5 Afs 48/2007 — Nejvyšší správní soud

62 Af 83/2018- 184 - text 8 pokračování 62 Af 83/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., v právní věci žalobkyně: L. V. bytem X zastoupená Mgr. Evou Schrammovou, advokátkou sídlem Ruská 2393/75, Praha proti žalovanému: Celní úřad pro Zlínský kraj sídlem Zarámí 4463, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2018, čj. 38180-35/2018-640000-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2018, č.j. 38180-35/2018-640000-4, jímž žalovaný podle § 159 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), zamítl námitku žalobkyně ze dne 6.7.2018 proti exekučnímu příkazu č. 1864001105/3 ze dne 27.6.2018, č.j. 38180-7/2018-640000-42, jímž byla nařízena exekuce přikázáním peněžité pohledávky z účtu žalobkyně jako manželky dlužníka u poskytovatele platebních služeb, k zaplacení nedoplatku ve výši 848 274,25 Kč, zvýšeného podle § 182 a § 183 daňového řádu, o exekuční náklady ve výši 16 962 Kč. Uvedený exekuční příkaz vydal žalovaný poté, co Generální ředitelství cel obdrželo dne 11.5.2018 žádost ze Spolkové republiky Německo o poskytnutí mezinárodní pomoci při vymáhání finanční pohledávky po manželovi žalobkyně, panu V. V., ve výši 846 003,24 Kč. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítá, že vůči jejímu manželovi byl vydán celní výměr proto, že jako řidič nákladního vozidla vezl pro svého zaměstnavatele, který se zabývá přepravou zboží, zboží pro zákazníka ze Švýcarska do Německa; na malé německé celnici neoznámil dovoz tohoto zboží, jelikož zde nebyl celní úředník. Manžela žalobkyně přitom zmátla informace podaná švýcarským celním úředníkem. Poté, co vjel se zbožím na území Německa, se ihned vrátil, ovšem na jinou celnici. Zde bylo zahájeno řízení pro porušení celních předpisů. Manžel žalobkyně se dopustil pouhého omylu, nikoliv nekalého jednání. Německý celní úřad nebyl ochoten clo prominout a německý finanční soud příslušné rozhodnutí jako správné potvrdil, proto se celní dluh stal vymahatelným. 3. Žalobkyně namítá, že exekučním příkazem přikázáním peněžité pohledávky z bankovního účtu žalovaný obešel exekuci do mzdy, kdy mzdu, která je na tento účet poukazována, zabavil v plné výši. 4. Žalobkyně také namítá, že napadené rozhodnutí je protiústavní, neboť porušuje její vlastnické právo a právo na rodinný život. Ustanovení regulující manželské majetkové právo (§ 708 a § 709 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanský zákoník“) nelze pro jejich protiústavnost aplikovat a tato by měla být zrušena. Zákonný režim společného jmění manželů odporuje Listině základních práv a svobod, Listině základních práv Evropské unie a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu žalobkyně odkazuje na německou právní úpravu, ve které byl tento původní režim zrušen a uzákoněn režim oddělených jmění. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani možnost manželů sjednat si smluvený režim dle § 716 a § 717 občanského zákoníku. K porušení práva na ochranu rodinného života žalobkyně odkazuje na narušení manželských vztahů v případě sporu o vlastnictví nabytého jedním z manželů, jehož spoluvlastníkem se podle § 709 občanského zákoníku stal druhý manžel; takový spor je nutné řešit u soudu podle § 714 občanského zákoníku. Žalovaný tedy nemůže opírat exekuční příkaz o protiústavní § 709, § 710 a § 731 občanského zákoníku, ani o § 185 daňového řádu a z důvodu pohledávky vůči manželovi žalobkyně provádět exekuci do finančních prostředků žalobkyně na jejím bankovním účtu. 5. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 13.3.2019, doplněné podáním ze dne 3.2.2020, žalobkyně poukázala na to, že žalobu podala v zákonné lhůtě, kdy nadto napadené rozhodnutí o námitce neobsahuje poučení o možnosti podání žaloby dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), proto lhůta pro podání žaloby neběží. 6. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a majetek žalobkyně na účtu z exekuce vedené vůči jejímu manželovi vyloučil. Současně navrhla předložení věci Ústavnímu soudu a položení předběžné otázky ohledně porušení vlastnického práva a práva na rodinný život Soudnímu dvoru Evropské unie. Na svém procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž totožné námitky vypořádal. Ve vztahu k okolnostem, za kterých peněžitý závazek vznikl, uvedl, že tyto argumenty nemají v žalobě místo a nepodléhají přezkumu soudu v České republice. Úkolem žalovaného je pouhé zajištění výkonu rozhodnutí, jímž byla dlužníkovi stanovena platební povinnost. Dále uvedl, že mu nepřísluší posuzovat ústavnost právních předpisů a při své činnosti je vázán zásadou zákonnosti. 8. K návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nařízené exekučním příkazem žalovaný uvedl, že o takovém návrhu rozhodl rozhodnutím ze dne 27.7.2018, č.j. 38180-41/2018-640000-4, kterým jej zamítl, žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala a o tomto odvolání dosud nebylo rozhodnuto. 9. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu pro opožděnost odmítl, případně aby ji pro nedůvodnost zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 11. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 12. K otázce včasnosti podání žaloby zdejší soud uvádí, že podle údaje na obálce, v níž byla zdejšímu soudu žaloba doručena, byla žaloba podána dne 18.9.2018. Pakliže napadené rozhodnutí, jak plyne ze správního spisu, bylo doručeno zástupkyni žalobkyně dne 19.7.2018, je zjevné, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 ve spojení s § 40 odst. 4 s.ř.s.). Proto také zdejší soud považuje za nadbytečné zabývat se otázkou poučovací povinnosti žalovaného ohledně možnosti podání žaloby dle § 65 s.ř.s. v napadeném rozhodnutí ve vazbě na běh lhůty pro podání žaloby. 13. K přípustnosti žaloby zdejší soud dodává, že v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2019, č.j. 1 Afs 271/2016-53, rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s.ř.s., proti němuž lze podat správní žalobu, je jak exekuční příkaz vydaný podle § 178 daňového řádu, tak rozhodnutí o námitce podle § 159 daňového řádu podané proti tomuto exekučnímu příkazu. 14. Podle obsahu žaloby žalobkyně brojí jednak proti oprávněnosti daňové exekuce, když odkazuje na okolnosti vedoucí ke vzniku vymáhané zahraniční celní pohledávky a současně namítá zásah cizího státu, který je v rozporu s „ordre public“ neboli „veřejným pořádkem“ České republiky, současně brojí proti způsobu provedení exekuce, kdy byla exekučním příkazem č. 1864001105/3 ze dne 27.6.2018, č.j. 38180-7/2018-640000-42, nařízena exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně (manželky dlužníka) u poskytovatele platebních služeb, Československé obchodní banky, a.s. Žalobkyně v této souvislosti namítá, že zákonný režim společného jmění manželů, jež umožnil postihovat její majetek, je protiústavní, porušuje její vlastnické právo a právo na rodinný život. 15. K argumentaci okolnostmi vzniku celní pohledávky zdejší soud odkazuje na čl. 14 bod 1 směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16.3.2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (dále jen „směrnice 2010/24/EU“), podle něhož „Spory týkající se pohledávky, původního dokladu o vymahatelnosti pohledávky v dožadujícím členském státě nebo jednotného dokladu o vymahatelnosti pohledávky v dožádaném členském státě a spory týkající se platnosti doručení učiněného příslušným orgánem dožadujícího členského státu spadají do pravomoci příslušných orgánů dožadujícího členského státu. Napadne-li zúčastněná osoba v průběhu vymáhání pohledávky pohledávku, původní doklad o vymahatelnosti pohledávky v dožadujícím členském státě nebo jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky v dožádaném členském státě, dožádaný orgán tuto osobu informuje, že musí podat žalobu k příslušnému orgánu dožadujícího členského státu v souladu s jeho platnými právními předpisy“. 16. Z uvedeného je zřejmé, že spory týkající se důvodnosti samotného vzniku pohledávky mají být řešeny v rámci dožadujícího členského státu. Z dalších bodů čl. 14 směrnice 2010/24/EU přitom vyplývá, že vyřešení těchto sporů má povahu „předběžné otázky“ a jejich vyvolání