2 Afs 67/2013 — Nejvyšší správní soud

62 A 277/2017- 55 - text 6 pokračování 62 A 277/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Deluxea a.s. sídlem Na příkopě 9, Praha zastoupen Mgr. Ing. Milanem Šoubou, advokátem sídlem Cihlářská 19, Brno proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 15, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3.10.2017, č.j. ČOI 89053/16/O100/3000/16/17/Be/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalované ze dne 3.10.2017, č.j. ČOI 89053/16/O100/3000/16/17/Be/Št, kterým bylo změněno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 16.6.2016, č.j. ČOI 75935/16/3000/R/Min, kterým byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 10 000 Kč za porušení § 12 odst. 1 a § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon č. 634/1992 Sb.“), tak, že výrokem I. žalovaná zrušila bod 1 výroku prvostupňového rozhodnutí týkající se porušení § 12 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. a řízení v této části zastavila a výrokem II. snížila pokutu na 5 000 Kč; výrokem III. prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrdila. 2. Žalobce byl potrestán za to, že v bodu 5.4. Všeobecných obchodních podmínek spotřebitele řádně neinformoval o podmínkách uplatnění práva z vadného plnění, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 24 odst. 7 písm. k) zákona č. 634/1992 Sb. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce namítá, že se neztotožňuje s tvrzením žalované, že v čl. 5.4. Všeobecných smluvních podmínek kladl na zákazníka povinnosti nad rámec platné právní úpravy. Podle žalobce není možné řádně rozhodnout o reklamaci, neexistuje-li žádný doklad o tom, že zájezd měl vadu. Žalovaná založila své posouzení věci na přepjatém formalistickém pohledu, žalobce volil formulaci smluvních podmínek s ohledem na zákazníka, aby bez nejmenších pochybností mohl uplatnit svá práva z vadného plnění. Žalobce v této souvislosti uvádí, že je auditovanou společností a jeho auditor požaduje ke každé úhradě doložení dokladu o zaplacení služeb. 4. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem, že formulace Všeobecných smluvních podmínek „doložit doklad o zaplacení služeb“ jsou pro spotřebitele matoucí; bez ohledu na to, že je třeba spotřebitele chránit, jedná se o samostatně uvažující osobu, v jejímž případě není nutné uplatňovat pouze striktně gramatický výklad. 5. Podle žalobce ani podpis reklamačního protokolu není povinností navíc. Jedná se o stvrzení pravosti právního jednání zákazníka. Bez tohoto stvrzení by žalobce musel nejprve zjišťovat, zdali práva z vadného plnění uplatňuje zákazník nebo jiná osoba, která k tomu není oprávněná, a došlo by tak k průtahům v neprospěch zákazníka. Ve smyslu všeobecných smluvních podmínek zákazník může (ale nemusí) uplatnit práva z vad a žádat uskutečnění nápravy přímo na místě vzniku vadného plnění. Pokud tak učiní, prokáže tuto skutečnost právě reklamačním protokolem, čímž pouze přispěje k rychlému a bezproblémovému vyřízení reklamace a především k prokázání svého nároku na práva z vadného plnění. 6. Žalobce dále namítá, že žalovaná porušila „zásadu reformation in peius“, neboť výše sankce relativně vzrostla v důsledku toho, že se typově méně závažný delikt po rozhodnutí žalované dostal do postavení deliktu hlavního. V pasáži odůvodnění tohoto postupu v napadeném rozhodnutí žalované žalobce spatřuje svévoli. 7. Svoji argumentaci žalobce doplnil v podané replice, v níž uplatnil námitku rozdílného postupu jiného inspektorátu žalované, než v jeho případě. Žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí žalované, respektive výroky II. a III. napadeného rozhodnutí, zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalované 8. Žalovaná nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 9. Žalovaná navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a na svém procesním stanovisku setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 11. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 13 zákona č. 634/1992 Sb. je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (dále jen "reklamace") spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. 13. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 14. Podle § 1814 písm. a) občanského zákoníku se zvláště zakazují ujednání, která vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy. 15. Podmínky uplatnění práv z vadného plnění jsou nyní upraveny občanským zákoníkem. Smyslem § 13 zákona č. 634/1992 Sb. je zajistit, aby spotřebitel, který si jako neprofesionál obdržel dostatečnou informaci, jakým způsobem může uplatnit svá práva, vztaženo k posuzované věci, za případné vady zájezdu (§ 2537 až § 2540 občanského zákoníku ve spojení s jeho obecnými ustanoveními a ustanoveními týkajícími se smluv uzavíraných se spotřebitelem). 16. Všeobecné obchodní podmínky žalobce v části „Porušení povinností a odpovědnost za vady“ obsahovaly bod 5.4, v němž bylo uvedeno, že „Zákazník je při uplatňování svých práv z vadného plnění („reklamace“) povinen uvést své jméno, příjmení, adresu, datum narození, v čem spatřuje vadu v plnění, jaký způsob nápravy požaduje, uplatnění svého práva řádně zdůvodnit a podle možností zákazníka i průkazně skutkově doložit. Dále je povinen doložit doklad o zaplacení služeb a reklamační protokol popisující reklamaci podepsat…Tyto skutečnosti je zákazník povinen nechat si písemně potvrdit sepsáním reklamačního protokolu a oznámit je předáním reklamačního protokolu DELUXEA.“. 17. Z citované pasáže Všeobecných obchodních podmínek neplyne, že by se snad nejednalo o povinný postup a že by snad spotřebitelé tyto povinnosti „logicky“ nemuseli splnit, pokud by k tomu neměli možnost, jak argumentuje žalobce v žalobě. Všeobecné obchodní podmínky jednoznačně upravují, jaký postup je třeba dodržet, coby jedinou možnou formu uplatnění práv z vady zájezdu u žalobce; ani žádným jiným výkladem, kupř. teologickým, jak namítá žalobce, nelze z citované pasáže dovodit, že se jedná o jednu z variant možného postupu při zjištění vady poskytnutého plnění. V tomto ohledu je zcela bezpředmětné, že žalobce je auditovanou společností a že podmínky reklamace, jak plynou ze Všeobecných obchodních podmínek žalobce, mu umožňují snadnější a tudíž i rychlejší vyřízení reklamace; klíčové je v tomto ohledu hledisko průměrného spotřebitele a splnění informační povinnosti tak, aby nedošlo k mylnému poučení spotřebitelů o rozsahu jejich práv. 18. Podle zdejšího soudu správní orgány podrobným a přesvědčivým způsobem zdůvodnily, proč došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 24 odst. 7 písm. k) zákona č. 634/1992 Sb., podle něhož se prodávající dopustí správního deliktu tím, že neinformuje spotřebitele podle § 13 citovaného zákona, s tím, že způsob, jakým žalobce učinil, nelze považovat za řádné informace. Podle prvostupňového orgánu by v důsledku stanovení povinností nad rámec zákona (doložení dokladu o zaplacení a povinnost nechat si potvrdit sepsání reklamačního protokolu) mohl spotřebitel práva z vadného plnění uplatnit chybně či na jejich uplatnění zcela rezignovat. Podle žalované je pak formulace požadavku „doložit doklad o zaplacení služeb“ způsobilá uvést spotřebitele v omyl v tom směru, že podmínkou uplatnění reklamace je též prokázání úhrady sjednaných služeb v souladu s částí 4. Všeobecných obchodních podmínek (Cena zájezdu a platební podmínky). S těmito závěry se zdejší soud zcela ztotožňuje a argument žalobce, že „zorientovaný“ spotřebitel z této pasáže nemůže dovodit, že má předložit doklad o zaplacení zájezdu, lze považovat přinejmenším za