9 Afs 66/2015 — Nejvyšší správní soud

29 Af 38/2020- 45 - text 13 29 Af 38/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: STEINEX a.s. sídlem Zámecká 2019/13, Kuřim zastoupená Ing. Zdeňkem Urbanem sídlem Jungmannova 319, Jičín proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2020, čj. 444/20/7100-30121-050343 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále též „OFŘ“) o nařízení přezkumu platebního výměru Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „správce daně“) ze dne 15. 9. 2017, č. j. 4020652/17/3005-70462-801324 (dále též „platební výměr“), kterým byla žalobci podle opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 11. 2016 (dále jen „zákonné opatření“) vyměřena daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 305 600 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné. Žalovaný i OFŘ dospěli k nesprávnému závěru o existenci nesrovnalostí stran stanovení základu daně. Dle žalovaného a OFŘ je nutné přezkoumat vydaný platební výměr, neboť byl vydán v rozporu s právními předpisy. K dodatkům ke smlouvě o zřízení práva stavby lze přihlížet a lze zohlednit ujednání o stavebním platu v těchto dodatcích. K naplnění podmínek pro nařízení přezkoumání rozhodnutí nedošlo a platební výměr byl vydán v souladu s právními předpisy a důvod k jeho přezkoumání není. 4. Dodatky jsou jedinými dokumenty, kterými byl platně ujednán stavební plat. Až dodatkem ke smlouvě o zřízení práva stavby nastala skutečnost, jež je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí. Ve smlouvě o zřízení práva stavby nedošlo k platnému ujednání stavebního platu, neboť z jejího ustanovení nelze určit, od kdy, za jakou dobu a v jaké celkové výši by měl být stavební plat uhrazen. 5. Mylné je tvrzení a úvaha žalovaného stran nesprávného stanovení sjednané ceny při stanovení základu daně. Při sjednání práva stavby na dobu 20 let je cena sjednaná dle správce daně ve výši 48 000 000 Kč. Doba placení stavebního platu by logicky byla kratší než doba trvání práva stavby. Stavba v době zřízení práva stavby ještě nebyla zkolaudována a nebylo známo, zda bude stavební plat hrazen za dobu 10 let, jednoho roku, či vůbec. Není možné k celkové částce stavebního platu dospět násobkem doby, na níž bylo právo stavby sjednáno, a splátkou stavebního platu. Ujednání stran stavebního platu bylo ve smlouvě o zřízení práva stavby vázáno na nejistou budoucí událost. K takovému ujednání se podle § 1247 občanského zákoníku nepřihlíží. Tato chyba byla napravena ujednáním dodatku ke smlouvě o zřízení práva stavby. Stavební plat nesmí být závislý na budoucích nejistých vnějších vlivech. Ke dni uzavření smlouvy o zřízení práva stavby ani ke dni účinků vkladu do katastru nemovitostí nebylo možno určit celkovou částku stavebního platu a počátek jeho splácení, a zda vůbec bude realizován. 6. Napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné. Dle žalovaného ujednání ve smlouvě nevzbuzují pochybnosti, od kdy má být stavební plat hrazen, zároveň je ale třeba došetřit, k jakému datu byla stavba kolaudována a stanovit cenu sjednanou jako podklad pro výpočet základu daně. Okamžik počátku splácení stavebního platu však dle žalobce nelze ze smlouvy jednoznačně určit. Stavební plat byl vázán na kolaudaci stavby, ke které ale nemuselo dojít. Počátek placení tak nemusel vůbec nastat. Tento okamžik musí být vázán na předvídanou a určitou událost, o níž se ví, že určitě nastane. Ujednání, dle kterého má být stavební plat hrazen po dokončení a zkolaudování stavby postrádá právní význam. 7. Ujednání o stavebním platu neodpovídalo nejen ust. § 1247 občanského zákoníku, ale nebylo ani v souladu s dobrými mravy (takové jednání je neplatné). Úplata za zřízení práva stavby neměla reálný základ. Toto vyplývá i z porovnání ocenění práva stavby na základě znaleckého posudku zpracovaného soudní znalkyní a ocenění provedené správcem daně. 8. Správce daně postupoval správně, poněvadž přihlížel jen k předmětným dodatkům. Z těchto je nutno vycházet, z dodatku č. 1, resp. dodatku č. 2, který od počátku zrušil a nahradil dodatek č. 1. Dodatek č. 2 musí být shledán platným. Ve smlouvě byla určena forma pro budoucí jednání a tato byla dodržena. Žalovaný naopak dospěl k nesprávnému názoru, že nelze k dodatkům přihlížet. Dodatky ke smlouvě je nutno vzít v potaz, v samotné smlouvě k ujednání o stavebním platu totiž nelze přihlížet. 9. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 Afs 5/2009-62, na který odkazuje žalovaný, je na posuzovanou věc nepřiléhavý. V tomto případě nedošlo dodatkem ke smlouvě ke snížení stavebního platu, jak tvrdí žalovaný, ale ke zhojení neplatnosti jeho úpravy ve smlouvě. Stavební plat nebyl ve smlouvě vůbec sjednán. Dodatek č. 2 byl předmětem zápisu do katastru a byl příslušnému katastrálnímu úřadu předložen. Toto judikatura uváděná žalovaným neřešila. Dodatek č. 2 řešil nejenom otázku zhojení vady sjednání úplaty za zřízení práva stavby, ale také samotný předmět smlouvy. Předmět byl tímto dodatkem upřesněn. Pokud by nemělo být přihlíženo k dodatkům a vycházelo by se pouze ze smlouvy, zřízení práva stavby by vůbec nepodléhalo zdanění. Stavební plat byl ve smlouvě sjednán neplatně a nelze k němu přihlížet. 10. Pokud by poplatník sepisem dodatku ke smlouvě vložené do katastru nemovitostí mohl měnit pouze pro účel stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí cenu sjednanou, nejedná se o případ žalobce. Dodatek byl totiž uzavřen za účelem zhojení vad smlouvy. Úvaha žalovaného, že by pro účely zdanění bylo nutno vždy vycházet pouze z ujednání smlouvy vložené do katastru nemovitostí bez ohledu na dodatek, je absurdní. Smluvní strany by tak mohly zřídit právo stavby bezúplatně či za minimální částku. Zřízení práva stavby by tak nebylo předmětem daně, popř. velmi nízké, úplata či vyšší úplata by smluvní strany sjednaly dodatkem. 11. Lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 2 Afs 42/2005. Přestože se uvedený rozsudek týká daně z příjmů, lze vyslovený názor použít i na řešenou situaci. Předmětem daně má být skutečná hodnota plnění, nikoli virtuální hodnota na základě neplatného ujednání, jež nebude realizována. S ohledem na platnost dodatku č. 2 a neplatnosti ujednání o stavebním platu ve smlouvě je jisté, že nedojde a nikdy nemohlo dojít k plnění stavebního platu ve výši, kterou žalovaný dovozuje. Tato hodnota stavebního platu nemůže být legitimní nabývací hodnotou pro vyměření daně z nabytí nemovitých věcí. Sjednanou hodnotou je veškeré plnění, které je poskytnuto za přijaté plnění – za zřízení práva stavby. Zdanění plnění, jehož účinky nikdy nenastaly a které nebylo a nebude nikdy realizováno, nelze považovat za ústavně komformní. 12. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby bylo napadená rozhodnutí zrušeno a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Shrnutí obsahu vyjádření žalovaného 13. Žalovaný zopakoval průběh řízení a vyjádřil se k žalobním námitkám. Nelze souhlasit, že smluvní strany smlouvy o zřízení práva stavby napravily pochybení při sjednání stavebního platu prostřednictvím dodatků. Dále nelze souhlasit, že je nezbytné považovat dodatky za jediné dokumenty, kterými došlo k platnému sjednání stavebního platu. Nedodržení formy by nevedlo ke vzniku práva stavby, nebylo by možné ho zapsat do veřejného seznamu. Daň z nabytí nemovitých věcí je odvislá od zápisů v katastru nemovitostí. Nelze souhlasit s tím, že je ujednání o stavebním platu ve smlouvě vázáno na nejistou budoucí událost. Úplata může být sjednána libovolně, právo stavby může být zřízeno i bezúplatně. Nejistou budoucí událostí není, pokud strany sjednají přesný a dopředu předvídatelný způsob úpravy výše stavebního platu a počátku jeho splácení. Smlouva, jenž byla přílohou návrhu na vklad do katastru nemovitostí, obsahuje ujednání smluvních stran o stavebním platu ve výši 2 400 000 Kč ročně. 14. V dodatcích ke smlouvě je výše stavebního platu snížena oproti stavebnímu platu sjednanému ve smlouvě. K těmto dodatkům nelze přihlížet, neboť byly sepsány až po právních účincích vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy. Správce daně se bude zabývat stanovením ceny sjednané jako podklad pro výpočet základu daně až v rámci přezkumného řízení. Tvrzení žalobce o rozpornosti napadeného rozhodnutí, se nezakládá na pravdě. Žalovaný jako odvolací orgán měl povinnost zkoumat, zda byly naplněny podmínky pro postup OFŘ podle § 121 odst. 1 daňového řádu. Stěžejní