4 As 65/2018 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 12/2021- 53 - text  10 30 Ad 12/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobce: M. R. bytem X proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-64572-4/SR-2021 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-64572-4/SR-2021, je nicotné. II. Rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 2. 2021, č. j. 01278-3/2021-ERU a č. j. 01277-3/2021-ERU, jsou nicotná. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podstatou sporu je posouzení, zda o žádosti státního zaměstnance o náhradu platu za čerpání dovolené má být rozhodováno ve správním řízení či nikoliv, resp. zda takový nárok lze vymáhat v řízení před správními soudy. 2. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-64572-4/SR-2021, jímž žalovaný v odvolacím řízení zrušil rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu („Rady“) ze dne 12. 2. 2021, č. j. 01277-3/2021-ERU a č. j. 01278-3/2021-ERU podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a zastavil řízení o žalobcových žádostech ze dne 17. 1. 2021 o náhradu platu za dobu čerpání dovolené za kalendářní roky 2018 a 2019 evidované pod č. j. 01277-1/2021-ERU a č. j. 01278-1/2021-ERU. Prvostupňový správní orgán o žádostech žalobce rozhodoval ve správním řízení, nicméně neshledal je důvodné. II. Obsah žaloby 3. Žalobce ve včas podané žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné. Žalovaný měl postupovat podle § 90 odst. 1 písm. b) nebo písm. c) či podle § 90 odst. 5 správního řádu a řádně vypořádat veškeré odvolací námitky žalobce, nikoliv postupem podle § 90 odst. 1 písm. a) napadená rozhodnutí zrušit a řízení o žádostech zastavit. 4. Služební orgán žalobci nenařídil čerpání dovolené za kalendářní rok 2018 do 30. 6. 2019, ani čerpání dovolené za kalendářní rok 2019 do 30. 6. 2020. Ve smyslu § 218 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve spojení s § 103 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, žalobci vzniklo právo na určení si čerpání této dovolené. Toho využil podáními ze dne 15. 2. 2020 a 9. 7. 2020 a požádal o vyplacení náhrady platu za vyčerpanou dovolenou ve výplatních termínech určených služebním úřadem pro výplatu platu za měsíce, ve kterých dovolenou čerpal. 5. Zákoník práce ani zákon o státní službě nedefinují zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z důvodu uvedených v § 33 odst. 1 zákona o státní službě jako překážku ve službě bez nároku na náhradu platu. Svojí povahou však tento institut takovou překážku představuje, neboť po tuto dobu státní zaměstnanec službu nevykonává a služební orgán je povinen rozhodnout podle § 65 zákona o státní službě o zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby (po tuto dobu státnímu zaměstnanci nenáleží plat). Služební orgán tak má povinnost postupovat analogicky jako v případě zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené či z důvodu výkonu funkce v odborové organizaci. Ve všech zmíněných případech se jedná o překážky, které nejsou závislé na vůli služebního orgánu. Po dobu trvání překážek uvedených v § 33 odst. 1 zákona o státní službě tedy nelze nařídit státnímu zaměstnanci na jeho žádost čerpání dovolené. 6. Ze strany žalobce došlo k řádnému oznámení čerpání dovolené za kalendářní rok 2018 a 2019. V oznámené době žalobce službu nevykonával a služební orgán mu fakticky v čerpání dovolené nijak nezabránil. Z tohoto důvodu mu vznikl nárok na náhradu platu ve výši průměrného platu ve smyslu § 221 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s § 103 odst. 3 zákona o státní službě. Ze strany služebního orgánu k výplatě náhrady platu za čerpání dovolené nedošlo. 7. V § 159 odst. 2 zákona o státní službě jsou uvedeny případy rozhodování služebních orgánů o právech a povinnostech státních zaměstnanců, na které se nevztahují řízení ve věcech služby ani ustanovení správního řádu. Mezi těmito případy je uvedeno také rozhodování o čerpání dovolené a dodatkové dovolené. Z odměňování je mezi těmito případy zařazeno pouze rozhodování o stanovení platu (§ 145, § 146 a § 148 zákona o státní službě) a rozhodování o odměně (§ 150 zákona o státní službě). V ostatních případech se na rozhodování o odměňování podle § 159 odst. 1 zákona o státní službě vztahují ustanovení o řízení ve věcech služby. O odměňování se rozhoduje ve správním řízení ve smyslu § 9 správního řádu, jehož výsledkem je rozhodnutí o právech a povinnostech státního zaměstnance ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu. 8. Zákon o státní službě nevylučuje, aby se státní zaměstnanec u příslušného služebního orgánu domáhal vydání rozhodnutí týkajícího se odměňování, přestože obvykle půjde o řízení zahajovaná z moci úřední. Státní zaměstnanec je tak oprávněn požadovat vydání rozhodnutí, jehož předmětem bude poskytnutí náhrady platu za čerpání dovolené. Jedná se o řízení o žádosti ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu v kontextu § 159 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě. Služební orgán tak postupoval správně, pokud v souladu se zákonem o státní službě a správním řádem vedl o žádostech žalobce správní řízení a vydal v něm správní rozhodnutí. K překročení zákonných zmocnění služebního orgánu nedošlo. Naopak žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, pokud postupem podle § 90 odst. 1 písm. a) obě rozhodnutí Rady zrušil a řízení o předmětných žádostech zastavil. Tento postup neměl oporu v zákoně o státní službě, ani ve správním řádu. 9. Na základě výše uvedeného navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. Pro případ, že by soud vyhodnotil, že nápravy je nutno domáhat se zásahovou žalobou ve smyslu § 82 s. ř. s., žalobce požádal, aby byl vyzván k odstranění vad žaloby a poučen o nutnosti změny petitu. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Je přesvědčen, že institut zařazení mimo výkon služby z důvodu pozastavení služby podle § 65 zákona o státní službě není možné podřadit (ani za použití analogie) pod překážky obecného zájmu ve službě na straně státního zaměstnance. Neztotožňuje se s názorem žalobce, že se jedná o překážku ve službě z důvodu obecného zájmu. V daném případě jde o překážku sui generis upravenou pouze zákonem o státní službě. Výkon funkce asistenta soudce neodpovídá výkonu veřejné funkce podle zákoníku práce, neboť jmenování asistenta soudce není omezeno funkčním ani časovým obdobím. Navíc se jedná o pracovní poměr, který vzniká jmenováním, ale dále není nijak omezen. Podmínky uvedené v § 201 odst. 1 zákoníku práce musí být splněny kumulativně, což v případě žalobce nebyly. Výkon funkce asistenta soudce tedy nemůže být podřazen pod další překážky obecného zájmu vyjmenované v § 203 zákoníku práce. 12. Není-li možné státnímu zaměstnanci po dobu zařazení mimo výkon služby umožnit čerpání dovolené, nelze připustit ani možnost určit čerpání dovolené podle § 218 odst. 4 zákoníku práce (na kterou zaměstnanci vznikl nárok před zařazením mimo výkon služby). Navíc o nemožnosti čerpat dovolenou byl žalobce služebním orgánem informován sděleními ze dne 28. 2. 2020 a 15. 7. 2020. Žalobci tak nemohl vzniknout nárok na náhradu platu za čerpání dovolené v době zařazení mimo výkon služby. 13. Podle žalovaného ani z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 201, č. j. 31 A 61/2020-33, nelze dovozovat, že by žalobce měl nárok na čerpání dovolené. Soud v daném usnesení pouze konstatoval, že sdělení služebního orgánu o nemožnosti čerpání dovolené není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a vyhodnotil jej jako možný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Doplnil, že pokud by žalobce měl za to, že dovolenou řádně čerpal a služební orgán jej zkrátil na právech nevyplacením náhrady platu za čerpání dovolené, byl by oprávněn podat zásahovou žalobu. 14. Podle § 159 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě služební orgán vydává rozhodnutí o platu státního zaměstnance, kterým mu přiznává jednotlivé složky platu, určuje jejich výši, stanovuje celkový měsíční plat. Nárok na náhradu platu za čerpání dovolené však státnímu zaměstnanci vzniká přímo ze zákona, nikoliv až na základě rozhodnutí služebního orgánu. Postup pro výpočet výše náhrady je přímo určen zákonem a vychází z platu státního zaměstnance. Poskytování náhrady platu za čerpání dovolené tak nelze podřadit pod rozhodování o odměňování ve smyslu § 159 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě, neboť je součástí čerpání dovolené. 15. Účelem správního řízení je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva, či povinnosti jmenovitě určené osobě nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva a povinnosti má an