4 Afs 143/2014 — Nejvyšší správní soud

29 Af 34/2019- 152 - text  6 29 Af 34/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: VESNA INTERIORS, s.r.o., IČO 25536699 sídlem tř. Masarykova 1194, 698 01 Veselí nad Moravou zastoupený daňovým poradcem TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2019, č. j. 7143/19/5300-21444-712153 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne ze dne 18. 2. 2019, č. j. 7143/19/5300-21444-712153, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč, a to k rukám daňového poradce žalobce TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „správce daně“) ze dne 18. 4. 2018, č. j. 2015182/18/3018-50523-701483, č. j. 2015377/18/3018-50523-701483, č. j. 2015449/18/3018-50523-701483, č. j. 2015513/17/3306-52525-705111, a č. j. 2015578/18/3018-50523-701483, kterými správce daně zastavil podle § 112 odst. 3 ve spojení s § 106 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), řízení o odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům správce daně ze dne 15. 1. 2018, č. j. 102985/18/3018-50523-701483, č. j. 103098/18/3018-50523-701483, č. j. 103353/18/3018-50523-701483, č. j. 103471/18/3018-50523-701483, a č. j. 103523/18/3018-50523-701483. 2. Důvodem pro zastavení řízení o odvolání žalobce proti citovaným dodatečným platebním výměrům byla skutečnost, že žalobce dle správce daně ani k výzvě správce daně neodstranil vady podaných odvolání, spočívající v uvedení důvodů, ve kterých žalobce (odvolatel) shledává nezákonnost napadených platebních výměrů ve smyslu § 112 odst. 1 písm. d) daňového řádu. Žalobce sice na základě výzvy správce daně podal doplnění k původně blanketnímu odvolání, i přesto však dle názoru správce daně vytýkané vady odvolání neodstranil. Dle správce daně totiž žalobce napadal v odvolání pouze platební výměry, které se vztahovaly k neuznání odpočtu na DPH z dodávek řeziva (tzn. poslední dva výše citované platební výměry). Naopak ve vztahu k platebním výměrům, které se vztahovaly k neuznání odpočtu na DPH z dodávek nábytku (zbylé, v pořadí první tři platební výměry), tuto vadu svého odvolání neodstranil. Žalovaný následně v žalobou napadeném rozhodnutí procesní prostup správního orgánu prvního stupně shledal věcně správný a rozhodnutí správce daně potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Žalobce v první řadě namítá, že v odvolání je potřeba odlišovat právní a faktické otázky. Žalobce tvrdí, že se v odvolání věnoval jak otázce dodání řeziva, tak otázce dodávek nábytku, přičemž muselo být zřejmé, že odvolání podal proti dodatečným platebním výměrům, týkajícím se neuznání odpočtu DPH z dodávek nábytku i z dodávek řeziva. Je sice pravda, že v části VI. podaného odvolání se žalobce věnoval převážně rozporování skutkových okolností, vztahujících se k dodání řeziva, avšak v části V. odvolání žalobce zpochybňoval i závěry správce daně, týkající se dodávek nábytku. V bodech II. až IV. odvolání žalobce uváděl právní okolnosti případu, avšak také shrnoval, v čem tíží důkazní břemeno správce daně, přičemž bylo na správci daně (případně na žalovaném), aby tato tvrzení žalobce vyvrátil. Obecnost odvolacích důvodů přitom dle žalobce nemůže být obsahovou vadou podání, způsobující nemožnost věcného přezkoumání, vedoucí k vydání rozhodnutí o zastavení řízení. 4. Žalovaný také dle žalobce nevěnoval dostatečnou pozornost tvrzení žalobce o následcích odkazu správce daně na § 34 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen „zákon o DPH“). Správce daně totiž odkaz na toto ustanovení uvedl jak u závěrů, týkajících se dodávek řeziva, tak dodávek nábytku. Žalobce přitom zjevně rozporoval použití předmětného ustanovení obecně, tedy ve vztahu k závěrům správce daně, týkajícím se jak dodávek řeziva, tak dodávek nábytku. Žalobce tedy shrnuje, že jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům správce daně obsahovalo konkrétní odvolací důvody k okruhu právních otázek, které se vztahovaly jak k dodávkám řeziva, tak k dodávkám nábytku, a že skutečnost, že odvolatel formuluje odvolací důvody obecně, neznamená, že správní orgán tyto odvolací důvody věcně neprojedná, pouze se s nimi může vypořádat „jednodušeji“. Jinými slovy, obecné odvolací důvody mohou mít vliv na šanci odvolatele s odvoláním uspět, nikoliv na možnost věcného projednání odvolání. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že byly dány podmínky pro zastavení řízení, neboť žalobce ani na základě výzvy k odstranění vad podání nedoplnil důvody, v nichž spatřuje nezákonnost napadených platebních výměrů. Veškeré odvolací námitky, které žalobce doplnil na základě výzvy k odstranění vad podání, se vztahují k jinému předmětu plnění, a tudíž i k jiným platebním výměrům za jiná zdaňovací období. Tvrzení žalobce, že odvolací námitky se vztahují jak k dodávkám řeziva, tak k dodávkám nábytku, není ničím podložené. Žalovaný dále uvádí, že je sice pravdou, že obecné odvolací námitky nebrání projednání věci, avšak opakuje, že v nyní projednávané věci nevznesl žalobce námitky vůči napadeným platebním výměrům žádné, resp. vznesl námitky, které se nevztahovaly k řízením, kterým předcházelo vydání napadených platebních výměrů. Napadené rozhodnutí přitom představuje dostatečně přesvědčivou oponenturu názoru žalobce, aby bylo možno považovat veškeré odvolací námitky žalobce za řádně vypořádané. 6. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrvává na svém stanovisku, že správce daně, resp. žalovaný obsah odvolání posuzovali čistě formálně a nepřihlíželi ke strukturování jeho textu. Žalovaný odvolání neposuzoval komplexně, ale celé je zúžil na pouhé napadání závěrů o dodávce řeziva. Nedává přitom smysl, aby v takovém případě žalobce věnoval v odvolání pozornost i skutkovým okolnostem týkajícím se dodávky nábytku, kdy napadal jednotlivé dodatečné platební výměry a v bodu I. odvolání uvedl skutkové okolnosti celého merita věci. Žalobce sice přisvědčuje tomu, že skutkově napadal převážně závěry hodnocení dodávek řeziva, nelze však přisvědčit tomu, že by z odvolání nebylo patrné, že žalobce své odvolání směřoval také proti závěrům týkajícím se dodávek nábytku. Strohost odvolacích důvodů, které jsou prakticky koncentrovány do okolností právních a nesprávného uplatnění § 34 zákona o DPH, však dle žalobce nebránila nejen jednoduššímu vypořádání se s touto odvolací námitkou odvolacím orgánem, ale především nebránila nejen jejímu projednání, ale také doplnění odvolání ve smyslu § 111 odst. 2 daňového řádu. IV. Posouzení věci soudem 7. Krajský soud, za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). 8. Podstatu nyní projednávané věci tvoří polemika žalobce se závěry žalovaného (a správce daně), že žalobce neodstranil k výzvě správce daně vady podaného odvolání, spočívající mj. v neuvedení důvodů, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost napadených platebních výměrů. 9. Ustanovení § 112 odst. 1 daňového řádu vymezuje náležitosti, které musí odvolání mít, přičemž dle písm. d) cit. ustanovení mezi ně mj. náleží „uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí.“ 10. Ze správního spisu se podává, že dne 14. 2. 2018 žalobce adresoval správci daně blanketní odvolání proti dodatečným platebním výměrům správce daně. Následně byl žalobce výzvami správce daně ze dne 20. 2. 2018 vyzván k odstranění vad předmětného odvolání, na něž žalobce reagoval dne 12. 4. 2018 doplněním odvolání proti napadeným platebním výměrům správce daně. Správce daně i přesto rozhodl o zastavení řízení o odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům, č. j. 2015182/18/3018-50523-701483, č. j. 2015377/18/3018-50523-701483, č. j. 2015449/18/3018-50523-701483, neboť dle jeho názoru žalobce ve vztahu k těmto platebním výměrům neprezentoval žádné odvolací důvody. 11. Krajský soud k námitce žalobce přezkou