu prvostupňového rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím neodstranil, čímž podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Soud proto shledal tuto námitku žalobce důvodnou. 16. Na uvedené vadě prvostupňového rozhodnutí nic nemění skutečnost, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dobu spáchání předmětného správního deliktu specifikuje. Jak totiž uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném usnesení, „…je třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Řádně formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí …“. 17. Právě uvedené zdejšímu soudu nebrání – pro další řízení před žalovaným – zabývat se dalšími žalobními body. 18. Žalobce namítá, že o jím vznesené námitce podjatosti nebylo rozhodnuto nadřízeným správním orgánem, pročež bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno vyloučenou oprávněnou úřední osobou. 19. Podle § 14 odst. 3 správního řádu může účastník řízení namítat podj