1 As 32/2012 — Nejvyšší správní soud

62 A 73/2019- 93 - text 12 pokračování 62 A 73/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobců: a) T. R. b) Ing. M. V. c) M. V. všichni bytem X d) P. H. bytem X e) L. H. bytem X f) JUDr. M. B. bytem X všichni zastoupeni Mgr. Hugem Hubeným, advokátem sídlem Běhounská 4, Brno g) H. H. bytem X proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno za účasti: Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj sídlem Moravské nám. 1, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.2.2019, sp. zn. 5400/OD/MMB/8784/2019/-Ro-/1/, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 25.2.2019, sp. zn. 5400/OD/MMB/8784/2019/-Ro-/1/, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení k rukám advokáta Mgr. Huga Hubeného, sídlem Běhounská 4, Brno, ve výši 37 456 Kč, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci podanou žalobou napadají rozhodnutí žalovaného ze dne 25.2.2019, sp. zn. 5400/OD/MMB/8784/2019/-Ro-/1/, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí Úřadu městské části Brno – střed (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 12.11.2018, č.j. MCBS/2018/0193235SEDV, kterým prvostupňový orgán podle § 142 odst. 1 správního řádu rozhodl tak, že na pozemku p. č. 1, k. ú. Město Brno, budova s č. p. 1 (objekt občanské vybavenosti), se nachází veřejně nepřístupná účelová komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 13/1997 Sb.“). 2. Žalovaný potvrdil závěry prvostupňového orgánu, že ze znaků veřejně přístupné komunikace definovaných zákonem č. 13/1997 Sb. a judikaturou správních soudů není v daném případě naplněn znak nezbytné komunikační potřeby. Podle žalovaného předmětný průchod neumožňuje komunikační spojení ke konkrétnímu objektu nebo objektům, ale pouze směřuje do lokality, jež není přesně definována (park za průchodem, park u Janáčkova divadla). Komunikační spojení je podle žalovaného zajištěno ulicemi Jezuitská a trasou kolem kostela sv. Tomáše přes Moravské náměstí. Podle žalovaného představuje možnost procházet v denních hodinách průchodem vyvážený kompromis mezi uspokojením veřejného zájmu a ochranou majetku státu, kdy je v rizikové noční době průchod uzavírán, aby neposkytoval útočiště k nežádoucím aktivitám. Pokud chybí jeden z pojmových znaků veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. nelze podle žalovaného existenci veřejně přístupné komunikace deklarovat. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobci namítají, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nezákonná, nemají oporu v provedeném dokazování a pro nedostatek důvodů jsou nepřezkoumatelná. Podle žalobců byly zjištěné skutkové okolnosti rovněž nesprávně posouzeny. 4. Žalobci podrobnou argumentací dovozují, že posouzení znaků předmětné účelové komunikace bylo provedeno nedostatečně. Poukazují na skutečnost, že daná účelová komunikace (průchod) zde byla již od 15. století, k čemuž přikládají mapy původního opevnění města Brna. Žalobci uvádějí, že původní klášter Augustiniánů (který nyní spolu s Místodržitelským palácem užívá Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj a Moravská zemská galerie) a kostel stály nechráněny mimo opevnění, a proto byly přestavbou pojaty do systému městského opevnění. Průchod nacházející se na pozemku p.č. 1 pod budovou č.p. 1 na Moravském náměstí se od té doby užíval pro vstup do města Brna skrze městské hradby a pro vstup do blízké zahrady kláštera augustiniánů. Později došlo k umožnění užívání průchodu veřejností až do současného stavu. 5. Podle žalobců se v daném případě jedná o dlouhodobě veřejně užívanou účelovou komunikaci mezi parkem u ulice Rooseveltova a ulicí Běhounskou, která je stálá a patrná v terénu, přičemž argumentace správních orgánů o odlišnosti stavebních prvků průchodu a ostatních účelových komunikací není na místě, neboť stavba je historickou budovou. Povrch z kamenných kvádrů lze pozorovat v místech vydroleného asfaltového koberce na navazující komunikaci, kde jsou vidět totožné kamenné kvádry podkladu. Z toho je podle žalobců zřejmé, že je zde dána stavební, historická a komunikační spojitost a nejde o „živelnou zkratku“, která by byla vytvořena například zkracováním cesty přes travnaté plochy. 