4 Ads 423/2019 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 8/2018- 117 - text [OBRÁZEK]č. j. 30 Ad 8/2018 - 117 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobce: Mgr. V. K. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 42, Brno proti žalovanému: policejní prezident sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2018, č. j. PPR-15976-5/ČJ-2018-990131 takto: I. Rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 4. 6. 2018, č. j. PPR-15976-5/ČJ-2018-990131, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 570 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta JUDr. Radka Ondruše, sídlem Bubeníčkova 42, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o odvolání žalobce ze služebního místa příslušníka bezpečnostních sborů. 2. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 11. 4. 2018, č. j. ZLK- 777/2018, byl žalobce podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru 2 30 Ad 8/2018 příslušníků bezpečnostních sborů, odvolán ze služebního místa vedoucí Územního odboru Zlín Krajského ředitelství Zlínského kraje, neboť byl osobou určenou ke styku s utajovanými informacemi a dne 2. 3. 2018 zanikla platnost jeho osvědčení. Současně byl žalobce podle § 25 odst. 5 zákona převeden do personální pravomoci ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia České republiky, který provede ustanovení na služební místo. 3. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v podané žalobě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí. Popsal, že na předmětné služební místo byl zařazen rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 28. 5. 2010, č. ZLK-1326/2010, resp. před tím rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 24. 4. 2009, č. j. JMK-11032/2009; na dané pozici tak působil bezmála devět let. Za tuto dobu nebyl nikdy kázeňsky potrestán a funkci vykonával řádně. 5. Po celou dobu svého působení ve funkci se žalobce nesetkal s informací stupně utajení Důvěrné, která je pro tuto pozici vyžadována. Totéž platí i pro ostatní vedoucí územních odborů Policie České republiky, jak je žalobci známo. Je tedy zřejmé, že předmětné služební místo nezbytně nevyžaduje, aby služební funkcionář byl držitelem osvědčení na stupeň Důvěrné. Případně lze zajistit, aby se s takovými informacemi seznamovali určení policisté v rámci krajského ředitelství. Žalobci byla nabídnuta volná služební místa, jež lze vykonávat i bez osvědčení pro stupeň utajení Důvěrné. Je však zřejmé, že policista zařazený na těchto místech se dostává do kontaktu minimálně se stejně závažnými informacemi, jejichž vyzrazení by způsobilo újmu zájmům ČR, jak stupeň Důvěrné definuje § 4 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. 6. Zařazení služebního místa vedoucího územního odboru mezi místa, která může zastávat osoba s platným osvědčením pro stupeň utajení Důvěrné, není stanoveno obecně závazným právním předpisem. Vyplývá pouze z interního aktu řízení služebního funkcionáře – systemizace služebních míst Krajského ředitelství policie Zlínského kraje (ve znění k 1. 2. 2018) schválené policejním prezidentem. Soud by tak jako předběžnou otázku měl posoudit, zda předmětné nařízení policejního prezidenta je účelné, nediskriminační a zákonné. Námitky žalobce, že se s utajovanou informací tohoto typu dříve nesetkal, žalovaný odmítl s tím, že žalobce je povinen respektovat požadavky stanovené bezpečnostním ředitelem krajského ředitelství. Neřešil tedy, zda je nezbytně nutné, aby předmětnou pozici zastával policista s osvědčením pro stupeň Důvěrné. Tím byla porušena zásada hospodárnosti řízení dle § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Napadené rozhodnutí je tak předčasné a nedostatečně odůvodněné. 7. Žalobce respektoval interní normy a dne 22. 9. 2017 požádal Národní bezpečnostní úřad (dále též „NBÚ“) o vydání osvědčení. To ale v zákonem stanovené lhůtě nebylo vydáno, řízení bylo přerušeno a příslušné osvědčení bylo vydáno až 27. 7. 