7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

31 A 77/2019- 50 - text 13 31 A 77/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: R. V. H., nar. X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X právně zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Gottweisem sídlem Kapucínské nám. 303/5, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 4. 2019 č. j. MV-81940-4/SO-2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 5. 2019 doručenou zdejšímu soudu dne 16. 5. 2019 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 4. 2019. č. j. MV-81940-4/SO-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“) odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 8. 4. 2015, č. j. OAM-78219-50/DP-2011 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná a platnost povolení k dlouhodobému pobytu nebyla prodloužena I. podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 23. 6. 2014 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a II. podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. II. Obsah žaloby 2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za zmatečné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tvrzení správních orgánů o neplnění účelu dlouhodobého pobytu nemá oporu ve spise a je proto zmatečné a nezákonné. Správní orgány nedostatečně zjišťovaly skutkový stav a chybně posoudily činnosti [podnikání žalobce ve sdružení po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový občanský zákoník“)] ve společnosti jako výkon závislé práce, vydaly rozhodnutí, která nejsou oprávněny vydat, porušily procesní práva žalobce a nerespektovaly judikaturu Nejvyššího správního soudu. 3. Nesprávné posouzení činnosti žalobce ve sdružení (společnosti – po 1. 1. 2014) jako výkon závislé práce spočívá v tom, že účastníci sdružení, nejsou-li právnické osoby, jsou osoby se statutem samostatně výdělečně činné osoby podle živnostenského nebo jiného oprávnění. V této souvislosti žalobce odkázal na § 2716 až 2746 nového občanského zákoníku a skutečnost, že společnost nemá právní subjektivitu. Do daného sdružení (nově společnosti) vstupovali jednotliví podnikatelé od samého začátku jeho existence jako držitelé živnostenských oprávnění registrovaní na příslušných finančních úřadech jako plátci daně z příjmů fyzických osob, okamžikem vstupu do sdružení (společnosti) se registrovali k dani z přidané hodnoty, přičemž tyto registrace nebyly nikým zpochybňovány. Žalobce tak neměl pochybnosti stran výkonu samostatné činnosti. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2017, č. j. 6 Afs 278/2016-54. Dále žalobce poukázal na rozdílnou praxi správních orgánů ve skutkově shodných případech. I proto je napadené rozhodnutí nepřiměřeně přísné vůči žalobci. 4. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobce neplní účel povoleného pobytu na území, když namísto podnikání fakticky vykonává závislou práci bez řádného povolení k zaměstnání, bez zaměstnanecké karty a bez příslušné pracovní smlouvy, tedy vykonává nelegální práci. Žalobce však s tímto nemůže souhlasit, neboť Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj nikdy nezahájil řízení o přestupku, kterého by se žalobce dopustil výkonem nelegální práce. Jedině tento inspektorát je oprávněn k autoritativnímu určení, že se žalobce dopustil přestupku na úseku zaměstnanosti. O této otázce si správní orgány dle žalobce ani nemohly učinit úsudek. 5. Porušení procesních práv spočívá v porušení zásady stanovené v § 2 odst. 2 správního řádu (uplatňování pravomoci pouze k účelům svěřeným zákonem nebo na základě zákona a v rozsahu, v jakém byla svěřena), zásady stanovené v § 2 odst. 4 správního řádu (soulad s veřejným zájmem a odpovídání okolnostem daného případu, jakož i to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly) a zásady zneužití správního uvážení. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 26. 6. 2018, v němž upozornila na blanketní odvolání žalobce, které ani na výzvu prvostupňového orgánu nebylo doplněno. Otázkou podnikání ve sdružení SERVIS GROUP se již několikrát zabýval v obdobných případech i Krajský soud v Brně, pročež žalovaná odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2016, č. j. 36 Ad 39/2014-73, a následný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Ads 272/2016-53. V daném případě byly po materiální stránce naplněny znaky závislé práce, a na tom nic nemění skutečnost, že žalobce odváděl platby na sociální zabezpečení. Žalovaná má za to, že prvostupňový orgán byl oprávněn učinit závěr o nelegální práci, k čemuž odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2017, č. j. 29 A 97/2015-88. Prvostupňové rozhodnutí je rozhodnutím o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a nikoliv rozhodnutím o spáchání správního deliktu. Nezahájení řízení o přestupku spočívajícím ve vykonávání nelegální práce nemá vliv na napadené rozhodnutí. Žalovaná má za splněné všechny podmínky pro zamítnutí podané žádosti. 7. Na vyjádření žalované reagoval žalobce podáním ze dne 25. 7. 2019,, v němž setrval na svém názoru vyjádřeném v žalobě a plně na obsah žaloby odkázal. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána v zákonné lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s. ř. s. 9. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 s. ř. s. 10. Soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že se jí soud musí zabývat z úřední povinnosti nad rámec dalších uplatněných žalobních námitek. Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. 11. Z rozsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu k tomuto tématu (např. rozsudky ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 27/2008-76, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, publikovaný pod č. 244/2004 Sb. NSS) je zřejmé, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, například pokud z něho jednoznačně nevyplývá, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí; pokud je jeho odůvodnění vnitřně rozporné, popřípadě je-li výrok v rozporu s odůvodněním; pokud z jeho výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně, jehož výrok je vnitřně rozporný. Dále se jedná o případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. I nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů je soudní judikaturou bohatě zmapována. Zmínit lze například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007-64, a ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005-245). Z nich se podává, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže