6 As 15/2017 — Nejvyšší správní soud

29 A 305/2017- 103 - text pokračování 12 29 A 305/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Vinařství Mutěnice, s. r. o. sídlem Údolní 1174, 696 11 Mutěnice zastoupená advokátem Mgr. Danielem Hrbáčem sídlem Jaselská 14, 602 00 Brno proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2017, č. j. SZPI/AC747-40/2017 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2017, č. j. SZPI/AC747-40/2017, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Daniela Hrbáče. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím výrokem 1. změnil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně (dále jen „inspektorát“), ze dne 29. 3. 2017 ve výroku I. pouze tak, že slova „v souladu s analogickým použitím absorpční zásady upravené v ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů“ nahradil slovy „v souladu s absorpční zásadou upravenou v ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen zákon č. 250/2016 Sb)“. Výrokem 2. žalovaný rozhodnutí inspektorátu ve zbývající části potvrdil. 2. Tímto rozhodnutím inspektorát shledal žalobkyni vinnou ze spáchání čtyř správních deliktů (nyní přestupků, srov. § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., neboť žalobkyně ve stručnosti 1) v období od 15. 5. 2012 do 29. 6. 2012 uváděla do oběhu formou prodeje odběratelům blíže specifikované lahvové víno označené jako Veltlinské zelené, u nějž byl prokázán přídavek syntetického glycerolu, který není povolen podle čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 606/2009 ze dne 10. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí (Úř. věst. L 193, 24 . 7. 2009, s. 1 – 59), čímž žalobkyně porušila čl. 120c odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), Úř. věst. L 299, 16. 11. 2007, s. 1 – 149 (dále jen „nařízení č. 1234/2007“), a spáchala tak přestupek podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství); 2) v období od 19. 10. 2015 do 4. 5. 2016 uváděla do oběhu formou prodeje odběratelům blíže specifikované lahvové víno označené jako Ryzlink rýnský, u nějž obsah bezcukerného extraktu zjištěný inspekcí (24,8 g/l) neodpovídal hodnotě bezcukerného extraktu zjištěného při jeho zatřídění (21,3 g/l), čímž porušila povinnost stanovenou v § 27 odst. 4 písm. a) bodu 5 zákona o vinohradnictví a vinařství, a spáchala tak přestupek podle § 39 odst. 1 písm. aa) téhož zákona; 3) v období od 17. 2. 2016 do 15. 8. 2016 uváděla na trh formou skladování a prodeje dalšímu odběrateli blíže specifikované lahvové víno označené jako Marques de Toledo – Tempranillo Crianza, které nebylo vyrobeno v souladu s definicí tradičního výrazu „Crianza“, neboť se nejednalo o víno s chráněným označením původu, čímž porušila čl. 113 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20. 12. 2013, s. 671 – 854, dále jen „nařízení č. 1308/2013“), a spáchala tak přestupek podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství; 4) v období od 17. 2. 2016 do 15. 8. 2016 uváděla na trh formou skladování a prodeje dalšímu odběrateli blíže specifikované lahvové víno označené jako Marques de Toledo – Tempranillo Reserva, které nebylo vyrobeno v souladu s definicí tradičního výrazu „Reserva“, neboť se nejednalo o víno s chráněným označením původu, čímž porušila čl. 113 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, a spáchala tak přestupek podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství. 3. Za uvedená jednání uložil inspektorát žalobkyni za použití absorpční zásady pokutu ve výši 680 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Proti výroku 2. rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně včas žalobu. Ve vztahu k prvnímu přestupku žalobkyně namítla, že tento skutek měl být jako pokračující delikt projednáván společně s věcí vedenou inspektorátem pod sp. zn. SZPI/AK767/2013 a SZPI/AI775/2014; žalovaný tak porušil zásadu ne bis in idem. Podle žalobkyně dále došlo k promlčení odpovědnosti za tento přestupek, neboť dle zákona č. 250/2016 Sb. činí promlčecí doba tři roky, přičemž tato nová úprava je pro žalobkyni příznivější a je ji třeba ve věci aplikovat podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Konečně žalobkyně tvrdila, že vynaložila veškeré možné úsilí k tomu, aby bylo víno staženo z nabídek jejích odběratelů, a proto za přestupek nemůže dle § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství odpovídat. 5. K druhému přestupku žalobkyně uvedla, že správní orgán aplikoval vyhlášku č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství, dle které je přípustná odchylka obsahu bezcukerného extraktu +/-1,5 g/l. Dne 1. 4. 2017 však nabyla účinnosti vyhláška č. 88/2017 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství, která přípustnou odchylku stanoví jinak. Dle žalobkyně jde o úpravu příznivější, která měla být na její případ aplikována, neboť dle této úpravy překročila povolený limit o 1,0 g/l, zatímco v případě žalovaným aplikované vyhlášky č. 323/2004 Sb. o 1,14 g/l. Dále namítla, že žalovaný měl provést revizní posudek, neboť měl k dispozici dva protokoly o zkoušce s různě zjištěnými obsahy bezcukerného extraktu. Žalobkyni nelze klást k tíži, že sama revizní posudek nevyhotovila, neboť neměla k dispozici vzorek odebraného vína – při kontrole byl odebraný vzorek ponechán paní U. jako zástupkyni kontrolované osoby (odběratele žalobkyně), avšak žalobkyně nemá žádný nárok na to, aby jí její odběratel tento vzorek vydal. Správní orgán se též nevypořádal s tvrzením žalobkyně, že došlo k pochybení při lahvování vína, a proto jen určitý počet lahví neodpovídal původnímu zatřídění, neboť byl umístěn do nesprávných lahví. Minimálně 2 420 l vína muselo odpovídat hodnotám dle zatřídění. 6. K třetímu a čtvrtému přestupku žalobkyně namítla, že splnila specifikaci (definici) vína uvedenou v elektronické evidenci E-Bacchus pro užití tradičního výrazu; pokud žalovaný požadoval, aby se dále jednalo o víno s chráněným označením původu, pak tento požadavek nemá oporu v právních předpisech. Žalobkyně dále ze zákonodárcem použitého výrazu „spojených s historií výrobku“ uvedeného v čl. 112 písm. b) nařízení č. 1308/2013 dovozuje, že tradiční výraz odpovídá určité charakteristice vína, která byla historicky typická pro víno s chráněným označením původu, avšak aktuálně není takové spojení potřeba. Odkázal-li žalovaný na čl. 120 odst. 1 téhož nařízení, pak žalobkyně poukázala na to, že tento článek obsahuje demonstrativní výčet nepovinných prvků uváděných na etiketě výrobku. Žalobkyně nadto nemohla způsobit újmu žádnému spotřebiteli, neboť předmětné víno bylo vyrobeno stejně jako víno s chráněným označením původu; jelikož však bylo lahvováno v České republice, nesplňovalo kritéria pro chráněné označení původu. Ve výrocích rozhodnutí inspektorátu je konečně uvedeno mnohem větší množství vína, než jaké žalobkyně doložila při své poslední součinnosti dne 7. 10. 2016 (32 098 ks vína Reserva a 32 358 ks vína Crianza); rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. 7. Svou žalobu žalobkyně uzavřela sadou obecnějších námitek. Žalovaný měl v rámci polehčujících okolností zohlednit, že žalobkyně zcela spolupracovala s inspektorátem (odpovídala na výzvy, vynaložila úsilí ke stažení výrobků z oběhu). Ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství je dle žalobkyně neurčité, a proto protiústavní. Toto ustanovení dubluje většinu deliktů uvedených v § 39 téhož zákona, ukládá vysoké pokuty za bagatelní opomenutí a z užitého pojmu „předpisy Evropské unie“ není možno určit, na co všechno toto ustanovení dopadá. Výše sankce (5 000 000 Kč) není stanovena v závislosti na závažnosti porušené povinnosti, ale pouze v závislosti na původu předpisů, které ji stanovují. Nařízení č. 1234/2007 a č. 1308/2013 navíc nejsou předpisy upravující vinohradnictví a vinařství, nýbrž obecně zemědělství. Žalovaný se