4 As 50/2004 — Nejvyšší správní soud

29 Af 1/2019- 518 - text  6 29 Af 1/2019 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: Kofola a. s., IČO 27767680 sídlem Za Drahou 165/1, Pod Bezručovým vrchem, 794 01 Krnov zastoupený advokátem JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D. sídlem Olivova 2096/4, 110 00 Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: KMV BEV CZ s. r. o., IČO 06495079 sídlem Kolbenova 510/50, 190 00 Praha zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Dejlem Ph.D., LL.M. sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2018, č. j. ÚOHS-S0152/2018/KS-31465/2018/840/ASm takto: I. Žaloba ze dne 1. 2. 2019, původně vedená pod sp. zn. 29 Af 10/2019, se odmítá. II. Řízení o žalobě ze dne 29. 12. 2018, původně vedené pod sp. zn. 29 Af 1/2019, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Brně vrací část zaplaceného soudního poplatku za žalobu ze dne 29. 12. 2018, původně vedenou pod sp. zn. 29 Af 1/2019, ve výši 2 000 Kč, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Martina Nedelky, Ph.D., do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. V. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Brně vrací zaplacený soudní poplatek za žalobu ze dne 1. 2. 2019, původně vedenou pod sp. zn. 29 Af 10/2019, ve výši 3 000 Kč, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Martina Nedelky, Ph.D., do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. VI. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný povolil dle § 16 odst. 5 a § 17 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), za podmínky splnění závazků ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže spojení soutěžitelů KMV BEV CZ s. r. o. na straně jedné, a PEPSICO CZ s. r. o., PEPSI-COLA SR s. r. o. (Slovenská republika), a části závodu a vybraných nemovitostí, nacházejících se v Soroksaru, Maďarská republika, společnosti Fővárosi Ásványvíz – és Üdítőipari Zártkörűen Működő Részvénytársaság (Maďarská republika). Proti tomuto rozhodnutí brojili samostatnými žalobami žalobci Kofola a. s. (věc vedena pod sp. zn 29 Af 1/2019) a ONDRÁŠOVKA a. s. (věc původně vedena pod sp. zn. 29 Af 10/2019). 2. Usnesením ze dne 3. 2. 2020 (č. l. 281/192) soud podané žaloby spojil ke společnému projednání. Usnesením ze dne 15. 2. 2022 (č. l. 489) pak vzhledem k zániku žalobce ONDRÁŠOVKA a. s. fúzí sloučením s nástupnickou společností Kofola a. s., tedy s druhým dosavadním žalobcem, rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno pouze s žalobcem Kofola a. s. K výroku I. 3. Tu je nutno konstatovat, že v okamžiku vydání tohoto usnesení bylo souběžně vedeno řízení o dvou žalobách podaných týmž žalobcem proti témuž rozhodnutí správního orgánu. 4. Podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní [dále též „s. ř. s.“], nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh i tehdy, jestliže o téže věci již řízení u soudu probíhá. Toto ustanovení zakotvuje jako jednu z tzv. negativních podmínek řízení překážku zahájeného řízení (litispendence) bránící tomu, aby po zahájení řízení probíhalo u soudu o téže věci jiné řízení. Soud k ní přihlíží kdykoli za řízení, její existence způsobuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Jedná se o uplatnění zásady obecně platné v každém soudním řízení, že o téže věci nelze rozhodovat dvakrát (ne bis in idem), jež brání dvojímu projednání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky. Jako taková je tato zásada jedním z pilířů principu právní jistoty mezi účastníky právních vztahů, a dále též výrazem zásady procesní ekonomie. 5. Podmínky pro odmítnutí návrhu z důvodu překážky litispendence jsou dvě: totožnost věci a existence dříve zahájeného a stále probíhajícího (tedy pravomocně neskončeného) soudního řízení o téže věci. 6. Totožnost věci je určována totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je totožnost věci logicky dána totožností účastníků a napadeného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 2 As 63/2011-60; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), jde tedy o případy, kdy stejný žalobce brojí žalobou proti shodnému rozhodnutí téhož žalovaného. Tak tomu aktuálně bylo i v daném případě. Současně soud shledal, že splněna byla i podmínka existence dříve zahájeného a stále probíhajícího soudního řízení o téže věci. V uvedených ohledech je v projednávané věci situace poněkud specifická, ovlivněná pozdějším sloučením odlišných žalobců do jedné osoby. 7. V situaci dvou aktuálně si konkurujících řízení o téže věci tak soud shledal, že ve vztahu k žalobě ze dne 1. 2. 2019 (vedené původně pod sp. zn. 29 Af 10/2019) zde v současnosti existuje překážka litispendence, na čemž ničeho nemění skutečnost, že tyto žaloby byly spojeny ke společnému projednání. Jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení o této žalobě, pro který v tomto řízení není možné pokračovat. Z tohoto důvodu soud tuto žalobu výrokem I. tohoto usnesení odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Fakticky se však jedná toliko o formální krok, neboť odmítnutá včasná žaloba, resp. spis o ní vedený, byl připojen k dříve zahájené věci a v případě meritorního přezkumu by soud vycházel i z úkonů v ní učiněných a z podkladů v ní předložených. K výroku II. 8. Podáním ze dne 23. 3. 2022 žalobce sdělil, že podanou žalobu bere v celém rozsahu zpět. Poněvadž projev vůle, jímž došlo k zpětvzetí žaloby, nevzbuzuje pochybnosti, soud usnesením řízení o žalobě ze dne 29. 12. 2018, původně vedené pod sp. zn. 29 Af 1/2019, zastavil podle § 47 písm. a) s. ř. s. 9. Zde je nutno učinit poznámku k argumentaci žalovaného a osoby zúčastněné na řízení, že žaloba měla být odmítnuta, neboť byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. 10. Podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 4 As 50/2004-59, č. 1043/2007 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), soudy jsou povinny přistupovat k aplikaci tohoto ustanovení restriktivně – odmítnutí návrhu proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh věcně projednat; vyjde-li v této fázi nedostatek aktivní legitimace najevo, rozhodne o věci rozsudkem. 11. Důvodem pro použití zmiňovaného ustanovení v nyní projednávané věci v prvé řadě nemůže být skutečnost, že žalobce nebyl účastníkem správního řízení, z něhož žalobou napadené rozhodnutí vzešlo. O samotné této skutečnosti (neúčastenství žalobce) přitom nemůže být sporu – žalobce coby významný konkurent spojujících se soutěžitelů na relevantních trzích (srov. např. bod 62. napadeného rozhodnutí – ať již jako „Skupina Kofola“ či holding „Ondrášovka“) v průběhu předmětného správního řízení toliko dle § 16 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže podával námitky proti navrhovanému spojení jiných soutěžitelů. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2015, č. j. 9 Afs 72/2013-127, č. 3213/2015 Sb. NSS [věc Severní energetická I; shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2015, č. j. 6 As 47/2014-82 (věc Severní energetická II)], možnost podat námitky proti navrhovanému spojení soutěžitelů je příležitostí sdělit k předmětu řízení podstatné informace, nikoliv subjektivním právem vztahujícím se ke sféře práv a povinností osoby podávající námitky; osoba, která podala proti návrhu na povolení spojení soutěžitelů námitky, není účastníkem tohoto správního řízení, a nemá právo podat rozklad proti jakékoliv části rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o povolení spojení soutěžitelů. 12. Závěr plynoucí z judikatury, že osoba, která nebyla účastníkem řízení, není oprávněna podat proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně řádný opravný prostředek (odvolání, rozklad), však ještě neznamená její nemožnost domoci se soudní ochrany. Například v rozsudku ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013-33, č. 3060/2014 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud shledal, že k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu může být výjimečně oprávněna i osoba, které nesvědčilo účastenství ve správním řízení a neměla ani právo podat proti rozhodnutí správního orgánu odvolání (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 7 As 30/2014-26). Závěr, že „[p]odmínkou pro procesní legitimaci k podání žaloby podle §