1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

30 Af 15/2019- 53 - text 12 30 Af 15/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Uklidíme Vám, s. r. o., IČ: 04945492 sídlem Bílovice 539, 687 12 zastoupeného advokátem JUDr. Radimem Hanákem sídlem Lublaňská 507/8, Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2018, čj. 50562/18/5000-10480-712244 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2018, čj. 50562/18/5000-10480-712244 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč k rukám právního zástupce JUDr. Radima Hanáka, advokáta, sídlem Lublaňská 507/8, Praha 2, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce uzavřel s Úřadem práce České republiky (dále jen „úřad práce“) dne 22. 6. 2016 dohodu č. UHA-S-17/2016 o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku (dále jen „Dohoda“), a to podle § 113 a § 119 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. V Dohodě bylo současně sjednáno poskytnutí peněžitého příspěvku ve smyslu § 17 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve výši vynaložených prostředků na mzdy nebo platy zaměstnance, včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění – v maximální výši 14 063 Kč měsíčně. Předmětem Dohody bylo vytvoření pracovního místa pro jednoho zaměstnance na dobu jednoho roku. Na základě Dohody přijal žalobce na výše uvedeného zaměstnance příspěvek v celkové výši 78 213 Kč za období červenec až prosinec 2016. 2. V rámci vyměřovacího řízení, které zahájil Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „finanční úřad“), dospěl tento orgán k závěru, že žalobce k výzvě úřadu práce nevrátil ve výzvou stanovené lhůtě poskytnutý příspěvek ve výši 51 327 Kč. Finanční úřad tak vydal dne 31. 10. 2017 platební výměr č. 71/2017 na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 51 327 Kč (dále jen „platební výměr“). 3. Odvolání žalobce proti citovanému platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 19. 2. 2019. II. Argumentace žalobce 4. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť jej považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné. V prvé řadě namítá, že žalobce byl na základě platebního výměru a vyměřeného odvodu povinen vrátit plnou výši příspěvku, který pobíral za měsíce červenec až říjen 2016. K tomu namítá, že za celé uvedené období byla čistá mzda zaměstnanci poskytnuta vždy prokazatelně před tím, než byl příspěvek připsán na bankovní účet žalobce. Poukazuje v té souvislosti na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2017, čj. 22 Af 56/2015 - 39, podle kterého lze odvodem postihnout jen tu část příspěvku, která byla čerpána v rozporu s podmínkami předmětné dohody. Žalobce je přesvědčen, že mu nemůže být stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně v celé výši příspěvku. Poukazuje na to, že sám žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatuje, že čistou mzdu vyplatil žalobce v uvedených měsících vždy včas – tím žalobce neporušil podmínky avizované v Dohodě. Výrok žalobce v napadeném rozhodnutí je tak v přímém rozporu s jeho odůvodněním – napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Nesouhlasí s výkladem žalovaného, že jednotlivé složky příspěvku od sebe nelze oddělit. Poukazuje na již citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který se tímto problémem výslovně zabýval, a dále na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2014, čj. 62 Af 106/2012 - 134. Podle žalobce je tak zřejmé, že aby odvod odpovídal porušení rozpočtové kázně, musí být vyměřen dle skutečného porušení rozpočtové kázně. Nemůžou být do toho výpočtu zahrnuty platby, u kterých sám žalovaný konstatoval jejich včasné uhrazení. Platební výměr je tak nezákonný a je v rozporu s § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobce považuje stanovenou výši odvodu za rozpornou se zásadou přiměřenosti, neboť odvod byl stanoven jen kvůli porušení podmínek čl. II Dohody. Je nelogické, aby porušení zásadní podmínky podle čl. II odst. 3 Dohody bylo postihováno odvodem ve výši 5 % z částky, v níž je porušena rozpočtová kázeň, zatímco porušení domnělé povinnosti (nestanovené zákonem) je postihováno do výše celého příspěvku. Závěrem k této žalobní námitce odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 7 Afs 107/2008 - 100 a ze dne 5. 