2018. Žalobce se tak bez vlastního zavinění dostal do situace, kdy mu platnost původního osvědčení zanikla a nové osvědčení mu vydáno nebylo. Domnívá se, že řízení před NBÚ je řízením o předběžné otázce probíhající před jiným správním úřadem. Nalézací správní orgán měl řízení o odvolání z funkce přerušit a vyčkat rozhodnutí NBÚ o jeho žádosti o vydání osvědčení, případně měl učinit výjimku a určit jiného funkcionáře, který by se namísto žalobce seznamoval s informacemi daného stupně utajení, pokud by takové existovaly. K takovému postupu došlo ve srovnatelných případech, např. ve věci vedoucího kanceláře prezidenta republiky (V. M. není držitelem osvědčení pro požadovaný stupeň utajení, přestože mu NBÚ pravomocně příslušné oprávnění nevydal). Stejný postup zvolil rovněž nejvyšší státní zástupce v případě jednoho ze zástupců ředitelů odborů, u něhož existovaly pochybnosti, zda příslušný stupeň bezpečnostní prověrky získá. Žalovaný nicméně 3 30 Ad 8/2018 srovnatelné případy odmítl, aniž by řádně odůvodnil, proč na případ žalobce nedopadají. Pouhý odkaz na to, že nyní jde o řízení podle zákona č. 361/2003 Sb. nepostačuje, neboť znění relevantních ustanovení právních předpisů jsou srovnatelná. 8. Žalobce nesouhlasí, že by bylo nesporné, že pro výkon daného služebního místa bylo nezbytné osvědčení pro stupeň utajení Důvěrné. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2017, č. j. 30 Ad 3/2015-161, je pro věc irelevantní. Navíc ke dni podání žaloby nastala situace, kdy na územním odboru ve Zlíně není určen vedoucí a pro seznamování s utajovanými informacemi je určen jiný funkcionář. Úvaha žalovaného obsažená na straně 9 napadeného rozhodnutí, že pokud jsou s utajovanými informacemi oprávněni pracovat podřízení žalobce, musí k seznamování s nimi být oprávněn i žalobce, jinak by nemohl kontrolovat jejich výkon služby, je nesprávná. V daném případě disponuje osvědčením pro styk s utajovanými informacemi pouze zástupce vedoucího odboru, nikoliv desítky podřízených. Navíc po odvolání žalobce zůstalo jeho služební místo neobsazeno, což prokazuje, že na daném funkčním místě není prověrka nezbytná. 9. S odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, č. j. 10 Ad 15/2013-39, žalobce podotkl, že není možné zabývat se pouze formálním splněním podmínek. Je nutné zkoumat veškeré souvislosti a skutečnosti daného případu. Žalobci je přes 60 let, ve Zlíně má rodinu. Nemá možnost denně dojíždět do zaměstnání v Praze, navíc se stará o svoji matku. V zájmu bezproblémového výkonu služby i v zájmu soukromého života žalobce tak je, aby vykonával svoji původní funkci i po dobu nezaviněných průtahů ze strany NBÚ. Za předchozích devět let, kdy žalobce funkci vedoucího územního odboru vykonával, k nutnosti seznamování s utajovanými informacemi nedošlo. Pokud žalovaný řízení nepřerušil a nevyčkal rozhodnutí NBÚ, porušil zásadu hospodárnosti řízení a dobré správy. Lze spekulovat, že se ze strany žalovaného jednalo o účelové jednání, jehož cílem bylo odvolání žalobce ze služebního místa za každou cenu. Žalobce proto navrhl, aby si soud vyžádal spis NBÚ ve věci vydání osvědčení a z něj ověřil, z jakého důvodu trvalo řízení pětkrát déle, než je jeho zákonem stanovená délka. 10. Řešením podle žalobce není ani následná obnova řízení, jak uváděl žalovaný. Daný postup by mohl vést k tomu, že by následně na jednom služebním místě byli ustanoveni dva policisté s identickým funkčním zařazením i platovými nároky. Takové řešení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti i s požadavky na nakládání se státními rozpočtovými prostředky. Žalobce navrhoval, aby žalovaný řízení přerušil do doby rozhodnutí NBÚ o jeho žádosti a do té doby pověřil seznamováním s utajovanými informacemi jiného příslušníka bezpečnostního sboru. Obdobný postup je zvolen v případě obsazení daného místa funkcionářem bez bezpečnostní prověrky do doby, než požadovanou prověrku získá. Nic takového však žalovaný neučinil a pouze formálně trval na dodržování povinností, které si sám stanovil. Takový postup odporuje judikatuře Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu zdůrazňující nutnost rozumné a efektivní ochrany práv. 11. Žalovaný žalobci nesdělil, že došlo k doplnění spisového materiálu, jak uvádí na straně 9 napadeného rozhodnutí. Upřel mu tak možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutím, čímž došlo k porušení § 36 odst. 3 a § 53 odst. 6 správního řádu. 12. Dále upozornil, že se žalovaný nevypořádal dostatečně s jeho argumentací ohledně nutnosti posoudit systemizaci a odůvodněnost požadavku na nutnost osvědčení pro styk s ut