5 Afs 40/2005 — Nejvyšší správní soud

62 Af 57/2017- 67 - text pokračování 18 62 Af 57/2017 [OBRÁZEK] 62 Af 57/2017-67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: EBH Moutnice s.r.o. sídlem Moutnice 297 zastoupený Moore Stephens s.r.o. sídlem Nádražní 23, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.4.2017, č.j. 18014/17/5200-11434-707700, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20.4.2017, č.j. 18014/17/5200-11434-707700, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám Moore Stephens s.r.o., sídlem Nádražní 23, Praha, ve výši 19 456 Kč, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.4.2017, č.j. 18014/17/5200-11434-707700, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 22.12.2015, č.j. 4243865/15/3005-52521-711416, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2010 do 31.12.2010 ve výši 955 320 Kč, společně s penále ve výši 191 064 Kč, tak, že se doměřená daň mění na částku 957 030 Kč a penále na částku 191 406 Kč. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí ani správce daně ve zprávě o daňové kontrole ze dne 2.12.2015, č.j. 3482571/15/3012-60561-710708 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“), neodůvodnili, proč některé z uplatněných nákladů od dodavatelů TRITOS, s.r.o., P. K. a EM Brno s.r.o. jako daňově účinné uznali a jiné nikoli. 3. Žalobce uvádí, že z argumentace správce daně není zřejmé, proč například náklady uplatněné na základě faktur od dodavatele LABARA s.r.o., na rozdíl od EM Brno s.r.o., shledal oprávněnými. Správce daně v drtivé většině neuznal faktury (od EM Brno s.r.o.) z konce jednotlivých zdaňovacích období roku 2010, 2011 a 2012, ale v rámci jiných měsíců těchto zdaňovacích období je uznal. Pokud byl nakoupený materiál na skladě, měl se promítnout do spotřeby v roce následujícím. Je prakticky nemožné, aby hodnota skladu každoročně vzrůstala o cca 5 mil. Kč (což je hodnota správcem daně vyloučených faktur na nákup materiálu). Postup správce daně při vylučování faktur se žalobci proto jeví jako účelový. 4. Žalobce má za to, že žalovaný se s totožnou odvolací námitkou nedostatečně vypořádal, když ji označil za vágní, bez bližší konkretizace. Podle žalobce bylo z odvolání jednoznačně zřejmé, že namítal, že správce daně postupoval bez hlubšího odůvodnění ve vztahu k fakturám přijatým ke konci zdaňovacího období jinak, ačkoli se vztahovaly k obsahově totožnému soukromoprávnímu vztahu a jednalo se v zásadě o totožné plnění. Správce daně přitom ve zprávě o daňové kontrole nevyhodnotil důkazy předložené žalobcem, ačkoli žalobce věnoval značné úsilí tomu, aby spároval faktury přijaté a faktury vydané, neboť žalobce chybně vedl skladovou evidenci. 5. Žalobce dále namítá, že pokud jde o neuznání nákladu dle faktury od Ing. V. H., tak s tímto dodavatelem žalobce obchodoval po celé zkoumané období (od roku 2010 až do roku 2012) a docházelo k totožným obchodním případům. Správce daně přitom uznal faktury od tohoto dodavatele za roky 2010 a 2011, avšak faktury za rok 2012 posoudil odlišně. Takový postup má podle žalobce za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 6. Žalobce dále uvádí, že připustil, že chybně vedl sklad, a proto se snažil správci daně prokázat využití nakoupeného materiálu a služeb veškerými dalšími důkazními prostředky, včetně prohlídky v závodu žalobce dne 14.10.2014, při níž žalobce správce daně seznámil s provozem, technologickými postupy výroby a způsobem vedení skladového hospodářství (protokol o ústním jednání č.j. 3725929/14/3005-05403-704646). Žalobce na druhou výzvu správce daně předložil důkazní prostředky osvědčující provázanost mezi fakturami přijatými a fakturami vydanými, a navrhl dokazovat výslechy svědků. 