7 Azs 21/2011 — Nejvyšší správní soud

41 Az 74/2020- 27 - text  7 41 Az 74/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobců: a) B. G. („žalobce“) b) M. T. („žalobkyně“) oba státní příslušnost: R. oba t. č. pobytem X oba zastoupeni JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 10. 2020, č. j. OAM-124/ZA-ZA06-ZA04-PD4-2011 a č. j. OAM-125/ZA-ZA06-ZA04-PD4-2011, takto: I. Věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Az 74/2020 a 41 Az 75/2020 se spojují ke společnému projednání s tím, že je Krajský soud v Brně nadále povede pod sp. zn. 41 Az 74/2020. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2020, č. j. OAM-124/ZA-ZA06-ZA04-PD4-2011, a č. j. OAM-125/ZA-ZA06-ZA04-PD4-2011, se ruší a obě věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16.456 Kč, k rukám zástupce žalobců JUDr. Petra Navrátila, advokáta se sídlem Joštova 138/4, 602 00 Brno, do 30 dnů od právní moci rozhodnutí na bankovní účet č. X Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný neprodloužil žalobcům doplňkovou ochranu. V roce 2011 jim ji udělil, protože v ČR žily jejich dvě nezletilé děti, které zde získaly trvalý pobyt. Vycestování žalobců by tak odporovalo Úmluvě o právech dítěte. Nyní jim žalovaný doplňkovou ochranu neprodloužil, protože jejich děti již dosáhly zletilosti a nejsou na žalobcích existenčně závislé. Žalobci s tím nesouhlasí. Jejich dcera studuje na vysoké škole a je pořád nezaopatřeným dítětem. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce a žalobkyně jsou manželé. Žalovaný jim poprvé udělil doplňkovou ochranu v roce 2011 z důvodu, že by jejich vycestování odporovalo mezinárodním závazkům ČR podle § 14a odst. 1 a 2 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu („zákon o azylu“). Konkrétně žalovaný vycházel z toho, že žalobci mají na území ČR dvě nezletilé děti – syna N. G. (nar. X) a dceru D. G. (nar. X), které zde získaly povolení k trvalému pobytu. Tyto děti byly vzhledem ke svému věku sociálně i materiálně závislé na svých rodičích (žalobcích). Pokud by žalobci museli z ČR vycestovat, došlo by k rozdělení rodiny. To by zakládalo rozpor s čl. 8 a 9 Úmluvy o právech dítěte. 3. Žalovaný původně žalobcům udělil doplňkovou ochranu na 24 měsíců. Poté ji opakovaně prodlužoval. Naposledy ji prodloužil v roce 2017 (opět na dva roky). Na základě prostudovaných informací ohledně rodinné situace žalobců neshledal, že by v jejich případě došlo k podstatné změně situace s ohledem na důvody, pro které získali doplňkovou ochranu. Žalobci sdíleli společnou domácnost se svými dětmi. Přestože již byly zletilé, dcera byla v té době studentkou denního studia Střední školy informatiky, poštovnictví a finančnictví. Byla proto v postavení zletilé nezaopatřené osoby materiálně závislé na rodičích. To neplatilo ve vztahu k synovi žalobců, který se soustavně nepřipravoval na své budoucí povolání. V souvislosti s postavením dcery žalobců však žalovaný shledal, že ČR je „vázána příslušnými mezinárodními úmluvami“. 4. V listopadu 2019 žalobci opětovně požádali o prodloužení doplňkové ochrany. V žádosti uvedli, že jejich dcera, která je již občankou ČR, v současnosti studuje první ročník Mendelovy univerzity v Brně. Se žalobci bydlí ve společné domácnosti. Je zcela závislá na jejich podpoře. 5. Žalovaný provedl s každým ze žalobců samostatný pohovor. Oba uvedli, že jejich děti již mají české státní občanství. Všichni čtyři žijí ve společné domácnosti. Žalobkyně i žalobce jsou aktuálně nezaměstnaní. Souvisí to s problémy s jejich pobytem a doklady. Žalobkyně dříve pracovala jako prodavačka v potravinách a žalobce jako řidič kamionu. Syn občas pracuje na brigádách, dcera studuje. Žalobci se neúspěšně pokoušeli získat trvalý pobyt coby rodinní příslušníci občana EU. Kvůli průtahům v řízení dosáhla jejich dcera 21 let, což je diskvalifikovalo z možnosti pobyt získat. Šest dní po dceřiných narozeninách jim přišlo zamítavé rozhodnutí. Aby mohli v ČR zůstat s dětmi, nezbývá jim jiná možnost, než žádat o prodloužení doplňkové ochrany. K vazbám na Rusko žalobci uvedli, že se oba narodili v Gruzii. Do Ruska se odstěhovali až později. Žili tam pouze 6 let. Nikoho tam nemají. V ČR jsou již od roku 2006. Žijí zde proto delší dobu, než jakou žili v Rusku. 6. Rozhodnutím ze dne 6. 10. 2020 č. j. OAM-125/ZA-ZA06-ZA04-PD4-2011, žalovaný podle § 53a odst. 4 zákona o azylu neprodloužil doplňkovou ochranu žalobci. Rozhodnutím ze stejného dne č. j. OAM-124/ZA-ZA06-ZA04-PD4-2011, rozhodl stejně i vůči žalobkyni (obě rozhodnutí společně „rozhodnutí žalovaného“). 