6. Žalobci v této souvislosti rovněž akcentují účel průchodu, kterým je spojení ostatních komunikací v dané lokalitě pro chodce. Průchod rovněž slouží veřejnosti jako spojení s účelovými stavbami města Brna (parkoviště, divadla, koncertní síň, restaurace, přednáškové místnosti). Jedná se také o jednu z možných únikových cest při teroristickém útoku v centru města. Přestože prvostupňový orgán dospěl k závěru o naplnění tohoto znaku, žalovaný se jím zcela odmítl zabývat. 7. Pokud jde o souhlas vlastníka, žalobci podrobně dovozují existenci konkludentního souhlasu minimálně po dobu více jak 80 let. Uvedené mohly prokázat výpovědi účastníků řízení, kteří průchodem denně chodí za prací, na parkoviště, nebo do přilehlého parčíku venčit své domácí mazlíčky, a to i v nočních hodinách. Žalobci zdůrazňují, že u pozemků, u nichž nelze určit předchozího vlastníka, který pozemek k obecnému užívání věnoval, ale pozemek je prokazatelně obecně užíván jako účelová komunikace, jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci vzniklou tzv. od nepaměti, což bývá prokazováno svědeckými výpověďmi pamětníků; takové důkazní návrhy však správní orgány odmítly, přestože jimi mohlo být prokázáno naplnění všech čtyř znaků veřejně přístupné účelové komunikace. 8. Žalobci rovněž podrobnou argumentací dovozují nesprávnost závěru správních orgánů o chybějící nutnosti komunikační potřeby. S ohledem na to, že průchod jako komunikační spojnice existuje již od nepaměti, již původní vlastník musel dát veřejnosti souhlas s takovým užíváním. Proto je podle žalobců nelogické zkoumat nutnou komunikační potřebu, což dovozují s ohledem na závěry bodu 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2011, č.j. 2 As 44/2011-99. 9. Pokud jde o závěr správních orgánů o neveřejnosti průchodu, tak s tím žalobci rovněž nesouhlasí; podle žalobců se v dané lokalitě uzavřený objekt s účelovou komunikací nikdy nenacházel a nenachází. 10. Pokud jde o správními orgány dovozenou možnost alternativní komunikace, tak podle žalobců, pokud se jedná o cestu přes Moravské náměstí, ta má délku 425,8 metrů a jedná se tak o téměř třicetinásobnou zacházku. Takovou spojnici nelze s ohledem na obyvatele a konkrétní podmínky v místě považovat za rozumnou alternativu. 11. Žalobci rovněž poukazují na to, že postupným omezováním průchodu předmětnou komunikací může být sledován záměr, aby veřejně přístupná účelová komunikace zanikla. 12. Žalobci rovněž žalovanému vytýkají, že napadené rozhodnutí neobsahuje poučení o právu podat proti němu opravné prostředky. 13. Svoji argumentaci žalobci rozhojnili v podané replice a s ohledem na výše uvedené navrhli, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobci setrvali po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 14. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí s tím, že nadále považuje průchod za „zkratku z pohodlí“ a je přesvědčen, že ve večerních a nočních hodinách je opodstatněné průchod uzavírat. 15. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a navrhl, aby zdejší soud žalobu zamítl. III. Shrnutí procesního stanoviska osoby zúčastněné na řízení 16. Osoba zúčastněná na řízení se ve svém vyjádření ztotožňuje s odůvodněním rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a podrobně se vyjadřuje k naplnění jednotlivých znaků veřejně přístupné účelové komunikace v daném případě. Podle osoby zúčastněné na řízení by měla být žaloba zamítnuta. IV. Posouzení věci 17. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 18. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 19. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. je účelovou komunikací pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastn