1 Afs 41/2011 — Nejvyšší správní soud

29 Af 38/2019- 93 - text 7 29 Af 38/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: INFRAPROJEKT s.r.o., IČO: 044 76 476 sídlem Nezamyslova 2801/26, Brno zastoupený advokátkou Mgr. Zuzanou Tinthoferovou sídlem Staňkova 557/18a, Brno proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem Třída Kpt. Jaroše 7, Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO: 659 93 390 sídlem Na Pankráci 546/56, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2019, čj. ÚOHS-R0194/2018/VZ-03955/2019/321/EDo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Osoba zúčastněná na řízení (dále také „zadavatel“), zahájila dne 17. 4. 2018 zadávací řízení na uzavření „Rámcové dohody na výkon stavebního dozoru pro zakázky většího rozsahu staveb pozemních komunikací“. Žalobce podal proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky námitky, které zadavatel odmítl rozhodnutím ze dne 14. 8. 2018. Žalobce následně podal u žalovaného návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, který byl rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 11. 2018 z většinové části zamítnut (ve zbývající části bylo řízení o návrhu zastaveno samostatným usnesením ze dne 6. 11. 2018, jelikož v těchto částech návrhu nepředcházelo podání námitek). 2. Proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad a v nynějším řízení se domáhá zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného, kterým byl tento rozklad zamítnut a rozhodnutí žalovaného potvrzeno. II. Shrnutí žaloby 3. V žalobě doručené soudu dne 29. 4. 2019 žalobce uvedl, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem a žalovaný pochybil, když jednotlivá skutková tvrzení považoval za nové námitky a procesně o nich rozhodl usnesením. Dále specifikoval čtyři okruhy, v nichž žalovaný pochybil, a avizoval doplnění žaloby, které soudu doručil dne 15. 7. 2019. 4. Žalovaný nedodržel zásadu legitimního očekávání, jelikož v případě obdobných námitek jiného navrhovatele rozhodl odlišným způsobem. Žalobci tak vznikla další škoda v podobě propadlé kauce, kterou musel uhradit v souvislosti s podáním návrhu. 5. Zadavatel v v zadávacích podmínkách požaduje ocenit i blíže nespecifikované technické vybavení pracovníků a jejich zázemí, aniž by definoval svou představu tohoto vybavení. Takto vymezené podmínky vnáší do zadávacího řízení prvek netransparentnosti, který znemožňuje podat vzájemně porovnatelné nabídky. Tvrzení žalovaného, že všichni dodavatelé měli stejné podmínky, neodpovídá skutečnosti z důvodu velkého množství dodatečných informací. 6. Umožněním prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů pouze doložením oprávnění Ministerstva dopravy se zadavatel dostal do rozporu s novelou stavebního zákona účinnou od 1. 1. 2018. Současně s ohledem na výši požadovaných referenčních zakázek žalobce uvedl, že došlo k nepřiměřenému nastavení kvalifikačních předpokladů. 7. Pokud zadavatel požaduje technickou kvalifikaci, je nutné, aby se tyto požadavky vztahovaly jednoznačně k předmětu plnění veřejné zakázky. Pokud zadavatel hodnotil pozice na základě nesouvisejících kvalifikačních požadavků, tak porušil zákon o zadávání veřejných zakázek. 8. Zadavatel zmatečně vymezil požadavky u pozice „asistent specialista v oboru geotechnika“ a „expert v oboru inženýrské geologie“. Žalovaný nezohlednil, že osoba s autorizací v oboru geotechnika byla současně osobou hodnocenou, dodavatel by tak získal body pro hodnocení za osobu, která se nebude podílet na realizaci zakázky. Pokud tato záměna neměla vliv na posouzení kvalifikace, tak jednoznačně měla vliv na hodnocení zakázky. 9. V replice doručené soudu dne 24. 3. 2020 žalobce uvedl, že postup zadavatele vztahující se k úpravě zadávacích podmínek dodatečnými informacemi byl narušením základních zásad, jelikož se jednalo o postup diskriminační a došlo k omezení hospodářské soutěže. 10. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. III. Shrnutí vyjádření předsedy žalovaného a osoby z účastněné na řízení 11. Žalovaný uvedl, že odkazované rozhodnutí nemohlo u žalobce založit legitimní očekávání, jelikož se obsahově ani argumentačně nepřekrývá s případem žalobce. Dále poukázal na to, že možnost prokázat kvalifikační požadavek byla stanovena alternativně pro umožnění co nejširší hospodářské soutěže. Soulad požadavků s jinými právními předpisy zadavatel není oprávněn zkoumat. 12. Rámcová dohoda je zvláštním druhem smlouvy v oblasti zadávání veřejných zakázek, která vymezuje pouze smluvní základ pro opakovaná plnění. Po zadavateli nelze dopředu požadovat, aby uvedl veškeré své požadavky, které se vztahují k budoucím blíže neurčeným plněním realizovaným až na základě minitendrů. Velké množství dodatečných informací samo o sobě nezakládá nesouladnost stanovených zadávacích podmínek se zákonem. 13. Požadavek na výkon stavebního dozoru přímo souvisí s předmětem veřejné zakázky. 14. Z požadavků v zadávací dokumentaci je zřejmé, že zadavatel požadoval osobu s kvalifikací odborné způsobilosti v oboru inženýrské geologie a nikoliv osobu s autorizací v oboru geotechnika, jelikož činnosti spadající pod tuto odbornost nejsou předmětem veřejné zakázky. V zadávacích podmínkách po žádné osobě nebyla požadována autorizace pro obor geotechnika. Zadavatel svou formální chybu napravil dostatečně podrobným a jednoznačným vymezením náplně práce, která odpovídá činnosti inženýrského geologa. 15. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 16. Zadavatel (v postavení osoby zúčastněné na řízení) odkázal na svá vyjádření ve správním řízení a uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím žalovaného i rozhodnutím předsedy žalovaného. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Posouzení věci soudem 17. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí předsedy žalovaného a rozhodnutí vydané žalovaným v prvním stupni, včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 18. Předně se soud zaměřil na otázku včasnosti uplatnění žalobních bodů. Z právní úpravy vyplývá, že žalobce musí žalobní body vymezit ve dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby a po této lhůtě je nelze dále rozšiřovat (srov. § 71 odst. 2 soudního řádu správního). Jelikož v nynější věci žalobce zaslal doplnění žaloby (a repliku) až po lhůtě pro uplatnění žalobních bodů soud podrobně posuzoval, v jakém rozsahu těmito písemnosti pouze rozvedl včas uplatněné žalobní body a v jakém rozsahu šlo o uplatnění žalobních bodů zcela nových. 19. Žalobce ve včasné žalobě uplatnil následující žalobní body: i. žalovaný považoval jednotlivá skutková tvrzení žalobce za nové námitky a rozhodl o nich procesně usnesením ii. požadavky zadavatele na rozsah a ocenění příslušných kanceláří, speciálních mobilních zařízení, IT apod. nebyly jasně a přesně definovány tak, aby bylo možné provést řádné a srovnatelné nabídkové ceny iii. požadavky zadavatele na doložení kvalifikačních dokladů jednotlivých osob stavebního dozoru jsou v rozporu s novelou stavebního zákona iv. z požadavku zadavatele na minimální strukturu týmu stavebního dozoru není zřejmé, které osoby budou provádět technický dozor stavebníka dle novely a které budou pouze členy týmu v. zadavatel v zadávacích podmínkách zaměňuje pojmy a požadavky u pozice „asistent specialista v oboru geotechnika“ a pozice „expert v oboru inženýrské geologie“ vi. předseda žalovaného se nevypořádal se všemi námitkami žalobce a akceptoval diskriminační postup 20. V doplnění žalobce některé z výše uvedených žalobních bodů zopakoval, popřípadě dovysvětlil. Zároveň však uplatnil řadu argumentů, které pod výše uvedené žalobní body podřadit nelze. V těchto případech se totiž nejednalo o přípustné rozšíření či doplnění argumentace, ale jednalo se o argumentaci zcela novou, resp. nové žalobní body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2011 čj. 1 Afs 41/2011-). Žalobce tedy nově argumentoval porušením zásady legitimního očekávání (včetně odkazu na konkrétní rozhodnutí žalovaného v jiné věci), vznikem škody v souvislosti s podáním návrhu, absencí rovných podmínek v důsledku množství dodatečných informací, nepřiměřeností kvalifikačních předpokladů (vysoký počet referenčních zakázek) a nesouvislostí kvalifikačních předpokladů s předmětem veřejné zakázky. Tyto žalobní body soud považuje za opožděné, tudíž k nim nepřihlížel. Opožděný žalobní bod žalobce uplatnil i v rámci repliky (nepřípustná úprava zadávacích podmínek prostřednictvím dodatečných informací). 21. Žalobce jeden z žalobních bodů (