7. Podle žalobce se správce daně ve zprávě o daňové kontrole nikterak nevypořádal s poznatky získanými na základě provedeného místního šetření a zjištění z místního šetření se do rozhodnutí správce daně nikterak nepromítly. Pokud jde o žalobcem doloženou zakázkovou evidenci - spárování faktur přijatých s fakturami vydanými - tu správce daně označil za účelově vytvořenou a dále se tímto důkazním prostředkem nezabýval. S tím žalobce nesouhlasí, neboť účel tohoto důkazního prostředku byl jiný. Správce daně jej chybně vyhodnotil jako prostředek prokazující chybějící skladovou evidenci. Žalobce však tímto důkazním prostředkem chtěl prokázat použití nakoupených „vstupů“ ve „výstupech“ (ve vydaných fakturách). Tento důkazní prostředek byl nadto zpracován v návaznosti na výzvu správce daně. Postup správce daně, kdy tento důkazní prostředek bez dalšího odmítl pro jeho účelovost, byl tak podle žalobce vadný. 8. Další zásadní pochybení podle žalobce představuje neprovedení navrhovaných výslechů svědků, kterými chtěl žalobce prokázat, že skutečně materiál nakoupil a použil jej pro své výstupy. Podle žalobce v dané věci nebyl skutkový stav zjištěn natolik dostatečně, aby mohl správce daně navrhované důkazy odmítnout provést. Správce daně podle žalobce zároveň provedl i jejich hodnocení, když uvedl, že je povinen provést pouze ty prostředky, které považuje za důležité k prokázání skutkového stavu. Správce daně sám vyslovil pochybnosti o faktickém stavu věcí, a proto měl nejprve důkazy navržené žalobcem provést a teprve poté je vyhodnotit. Žalobce v této souvislosti akcentuje zásadu stanovení daně ve správné výši a nikoli stanovení té nejvyšší možné daně. 9. Podle žalobce dále žalovaný zcela nepřiléhavě odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.7.2007, č.j. 2 Afs 56/2007-141. 10. Podle žalobce se správce daně vůbec nezabýval otázkou výstupů žalobce. Na všechny dodávky byly vystaveny faktury a platby probíhaly bezhotovostně. Podle žalobce je v jeho typu podnikání prostor pro krácení tržeb nulový. Pokud správce daně tvrdí, že žalobce neprokázal nákup dílčích částí motorů, tak jak se správce daně přesvědčil, tyto části motorů nebyly na skladě, neboť byly použity při jednotlivých dodáních. Správce daně na jedné straně nezpochybňuje ekonomickou činnost žalobce, avšak na druhé straně materiál, který je nutnou podmínkou pro výrobu či servis motorů, považuje za fiktivně nakoupený. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že správce daně při doměření daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) na základě daňové kontroly za identická zdaňovací období stanovil žalobci daň podle pomůcek. Podle žalobce je nesprávné, aby tytéž důkazní prostředky vedly ke dvěma takto odlišným postupům, přičemž podle žalobce takto odlišný postup nelze odůvodnit poukazem na jiný typ daně, jak uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí. 11. Žalobní argumentaci žalobce zopakoval v podané replice. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby zdejší soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání, které ve věci proběhlo. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 12. Žalovaný setrval na svých závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí a zdůraznil, že v průběhu daňové kontroly u žalobce bylo zjištěno, že se spotřeba konkrétních komponentů a prací dle předložených skladových karet liší od výše vykázané na účtu spotřeby komponentů. Na prodané zboží tak měly být vynaloženy vyšší náklady, než jak jsou zachyceny ve skladové evidenci. Tyto skutečnosti odůvodnily pochybnosti správce daně specifikované ve výzvě. Není tedy podle žalovaného pravdou, že se jednalo o náklady náhodně vybrané. Porušení povinnosti vést řádně skladovou evidenci jde podle žalovaného zcela k tíži žalobce. 13. Pokud jde o poznatky z místního šetření, žalovaný zdůrazňuje, že se s nimi správce daně vypořádal na str. 100 a 101 zprávy o daňové kontrole. Samotné vysvětlení postupu prováděných prací nemůže být podkladem pro stanovení skutečné výše vynaložených nákladů na nákup komponentů. Pokud jde o rozsáhlou dokumentaci předloženou žalobcem, s tou se podle žalovaného správce daně ve zprávě o daňové kontrole souhrnně vypořádal, přičemž nebylo i s ohledem na rozsah doložené dokumentace nutné, aby se správce daně zabýval každou jednotlivou písemností zvlášť. 14. Pokud jde o odkaz žalobce na stanovení daně podle pomůcek, principy uplatňování daně z příjmů a DPH jsou odlišné, stejně jako podmínky pro uznání výdajů pro účely daně z příjmů a pro vznik nároku na odpočet DPH. Podle žalovaného byla v daném př