2 Afs 11/2017 — Nejvyšší správní soud

62 Af 119/2016- 60 - text 11 pokračování 62 Af 119/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: PhDr. L. P. bytem K S. 871, P. zastoupen ARIADNA, s.r.o. sídlem Bořivojova 21, Praha proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.8.2016, č.j. 111886/16/7100-10111-011791, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 30.8.2016, č.j. 111886/16/7100-10111-011791, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15.4.2016, 16937/16/5200-10421-707161, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 12.5.2016, č.j. 20862/16/5200-10421-707161. I. Podstata věci 2. Dne 30.3.2003 nabyl právní moci dodatečný platební výměr ze dne 27.1.2003, č.j. 8929/03/011913/7435, kterým byla žalobci na základě pomůcek dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000. 3. Dne 24.4.2003 podal žalobce žádost o obnovu řízení, kterou odůvodnil tím, že mu daň byla doměřena na základě údajů uvedených v daňových přiznáních, které ovšem neodpovídají skutečnosti, neboť vycházejí z příjmů, kterých nedosáhl. Žalobce pověřil od roku 1999 vedením svého účetnictví externí účetní. Zároveň se s účetní dohodl, že se bude podílet na uskutečňování obchodů v rámci jeho živnosti. Až po provedení daňové kontroly a získání účetních dokladů, které do té doby měla u sebe účetní, žalobce zjistil, že obchody, které měla organizovat účetní, nikdy neproběhly, přestože byly zaneseny v účetnictví žalobce. Své účetnictví následně předal specializované společnosti, která provedla jeho rekonstrukci. Z tohoto důvodu žalobce požádal, aby mu bylo v rámci obnoveného řízení umožněno předložit ke kontrole rekonstruované účetnictví, které dokládá jeho skutečnou činnost. Příjmů uvedených v daňových přiznáních za roky 1999, 2000 a 2001 totiž nikdy nedosáhl a činnosti, které byly zachyceny v jeho účetnictví, nikdy neuskutečnil. 4. Finanční úřad pro hlavní město Prahu v řízení, v němž byl vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.1.2012, č.j. 5 Afs 4/2011-50, rozhodnutím ze dne 13.3.2013, č.j. 675137/13/2011-05102-107217, zamítl návrh žalobce na obnovu řízení ve věci doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000, neboť ani po posouzení nově zrekonstruovaného jednoduchého účetnictví předloženého žalobcem neshledal důvody pro povolení obnovy řízení. 5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodlo Odvolací finanční ředitelství dne 13.11.2013, rozhodnutím č.j. 28072/13/5000-14101-709857, tak, že řízení o žádosti o obnovu řízení ze dne 24.4.2003 zastavilo z důvodu prekluze předmětné daně; věcně se tedy námitkami žalobce nezabývalo. 6. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15.4.2016, č.j. 16937/16/5200-10421-707161, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 12.5.2016, č.j. 20862/16/5200-10421-707161, podle § 123 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), v přezkumném řízení zahájeném rozhodnutím Generálního finančního ředitelství ze dne 7.11.2014, č.j. 50 245/14/7100-10111-013165, z důvodu nesprávného posouzení právní otázky prekluze předmětné daně v předcházejícím řízení změněno po věcném posouzení námitek žalobce tak, že odvolání žalobce se zamítá a rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 13.3.2013, č.j. 675137/13/2011-05102-107217, se potvrzuje. 7. Proti závěrům vysloveným v rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15.4.2016, č.j. 16937/16/5200-10421-707161, žalobce brojil odvoláním, které žalovaný zamítl nyní napadeným rozhodnutím. II. Shrnutí žalobní argumentace 8. Žalobce namítá, že u daně z příjmů za zdaňovací období roku 2000 byla žádost o obnovu řízení podána v zákonné lhůtě. Podle žalobce žalovaný nepřesně cituje usnesení Ústavního soudu ze dne 30.7.2013, sp. zn. II ÚS 595/13, v němž Ústavní soud vycházel podle žalobce z nepravdivého tvrzení, že žalobce nevyužil opravný prostředek. 9. Žalobce dále namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou týkající se splnění podmínky podle § 117 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Správce daně využil pro své rozhodnutí údaje z daňového přiznání žalobce, které obsahovalo nepravdivé údaje, a záměrně pominul příjmy žalobce, ačkoli mu muselo být zřejmé, že jestliže se tvrzené obchodní případy na výdajové straně vůbec neuskutečnily, nemohl mít žalobce z těchto neexistujících případů ani žádné příjmy, přestože je účetní žalobce vykazovala. Správce daně přesto žalobci doměřil daň z neexistujících příjmů. Daňové přiznání žalobce tak jednoznačně je dokladem obsahujícím nepravdivé údaje, zfalšované účetní, což potvrdil sám správce dně vyloučením nákladů uvedených v tomto daňovém přiznání. Pro stanovení daně podle pomůcek tudíž nebyly splněny zákonné podmínky. 10. Žalobce má tudíž za to, že došlo ke splnění podmínky obsažené v § 117 odst. 1 písm. b) daňového řádu, a pokud nebylo o obnově řízení rozhodnuto, došlo k porušení základní zásady správy daní dle § 5 odst. 1 daňového řádu a práva žalobce na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod. 11. Žalobce v doplněních žaloby dále namítá, že žalovaný zastává dlouhodobě nesprávný názor ohledně prekluze lhůty pro vyměření daně. Podle žalobce usilují finanční orgány svými vadnými postupy o to, aby v daném případě uplynula desetiletá prekluzivní lhůta ke stanovení daně a aby žalobci uškodily. 12. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 14. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci 15. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 16. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného a bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Dodatečnými platebními výměry Finančního úřadu pro Prahu - Jižní Město ze dne 27.1.2003, č.j. 8913/03/011913/7435, č.j. 8929/03/011913/7435 a č.j. 8980/03/011913/7435, byla žalobci doměřena za použití pomůcek podle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roků 1999, 2000 a 2001. Správce daně využil jako pomůcky ke stanovení daňových povinností příjmy uvedené v daňových přiznáních žalobce za zdaňovací období roků 1999, 2000 a 2001. Pokud jde o výdaje, ty stanovil paušální částkou 25 % z příjmů podle § 7 odst. 9 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Proti uvedeným dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání, které však vzal zpět. Dodatečné platební výměry nabyly právní moci dne 30.3.2003. Dne 24.4.2003 podal žalobce ve věci doměření daně za zdaňovací období roku 2000 žádost o obnovu řízení. 18. Podle § 264 odst. 1 daňového řádu se řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povinnosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení tohoto zákona, která upravují řízení nebo postupy, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší. 19. Podle § 117 odst. 1 daňového řádu řízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce daně se obnoví na návrh příjemce rozhodnutí, nebo z moci úřední, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí (písm. a)/ citovaného ustanovení); rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku (písm. b/ citovaného ustanovení); rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem (písm. c/ citovaného ustanovení); nebo rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o ní dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení (