9 As 79/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 133/2018- 87 - text 20 30 A 133/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyně: Mgr. S. B. zastoupená advokátem JUDr. Filipem Rigelem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalované: městská státní zástupkyně v Brně sídlem Polní 41, Brno zastoupená advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno o žalobě proti rozhodnutí výtce městské státní zástupkyně v Brně ze dne 15. 6. 2018, č. j. 1 SPR 348/2018-26, takto: I. Výtka městské státní zástupkyně v Brně ze dne 15. 6. 2018, č. j. 1 SPR 348/2018-26, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 934,06 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta JUDr. Filipa Rigela, Ph.D., sídlem Teplého 2786, Pardubice. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o přezkum výtky udělené žalobkyni podle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. 2. Městská státní zástupkyně v Brně jako vedoucí státní zástupkyně uložila žalobkyni dne 15. 6. 2018, pod č. j. 1 SPR 348/2018-26 písemnou výtku: I. za dozor v trestní věci sp. zn. 4 ZN 2761/2017, v němž byla shledána závažná pochybení, a který byl vyhodnocen jako neodůvodněný a nezákonný, II. za nerespektování výzvy žalované ze dne 11. 6. 2018, aby se žalobkyně dostavila dne 15. 6. 2018 v 9:00 hodin do kanceláře vedoucí státní zástupkyně k projednání jejího postupu ve věci vedené pod sp. zn. 4 ZN 2761/2017. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně v podané žalobě zpochybnila zákonnost výtky a upozornila na vady, které jejímu vydání předcházely. Po skutkové stránce odkázala na obsah výtkového spisu, jakož i na trestní spis sp. zn. 4 ZN 2761/2017 a dohledový spis Krajského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 2 KZN 1051/2018. 4. Úvodem podotkla, že výtka představuje rozhodnutí, proti němuž se lze bránit žalobou ve správním soudnictví (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2015, č. j. 4 As 173/2015-31, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41). Specifický charakter výtky vylučuje aplikaci klasického správního řízení. Pro řízení předcházejícímu vydání výtky se použijí pouze základní zásady činnosti správních orgánů obsažené v § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, jakož i principy zakotvené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. 5. Podle žalobkyně je nezbytné nejprve zjistit skutkový stav a poté poskytnout osobě, které se věc týká, prostor k vyjádření. Uloženou výtku je nutno pečlivě zdůvodnit. V předmětné věci nebyla žalobkyně před vydáním rozhodnutí seznámena s podklady pro jeho vydání a neměla možnost se k věci vyjádřit (to se týká skutku vymezeného v bodě I. i II. výtky). O tom, že se má dostavit k vedoucí státní zástupkyni dne 15. 6. 2018 k projednání postupu, se dozvěděla až na konci pracovní doby předešlého dne. Emailem žalované sdělila, že neshledává důvod k projednání věci s ní a že se v 10 hodin má účastnit vazebního zasedání a v 10:45 hodin veřejného zasedání, na něž se musela připravit. Neměla tušení, že dne 15. 6. 2018 s ní má být projednána její výtka; žalovaná totiž nespecifikovala, čeho se má projednání týkat. Je tak zřejmé, že žádný pokus o projednání výtky neproběhl a že žalobkyně neměla možnost se na svoji obhajobu připravit. Neprojednáním výtky byl porušen § 4 odst. 4 správního řádu a zásada spravedlivého procesu, jakož i princip legitimního očekávání dle § 2 odst. 4 správního řádu. S odkazem na triádu možných postupů vedoucího státního zástupce definovanou v usnesení rozšířeného senátu č. j. 9 As 79/2016-41 bylo na místě zvolit jinou formu postihu. Žalobkyně je navíc přesvědčena, že se žádného pochybení nedopustila. 6. Dále upozornila na nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost výroku uvedeného v bodě I. výtky. Udělení výtky je podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství podmíněno tím, že se státní zástupce dopustí drobných nedostatků a poklesků. Závažné pochybení nelze řešit výtkou, ale podáním kárného návrhu. Shledala-li žalovaná, že došlo k „závažným pochybení“, a za to žalobkyni uložila výtku, je její postup nesrozumitelný, a tudíž nezákonný. Výtka představuje vůči kárnému postihu překážku věci rozhodnuté (viz např. rozhodnutí kárného senátu NSS ze dne 15. 9. 2009, č. j. Ksz 1/2008-97). Pokud má fungovat jako překážka věci rozhodnuté, musí mít určité náležitosti, tj. např. obsahovat ve výroku rozhodnutí přesný popis skutku, pro který je státní zástupce postižen, jakož i právní kvalifikaci vytýkaného jednání). Výtka tak musí obsahovat výrok ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu vztahující se k rozhodnutím vydávaným v oblasti správního trestání. Jelikož výrok výtky neobsahuje ustanovení právních předpisů, které měly být porušeny, ani dostatečnou formulaci skutku, aby nemohlo dojít k jeho zaměnitelnosti se skutkem jiným, nemůže obstát. 7. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že je postihována za nedostavení se k projednání trestní věci sp. zn. 4 ZN 2761/2017. Za prvé, má za to, že omluva z jednání byla dostatečná, neboť byla učiněna z důvodu nepřítomnosti na pracovišti a účasti na soudním jednání. Z omluvy žalobkyně vyplývá, že vedle vyjádření nesouhlasu s projednáním věci uváděla žalobkyně jako důvod omluvy účast na soudních jednáních a nutnost tomu předcházející přípravy. Omluva byla zaslána žalované v 8:22 hodin, tedy před plánovaným časem projednání. Přestože tedy důvod omluvy (účast na soudním jednání) byl podle žalované přijatelný, v konkrétní věci k ní žalovaná nijak nepřihlédla, ani se s ní v napadeném rozhodnutí nevypořádala. Druhým problematickým aspektem byla aplikace § 11a odst. 2 zákona o státním zastupitelství upravujícího princip nadřízenosti vedoucího státního zástupce. Předmětné ustanovení nelze vykládat široce, ale toliko tak, že k využití konkrétní pravomoci vedoucího státního zástupce je nutné konkrétní ustanovení zákona. Žádné ustanovení nepřikazuje státnímu zástupci dostavit se k vedoucímu státnímu zástupci za účelem projednání věci. Odkaz na § 15 zákona o státním zastupitelství nelze využít, neboť má účinky vně soustavy státního zastupitelství, nikoliv dovnitř. Výzva k osobnímu projednání věci nebyla označena jako možnost vyjádřit se k věci samé před udělením výtky. I pokud by tak byla míněna, nebylo povinností žalobkyně se k projednání věci dostavit, resp. toto nedostavení nelze sankcionovat. To platí tím spíše, že výzva k projednání věci směřovala k otázce právního názoru žalobkyně, do něhož žalovaná nemůže zasahovat; k tomu je příslušné toliko Krajské státní zastupitelství v Brně. 8. Žalobkyně je rovněž přesvědčena, že z nezávislého postavení státního zástupce vyplývá, že nemůže být sankcionován pro svůj právní názor (viz rozhodnutí kárného senátu NSS ze dne 16. 9. 2010, č. j. 12 Ksz 3/2010-83, ze dne 30. 6. 2011, č. j. 11 Kss 9/2009-331, nebo ze dne 18. 1. 2012, č. j. 11 Kss 18/2011-251, nebo ze dne 10. 11. 2014, č. j. Ksz 7/2014-91). V dané věci však k takovému sankcionování došlo (viz bod I. výtky). Není na místě rozvádět konkrétní právní názor, který se týkal otázky místní příslušnosti v trestní věci 4 ZN 2761/2017. Je však důležité zmínit, že soustava státního zastupitelství pamatuje na situace, kdy dochází k různosti názorů mezi státními zástupci, a obsahuje mechanismy, jak názorové rozpory překlenout [§ 12c a násl. zákona o státním zastupitelství, přičemž podrobnosti upravuje pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 28. 3. 2017, o výkonu dohledu v soustavě státního zastupitelství publ. pod č. 1/2017 Sbírky pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce (dále též „Pokyn“), k němuž bylo vydáno odůvodnění ze strany Nejvyššího státního zastupitelství pod sp. zn. 1 SL 903/2015]. V daném případě však takové mechanismy nebyly ze strany žalované ani Krajského státního zastupitelství v Brně využity. Žalobkyně zastávala určitý právní názor týkající se místní příslušnosti. V přesvědčení, že jde o názor souladný se zákonem, podle něj postupovala. Pokud by nejblíže vyšší státní zastupitelství nebo vedoucí státní zástupce shledal nesprávnost tohoto postupu v rámci dohledové činnosti, měl vydat písemný pokyn, který by byl výslovně jako „pokyn“ označen. Takovému pokynu by se žalobkyně buďto podřídila, nebo by se vůči němu vymezila. Žalovaná však ve věci dohled nevykonala. Přestože takový dohled vykonalo nejblíže vyšší státní zastupitelství, jeho výsledkem nebyl písemný pokyn. Krajské státní zastupitelství v Brně přípisem ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 2 KZN 1051/2018 výslovně informovalo žalovanou, že na základě provedeného dohledu nebyl dán pokyn ve smyslu § 12d zákona o státním zastupitelství. Výsledkem tak bylo právní stanovisko nezávazné povahy, které žalobkyni nezavazovalo, ani ji nenutilo vymezit se vůči němu v souladu s § 12d zákona. Usnesení ze dne 26. 1. 2018,