8 Ads 301/2018 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 14/2020- 119 - text 17 30 Ad 14/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobce: Mgr. M. B. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Hříbkem sídlem Hanusova 1537/1, Praha proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu sídlem Jindřišská 34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí personální ředitelky sekce pro státní službu Ministerstva vnitra ze dne 18. 5. 2020, č. j. MV-51957-9/OSK-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o posouzení zákonnosti odvolání žalobce ze služebního místa představeného – vedoucího oddělení právní podpory a kontroly licencí v Energetickém regulačním úřadu („ERÚ“) k 31. 12. 2019 – a jeho zařazení mimo výkon služby. 2. Rada ERÚ rozhodnutím ze dne 17. 12. 2019, č. j. 05783-23/2015-ERU, odvolala žalobce ze služebního místa představeného podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Téhož dne vydala rozhodnutí č. j. 05783-24/2015-ERU, kterým žalobce zařadila mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 1 zákona o státní službě s účinností od 1. 1. 2020 (výrok I.) a současně mu dle § 62 odst. 2 zákona, určila plat ve výši 80 % měsíčního platu na jeho původním služebním místě (výrok II.). 3. Proti oběma výše rozhodnutím podal žalobce odvolání. Žalovaný usnesením ze dne 27. 3. 2020, č. j. MV-51957-3/OSK-2020, obě řízení spojil ke společnému projednání. Poté napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a potvrdil prvostupňová rozhodnutí služebního orgánu. II. Obsah žaloby a dalších vyjádření žalobce 4. Žalobce nesouhlasí se závěry o závaznosti systemizace služebních a pracovních míst, v jejímž důsledku došlo ke zrušení jeho služebního místa. Při schvalování nové organizační struktury ERÚ došlo ke zřejmému excesu, proto ji žalovaný neměl zcela nekriticky přijmout. Změny nebyly řádně projednány ani s odborovou organizací dle § 132 zákona o státní službě, ani se státním zaměstnancem dle § 129 zákona. Organizační změny byly navíc činěny diskriminačním způsobem. Jejich účelem bylo skončení poměru konkrétních osob – např. žalobce. 5. Služební orgán zaslal návrh organizačních změn vládě, která jej schválila usnesením č. 811 ze dne 19. 11. 2019. S odborovou organizací byly organizační změny projednány až poté, co byl návrh odeslán vládě. Zjevně se tedy nejednalo o „diskusi“ nad zamýšlenými změnami, ale pouze o pokus o naplnění formální litery zákona. Odborová organizace si u náměstka pro státní službu stěžovala na tento postup Rady ERÚ, ovšem bezúspěšně. Zásadní bylo zaslat návrh chystaných změn druhé straně, aby měla dostatečný čas k přípravě na jednání a bylo možné vést diskusi o vhodnosti navrhovaných změn. Povinnost vyplývající z § 132 odst. 3 písm. a) zákona o státní službě tak nebyla dodržena. 6. Žalovaný sám uvádí, že na jednání s odborovou organizací dne 15. 10. 2019 došlo k představení základních parametrů systemizace, nikoliv k projednání návrhu. Lze tak mít za to, že služební orgán dosud odborovou organizaci o konkrétním návrhu systemizace na rok 2020 řádně neinformoval. Přestože zákon o služebním poměru nestanoví lhůtu, do kdy má být návrh odborové organizaci předložen, z podstaty věci vyplývá, že k tomu musí dojít před předložením návrhu systemizace náměstkovi pro státní službu. Výklad žalovaného o možnosti informování odborové organizace ex post postrádá smysl. Danou logikou by mohla odborová organizace dostat zprávu o nově přijatých osobách dle § 132 odst. 3 písm. b) zákona o státní službě až po skončení jejich služebního poměru. To by vedlo k vyprázdnění práva odborové organizace konstruktivně připomínkovat a navrhnout změny návrhu systemizace. Oprávnění odborové organizace dle § 132 odst. 2 písm. a) zákona o státní službě je navázáno na povinnost služebního orgánu plynoucí z § 132 odst. 3 písm. a) zákona. Daným postupem tak došlo k porušení § 132 odst. 5 zákona, neboť odborová organizace nemohla vykonávat oprávnění dle zákona o státní službě. 7. Přiléhavé není ani srovnání s § 61 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Dané ustanovení se týká povinnosti zaměstnavatele projednat s odborovou organizací výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru. Zákon o státní službě je založen na jiných principech než zákoník práce. Ustanovení § 132 zákona o státní službě představuje úpravu zcela samostatnou. Zákonnost systemizace lze přezkoumávat v rámci rozhodnutí o odvolání ze služebního místa. Pokud nebyla systemizace řádně projednána s odborovou organizací a služební orgán byl na tuto skutečnost upozorněn, bylo povinností žalovaného se tvrzeným pochybením zabývat, provést k tomu nezbytné důkazy a řádně tuto otázku posoudit. Testu zákonnosti nemělo být podrobeno pouze rozhodnutí o odvolání, ale i všechny skutečnosti jemu předcházející v souladu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže). 8. Dne 3. 12. 2019 sice uskutečnil jednání se žalobcem, na něm však nedošlo k faktickému projednání věci či k diskusi nad chystanými organizačními změnami. Ze zápisu z jednání je zřejmé, že účelem bylo oznámení již schválených organizačních změn. Na dotazy žalobce nebyl služební orgán schopen odpovědět. Došlo tak k porušení § 130 zákona o státní službě. 9. Dále se žalobce domnívá, že byl diskriminován. Ve služebním poměru je od 1. 7. 2015. Od 20. 7. 2016 byl představeným, vedoucím oddělení právní podpory a kontroly licencí. Po celou dobu výkonu služby dosahoval vynikajícího hodnocení, o čemž svědčí jeho osobní spis. Usnesením služebního orgánu č. 185/2019 došlo ke zrušení jeho služebního místa představeného. S výjimkou jedné zaměstnankyně a jeho osoby byli ostatní zaměstnanci zařazení ve zrušeném oddělení převedeni do oddělení správy licencí. Zároveň bylo zřízeno místo se stejným popisem služební činnosti jako žalobcovo místo, ovšem v Jihlavě. S výjimkou místa jedné zaměstnankyně tak nedošlo ke změně náplně činnosti oddělení. Odůvodnění organizační změny snahou o snížení počtu představených nedává smysl, jelikož v organizační struktuře stále existují oddělení s ještě menším počtem zaměstnanců. Zrušení oddělení a zřízení nového služebního místa v Jihlavě bylo účelové, vedené snahou zamezit povinnosti služebního orgánu převést žalobce na toto místo postupem podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě. Je zřejmé, že služební orgán má stále zájem na obsazení systemizovaného místa s náplní právní podpory licencí, nicméně nemá zájem na obsazení tohoto místa žalobcem. Služební orgán při jednání dne 3. 12. 2019 nutnost organizačních změn vysvětloval snahou shromáždit osoby pod jednu střechu. Ředitel odboru licencí však odůvodnění účelově měnil podle konkrétního zařazení zaměstnanců, které mínil postavit mimo službu. Z rozporuplnosti, nekoncepčnosti a nelogičnosti vyjádření služebního orgánu je zřejmé, že organizační změny byly zaměřeny proti konkrétním osobám v ERÚ. Jejich cílem bylo účelově zrušit a zřídit místa podle působiště nežádoucích státních zaměstnanců, aby byla zachována činnost oddělení, ale došlo ke zrušení služebních míst nežádoucích osob. Mezi ně patří i žalobce. Nezákonnou organizační změnou tak došlo k diskriminaci žalobce dle § 98 zákona o služebním poměru ve spojení s § 16 odst. 2 zákoníku práce. K tomu navrhl provedení důkazu zápisem z jednání ze dne 3. 12. 2019 a výslechem svědků Ing. T., Ing. K., Ing. K. a Ing. P. 10. Všechna protichůdná tvrzení a vyjádření služebního orgánu popsal žalobce již v odvolání a ve vyjádření k podkladům před vydáním rozhodnutí. Žalovaný však jeho námitky vůbec nevypořádal, resp. na str. 18 rozhodnutí pouze lakonicky uvedl, že se vyjádření služebního orgánu ohledně důvodu organizačních změn nevylučují. V návrhu systemizace nebyl žádný důvod ke zrušení žalobcova služebního místa uveden. Při ústním jednání bylo zrušení místa odůvodněno snahou soustředit právní činnosti „pod jednu střechu“ do Jihlavy. Konečně ve stanovisku k odvolání z 27. 2. 2020 služební orgán vysvětlil, že oddělení ruší z důvodu, že již není třeba zabývat se otázkami spojenými s tzv. solárním boomem a že právní podporu k licenční problematice převzal odbor legislativně právní. Snahou služebního orgánu bylo odstranit duplicity obdobných činností vykonávaných různými útvary. Podle žalobce nelze tvrdit, že se tato vyjádření služebního orgánu vzájemně doplňují. Jedná se o vyjádření zcela protichůdná a vnitřně rozporná. Zřízení nového služebního místa v Jihlavě je v přímém rozporu s tvrzením, že právní podporu licencí převezmou jiné útvary. Z organizačního řádu je navíc zřejmé, že k žádnému převzetí činností jinými útvary nedošlo. 11. Žalobce nezpochybňuje možnost služebního orgánu řídit úřad a stanovovat jeho organizační strukturu. Změny systemizace však nesmí být činěny takovým způsobem, aby vedly ke skončení služebních poměrů