12. 2014, čj. 4 As 215/2014 - 40. Žalovaný a finanční úřad pochybili, když nezohlednili rozsah porušení rozpočtové kázně. Pokud jde navíc o skutečnost, že čl. V odst. 2 Dohody nerozlišuje mezi vrácením vyplaceného měsíčního příspěvku a jeho dílčích částí, odporuje taková formulace § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Podle žalobce nemůže reparační nárok postihovat tu část příspěvku, která byla čerpána v souladu se stanovenými podmínkami. 5. Žalobce dále namítá, že neměl povinnost poskytnutý příspěvek vracet. O neoprávněné zadržování peněžních prostředků může jít pouze tehdy, pokud je povinnost k jejich vrácení založena zákonem, resp. smluvním ustanovením v dohodě, které má v zákoně oporu – viz § 17 zákona o rozpočtových pravidlech. Dohoda o poskytnutí dotace může obsahovat pouze to, co připouští zvláštní zákon. Dohoda tak nemůže ukládat veřejnoprávní povinnosti nad rámec těch, které výslovně zmiňuje § 119 zákona o zaměstnanosti. Povinnost, která byla sjednána v Dohodě (vrácení celé výše příspěvku), však nemá oporu v § 119 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Žalobce připouští, že tuto povinnost na sebe převzal a je součástí uzavřené Dohody. Její porušení však nemůže být kvalifikováno jako porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobce je přesvědčen, že čl. V odst. 2 Dohody, který žalobci ukládá vrátit celý příspěvek, je v Dohodě stanoven nad rámec zákona o zaměstnanosti a tedy v rozporu s § 17 zákona o rozpočtových pravidlech. Povinnost, kterou si úřad práce včlení do dohody o poskytnutí příspěvku a nemá oporu v § 119 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, se pohybuje mimo režim rozpočtových pravidel a její porušení nemůže být postihováno jako porušení rozpočtové kázně. 6. Žalobce se domnívá, že porušení rozpočtové kázně je druh veřejnoprávního postihu sui generis. I v případě tohoto porušení tak musí být zkoumána materiální stránka, tedy nakolik došlo u konkrétní dotace k naplnění jejího účelu. Odvod za porušení rozpočtové kázně je druh veřejnoprávního trestání s reparační funkcí. V takovém případě musí správní orgán posuzovat, zda došlo k ohrožení účelu poskytnutí dotace. K tomu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2014, čj. 4 As 215/2014 - 40, který zmiňuje, že u porušení rozpočtové kázně má být zohledněno také materiální hledisko jednání. Žalobce poukazuje na to, že žádným orgánem nebylo nikdy řečeno, že by nedošlo k naplnění účelu poskytnuté dotace. Veškeré peněžní prostředky byly v plné výši vyplaceny zaměstnanci jako mzda a příslušným orgánům v rámci souvisejících odvodových povinností. 7. Závěrem namítá žalobce porušení ustanovení o správním řízení. To dovozuje z toho, že žalovaný uvádí, že Dohoda není veřejnoprávní smlouvou ve smyslu § 159 správního řádu. Žalobce se domáhal přezkoumání zákonnosti Dohody jako veřejnoprávní smlouvy postupem podle § 165 správního řádu a zahájení navazujícího sporného řízení podle § 169 správního řádu. Přezkumné řízení však správní orgány nezahájily, neboť dovodily, že dohoda o vytvoření účelného pracovního místa podle § 113 a § 119 zákona o zaměstnanosti a podle § 17 zákona o rozpočtových pravidlech není veřejnoprávní smlouvou dle § 159 správního řádu. Žalobce má opačný názor. Opírá jej o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2010, čj. 1 Afs 77/2010 - 81, podle kterého je dohoda o zřízení společensky účelného pracovního místa svým charakterem veřejnoprávní smlouvou ve smyslu § 159 a násl. správního řádu. Žalobce odkazuje na svou argumentaci ve svých stížnostech ze dne 12. 9. a 10. 11. 2017. Tato nezákonnost měla ten důsledek, že žalobci byla odepřena možnost postupu podle § 169 správního řádu – možnosti vést o sporu z veřejnoprávní smlouvy sporné řízení a následně se nápravy domáhat formou žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Posledně uvedené představuje vadu v řízení před správním orgánem, která měla za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. 8. Žalobce rovněž nesouhlasí s výkladem § 113 odst. 5 zákona o zaměstnanosti, který provedl žalovaný. Výraz výše vynaložených prostředků neznamená bez dalšího výši prostředků vynaložených před poskytnutím příspěvku. Gramatický výraz výše vynaložených p