9 As 294/2014 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 22/2018- 77 - text pokračování 12 41 Ad 22/2018 41 Ad 1/2021 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: Veřejný ochránce práv se sídlem Údolní 39, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 za účasti: N. L. ……… o žalobách k ochraně veřejného zájmu proti rozhodnutím žalované ze dne 28. 12. 2015, č. j. R-28.12.2015-423/516 207 364, ze dne 26. 2. 2016, č. j. 516 207 364/315-AHN, a ze dne 5. 6. 2017, R-5.6.2017-423/516 207 364, takto: I. Věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Ad 22/2018 a 41 Ad 1/2021 se spojují ke společnému projednání s tím, že je Krajský soud v Brně nadále povede pod sp. zn. 41 Ad 22/2018. II. Žaloby k ochraně veřejného zájmu proti rozhodnutím žalované ze dne 28. 12. 2015, č. j. R-28.12.2015-423/516 207 364, ze dne 26. 2. 2016, č. j. 516 207 364/315-AHN, a ze dne 5. 6. 2017, R-5.6.2017-423/516 207 364, se odmítají. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní procesní vývoj 1. Žalobce podal dne 14. 9. 2019 žalobu k ochraně veřejného zájmu proti rozhodnutím žalované ze dne 28. 12. 2015, č. j. R-28.12.2015-423/516 207 364, a ze dne 26. 2. 2016, č. j. 516 207 364/315-AHN („první žaloba k ochraně veřejného zájmu“). Žalovaná podle žalobce znevýhodňuje žadatele o důchod s občanstvím některého z nástupnických států Svazu sovětských socialistických republik („SSSR“) oproti českým občanům. Odmítá zjišťovat a zohledňovat dobu pojištění, kterou získali v jiných nástupnických státech SSSR než v zemi, jejíž občanství mají. U českých občanů přitom žalovaná prověřuje a uznává dobu pojištění ve všech označených nástupnických státech SSSR. To odporuje Dohodě mezi Československou republikou a SSSR o sociálním zabezpečení (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 116/1960 Sb.; „Dohoda“). Podle žalobce existuje veřejný zájem na nápravě této plošné správní praxe žalované. 2. Tato správní praxe se měla projevit v rozhodnutích napadených první žalobou k ochraně veřejného zájmu při rozhodování žalované o invalidním důchodu osoby zúčastněné na řízení. Žalovaná jimi osobě zúčastněné na řízení uznala českou a kazašskou dobu pojištění. Odmítla ovšem prověřit a zohlednit dobu pojištění získanou v Rusku a Bělorusku. Osoba zúčastněná na řízení přitom uvedla, že na území těchto států pracovala více než čtyři roky. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě upozornila, že výrokem I. rozhodnutí ze dne 5. 6. 2017, R-5.6.2017-423/516 207 364 („rozhodnutí žalované z roku 2017“), zvýšila osobě zúčastněné na řízení částku plného invalidního důchodu. Zhodnotila dobu pojištění získanou na území Kazachstánu. Zpochybnila také aktivní legitimaci žalobce a důvodnost první žaloby k ochraně veřejného zájmu. 4. Žalobce zareagoval na vyjádření replikou, ke které připojil „návrh na rozšíření žaloby“. Nově chtěl zrušit i rozhodnutí žalované z roku 2017. Krajský soud jej ovšem usnesením ze dne 22. 5. 2019, č. j. 41 Ad 22/2018-51, zamítl („usnesení krajského soudu“). Osoba zúčastněná na řízení nepodala proti rozhodnutí žalované z roku 2017 námitky. A krajský soud měl za to, že i pro žalobu k ochraně veřejného zájmu podle § 66 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) platí procesní podmínka vyčerpání všech dostupných prostředků nápravy. 5. Nejvyšší správní soud nicméně rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 2 As 184/2019-30, usnesení krajského soudu zrušil („kasační rozsudek“). Žalobu k ochraně veřejného zájmu lze podle jeho názoru podat i proti rozhodnutí správního orgánu, proti němuž účastník správního řízení nevyužil dostupné řádné opravné prostředky. Podle jeho názoru navíc šlo materiálně o novou žalobu proti „novému rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí (tedy ne žalované, jak tvrdí krajský soud i stěžovatel)“. Její význam měl krajský soud v dalším řízení posoudit. Jako se žalovanou měl nadále jednat s Okresní správou sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí. 6. Krajský soud ovšem nadále v řízení jednal se žalovanou. Jak správně v dalších fázích řízení poznamenal žalobce, k vydávání rozhodnutí o důchodových dávkách má podle § 5 písm. a) bodu 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) věcnou příslušnost žalovaná. Nikoliv okresní správa sociálního zabezpečení. Výroky napadených rozhodnutí žalované ostatně uvádějí, že ve věci rozhodovala právě ona. Věcnou příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení pro rozhodování v oblasti důchodového pojištění vymezuje § 6 odst. 4 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Rozhodování o důchodu a jeho změně podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“) do ní nespadá. U Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí se v této věci pouze sepisovala žádost o důchod. A žalovaná jí poté svá rozhodnutí zasílala na vědomí, jak je v praxi běžné. Nejvyšší správní soud se v kasačním rozsudku dopustil malé nepřesnosti. Krajský soud proto nadále jednal se žalovanou. 7. Krajský soud však již samozřejmě následoval Nejvyšší správní soud při pokynu nahlížet na „návrh na rozšíření žaloby“ žalobce jako na novou žalobu namířenou proti rozhodnutí žalované z roku 2017 („druhá žaloba k ochraně veřejného zájmu“). Založil k ní nový spis pod sp. zn. 41 Ad 1/2021. 8. Krajský soud také upozornil účastníky řízení pod sp. zn. 41 Ad 22/2018, že došlo ke změně ve složení soudu. Samosoudkyni, která doposud ve věci rozhodovala, ke dni 31. 12. 2020 zanikla funkce soudkyně z důvodů podle § 94 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V souladu s rozvrhem práce krajského soudu pro rok 2021 byla tato věc přidělena novému samosoudci. Účastníci dostali možnost namítnout jeho podjatost. Tuto možnost dostali i ve věci pod sp. zn. 41 Ad 1/2021. Podjatost nenamítli. 9. Účastníci řízení také dostali příležitost se v obou věcech aktuálně vyjádřit, zda souhlasí s rozhodnutím o věci bez jednání (§ 51 s. ř. s.). Ve věci vedené pod sp. zn. 41 Ad 22/2018 na tuto výzvu žádný z účastníků řízení nezareagoval. Má se proto za to, že s rozhodnutím o věci bez jednání souhlasí. Tato domněnka platí ze stejných důvodů ve vztahu k žalované i ve věci pod sp. zn. 41 Ad 1/2021. Žalobce zde výslovně s projednáním věci bez jednání souhlasil. II. Spojení věcí 10. Podle § 39 odst. 1 s. ř. s. platí, že samostatné žaloby směřující proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisí, může předseda senátu usnesením spojit ke společnému projednání. V projednávaných věcech žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí žalované, která mají meritorní souvislost. Projevila se v nich nezákonná správní praxe žalované, která je důvodem, pro nějž žalobce navrhuje jejich zrušení. Vůči všem napadeným rozhodnutím žalobce uplatňuje stejnou právní argumentaci. Souvislost plyne i z plné totožnosti účastníků řízení. 11. Krajský soud tedy sice plně následoval (použitelný) závazný právní názor z kasačního rozsudku a pojal druhou žalobu k ochraně veřejného zájmu jako samostatnou žalobu. Z uvedených důvodů i z důvodu obecné procesní hospodárnosti však považoval za vhodné obě řízení vedená pod sp. zn. 41 Ad 22/2018 a sp. zn. 41 Ad 1/2021 následně spojit. Tomu odpovídá výrok I. tohoto usnesení. Následné řízení pak krajský soud vede pod sp. zn. 41 Ad 22/2018. Jak bývá v praxi běžné, věci se spojují pod spisovou značkou první napadlé ze spojovaných věcí. II. Podmínky řízení – prokázání závažného veřejného zájmu 12. Ustanovení § 66 odst. 3 s. ř. s. stanoví pro žalobu žalobce k ochraně veřejného zájmu zvláštní procesní podmínku. Žalobce má povinnost prokázat závažný veřejný zájem na jejím podání. Musel tedy existenci závažného veřejného zájmu nejprve vůbec tvrdit. A pak jej musel prokázat. Krajský soud tedy zkoumal, zda tyto povinnosti splnil. A dospěl k závěru, že nikoliv. a) Argumentace žalobce k prokázání závažného veřejného zájmu 13. Žalobce ke splnění podmínek § 66 odst. 3 s. ř. s. uvedl, že závažným veřejným zájmem je v této věci zájem na změně ustálené správní praxe žalované prováděné na základě metodického vedení nadřízeného správního orgánu a aplikované vůči sociálně znevýhodněné skupině osob. Tato správní praxe odporuje mezinárodní smlouvě, která ČR váže. Musí ji proto v určitých důchodových záležitostech dosud aplikovat. V demokratickém právním státě přitom vždy existuje veřejný zájem na dodržování práva. 14. Ve věcech sociálního zabezpečení se vždy rozhoduje o individuálním zájmu (veřejném subjektivním právu) konkrétní fyzické osoby. Přesto systém sociálního zabezpečení není jen systémem garantujícím veřejná subjektivní práva fyzických osob. Je i systémem, na jehož řádném fungování existuje veřejný zájem. Má sloužit k zajištění veřejného blaha. Cílem tohoto systému je totiž zachování sociálního smíru ve společnosti, zajištění sociální spravedlnosti a přiměřené život