7. V odůvodnění těchto rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobci již měli dostatečně velký časový prostor k tomu, aby si svůj další pobyt na území ČR upravili za pomoci institutů zákona o pobytu cizinců. Mezinárodní ochranu již v současné době pouze zneužívají k legalizaci dalšího pobytu v ČR. To již dále nelze tolerovat. Žalobci zakládali svůj rodinný a soukromý život s vědomím dočasnosti udělené doplňkové ochrany. 8. Žalobcům podle žalovaného nic nebrání, aby si svůj pobyt upravili prostřednictvím zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců („zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný ví, že žalobci o takový pobyt neúspěšně usilovali. Tyto neúspěšné pokusy však nejsou důvodem k tomu, aby rezignovali na snahu zajistit si oprávnění k pobytu právě pomocí zákona o pobytu cizinců. Konkrétně si žalobci mohou požádat o povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný nevidí žádné překážky, které by jim v tom měly bránit. To, že předchozí žádosti žalobců o pobyt byly zamítnuty, protože žalobci nezvládli doložit základní náležitosti k žádosti, nemůže jít k tíži žalovanému. 9. Obě děti žalobců jsou již zletilé a na svých rodičích prakticky nezávislé. K uspokojování svých základních životních potřeb využívají sociální systém ČR, stejně jako jejich rodiče. Mají také příjmy z krátkodobých brigád. Nejsou bezprostředně závislé na žalobcích. 10. Žalovaný se zabýval také otázkou, zda u žalobců není naplněn jiný důvod pro ponechání doplňkové ochrany, než ten, pro který jim ji původně udělil. Shledal, že tomu tak není. III. Obsah žalob 11. Žalobci nejprve reagují na tvrzení žalovaného, že měli dostatečný prostor, aby si svůj pobyt legalizovali podle zákona o pobytu cizinců. Popisují své problémy při snaze získat povolení k trvalému pobytu. Nejprve žádali o „klasický“ trvalý pobyt po pěti letech podle § 68 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán však jejich žádosti zamítl s tím, že jsou rodinnými příslušníky občana EU (nezletilé dcery D.) a musí proto žádost o trvalý pobyt rodinného příslušníka. To žalobci udělali v roce 2019, kdy jejich dceři bylo 20 let. Správní orgány však přes opakované urgence nedodrželi lhůty pro rozhodnutí a v důsledku průtahů nerozhodli dříve, než D. nabyla 21 let. Poté již ale žalobci přestali splňovat definici rodinného příslušníka občana EU. Správní orgány následné žádosti žalobců opět zamítly. 12. Žalobci namítají, že důvody pro prodloužení doplňkové ochrany na jejich straně i nadále trvají. Žalobci pečují o dceru D. Je sice zletilá, ale pořád nezaopatřená, protože se připravuje na budoucí povolání studiem na vysoké škole. 13. Rozhodnutí žalovaného podle žalobců postrádá přesvědčivou argumentaci o možnosti jejich vycestování s ohledem na mezinárodní závazek ochrany soukromého a rodinného života. Žalobci se v ČR dlouhodobě usadili, v Rusku nemají žádné zázemí. Veškeré vazby mají k ČR. Nucené vycestování by nepřiměřeně zasáhlo do jejich práva na soukromý a rodinný život. IV. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný setrval na svém závěru, že v případě žalobců došlo k takovým zásadním a trvalým změnám, že udělené mezinárodní ochrany již není zapotřebí. K udělení doplňkové ochrany a jejímu následnému opakovanému prodlužování žalovaný přistoupil z důvodu, že žalobci měli v ČR nezletilé děti s trvalým pobytem. O své děti tehdy řádně pečovali a děti na nich byly vzhledem k věku sociálně a imateriálně závislé. Pokud by žalobci nedostali doplňkovou ochranu, museli by opustit ČR. Došlo by tím k porušení Úmluvy o právech dítěte. V prvotním rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany žalovaný dospěl k závěru, že žalobci neměli jinou možnost, jak legalizovat svůj pobyt v ČR, protože nesplňovali podmínky zákona o pobytu cizinců. 15. Většina žalobních námitek nesměřuje proti napadeným rozhodnutím, ale proti postupu správních orgánů řízení o udělení trvalého pobytu. Podaná žaloba neprokazuje žádné pochybení žalovaného ani nezákonnost jeho rozhodnutí. Žalobní námitky jsou pouze nesouhlasem s odůvodněním rozhodnutí žalovaného. Toto odůvodnění je však vyčerpávající. Proto na něj žalovaný odkázal. V. Posouzení podstaty věci krajským soudem 16. Vzhledem k tomu, že žalobci jsou manželé a jejich věci spolu skutkově souvisí,