5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

41 A 15/2020- 27 - text  7 41 A 15/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: Ing. M. Č. bytem X zastoupen JUDr. Emilem Flegelem advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina se sídlem třída Žižkova 57, 587 33 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2020, č. j. KUJI 6203/2020, sp. zn. OOSČ 1025/2019 OOSC/282, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2020, č. j. KUJI 6203/2020, sp. zn. OOSČ 1025/2019 OOSC/282, a rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí ze dne 14. 10. 2019, č. j. DOP/67802/2019-troja/22100/2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč do 30 (třiceti) dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Emila Flegela, advokáta. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Správní orgány uznaly žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků – nepřizpůsobení rychlosti jízdy, které vedlo k dopravní nehodě, a nepředložení zelené karty. Žalobce namítá, že jeho vinu dostatečně neprokázaly. Tvrdí, že auto v době nehody neřídil. Správním orgánům také vytýká neprokázanou formální stránku prvního z uvedených přestupků. Krajský soud proto musel posoudit, zda některou z těchto námitek žalobce uplatňuje důvodně. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Dne 7. 5. 2019 před třetí hodinou odpoledne došlo v úseku 134,1 km dálnice D1 ve směru na Prahu k dopravní nehodě. Řidič vozidla Škoda Superb v zúžené části rekonstruované dálnice nestačil zareagovat na uspořádání dopravního značení na začátku dopravního omezení. V místě, kde se levý jízdní pruh stáčí doleva, pak vede přes středový pás a následně do levého jízdního pruhu v jízdním pásu v protisměru, pravou přední částí svého vozidla narazil do dopravního zařízení Z4d s přerušovaným světlem. Poškodil tři kusy tohoto dopravního značení a způsobil tím škodu ve výši 78.000 Kč. 3. Městský úřad Velké Meziříčí („městský úřad“) rozhodnutím ze dne 14. 10. 2019, č. j. DOP/67802/2019-troja/22100/2019 („rozhodnutí městského úřadu“) uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“), v souvislosti s porušením povinnosti stanovené v § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení platí: „Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.“ 4. Druhým výrokem městský úřad uznal žalobce vinným z přestupku podle § 16 odst. 2 ve spojení s § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobce při šetření dopravní nehody policii nepředložil zelenou kartu. Za tyto přestupky žalobce dostal pokutu ve výši 1.600 Kč. 5. Městský úřad vycházel mimo jiné z protokolu o dopravní nehodě, fotodokumentace, plánku místa dopravní nehody, úředního záznamu, potvrzení o provedeném úkonu a dokladu o zadržení osvědčení o registraci vozidla. Jako svědka také vyslechl policistu vyšetřujícího nehodu – P. V. Ten k věci vypověděl, jak policisté ohledali místo dopravní nehody a jednali s obviněným, který nesouhlasil s blokovou pokutou a odmítal cokoliv podepsat. Žalobce se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Městský úřad poté obdržel písemné vyjádření žalobce, ve kterém uvedl, že vozidlo neřídil. S odkazem na judikaturu poukázal na to, že výpověď policistů o tom, jak se žalobce vyjadřoval na místě nehody nelze použít jako důkaz. 6. Proti rozhodnutí městského úřadu se žalobce odvolal. Namítal zejména nedostatečné prokázání toho, že byl řidičem vozidla. Nepopřel, že na místě nehody byl, ovšem jednal tak, aby chránil osobu blízkou. 7. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 1. 2020, č. j. KUJI 6203/2020, odvolání zamítl („rozhodnutí žalovaného“). V reakci na odvolací námitku uvedl, že z obsahu spisového materiálu plyne, že sám žalobce po dopravní nehodě při jednání s policejní hlídkou vystupoval jako řidič vozidla. Tuto skutečnost zpochybnil až těsně před vydáním rozhodnutí městského úřadu. Žalovaný tomuto tvrzení neuvěřil. Pokud totiž žalobce tak zásadní tvrzení, že nebyl řidičem vozidla, uplatnil až s několikaměsíčním odstupem, před vydáním rozhodnutí městského úřadu, ačkoliv tak mohl učinit kdykoliv dřív, zpochybňuje to váhu a věrohodnost takového tvrzení. Policisté sice nebyli očitými svědky dopravní nehody a neexistuje tak přímý důkaz o tom, že auto řídil žalobce. Podstatné ale je, že sám žalobce se na začátku označil za řidiče. Pokud jde o obsah výpovědi policisty Votýpky, městský úřad z ní vyšel toliko ve vztahu k prokázání skutečnosti, že se žalobce nacházel na místě nehody, kde vystupoval jako řidič vozidla. 8. K námitce žalobce ohledně neprokázání naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, tj. nepřizpůsobení rychlosti, žalovaný uvedl, že v tomto případě správní orgány nemají povinnost prokazovat, jakou přesnou rychlostí žalobce jel. Řidič musí přizpůsobit svou rychlost takovým okolnostem, které může předvídat. Žádné nepředvídatelné okolnosti v daném případě nenastaly a za přiměřenou by rychlost žalobce bylo možné považovat pouze tehdy, pokud by daným úsekem dálnice projel bezpečně a setrval ve svém jízdním pruhu, aniž by srazil dopravní zařízení. III. Obsah žaloby 9. Žalobce namítá, že správní orgány neprokázaly jeho vinu ze spáchání přestupků. Závěr o vině opírají pouze o úřední záznamy a výpověď policisty. Tyto podklady však podle žalobce nelze využít k důkazu. Žalobce odkazuje na judikaturu, ze které plyne, že úředním záznamem ani oznámením o přestupku ve správním řízení nelze samostatně provádět dokazování. Svědecká výpověď policisty pak představuje obcházení zákazu použití úředního záznamu o podání vysvětlení. Proto z ní také nelze vycházet. Dotyčný policista navíc ani nebyl na místě nehody. Nemohl proto dosvědčit, kdo ji způsobil. Žalobce nepopírá, že jej na místě nehody policie ztotožnila. To se ale událo několik desítek minut poté, co došlo k nehodě. Neexistují žádné důkazy o tom, že vozidlo v době nehody řídil žalobce. On naopak od začátku řízení konzistentně tvrdí, že řidičem nebyl. 10. Ve druhé žalobní námitce žalobce zpochybňuje naplnění formálního znaku přestupku. Správní orgány jej uznaly vinným z toho, že nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a předpokládanému stavebnímu a dopravně-technickému stavu vozovky. Správní orgány však nezkoumaly rychlost jízdy vozidla před nehodou a neprokázaly, že k nehodě došlo právě v souvislosti s touto rychlostí. Nehodu však mohlo způsobit to, že se řidič řádně nevěnoval řízení vozidla či nesledoval provoz. V tom případě by se ale jednalo o jiné přestupky. Žalobce nesouhlasí a argumentem žalovaného, že pokud by jel adekvátní rychlostí, k nehodě by nedošlo a daným úsekem by bez problémů projel. Touto logikou by šlo tvrdit, že i kdyby k nehodě došlo proto, že řidič usnul, dostal infarkt, četl si za jízdy knihu apod., pokaždé by příčinou nehody bylo nepřizpůsobení rychlosti. Správní orgány ve skutečnosti nijak nezdůvodnily svůj závěr o naplnění skutkové podstaty přestupku, který žalobci kladou za vinu. 11. Žalovaný navíc nepřípustně rozšířil obvinění proti žalobci. Zatímco městský úřad ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalobce nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, nákladu a předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu vozovky, žalovaný uvedl, že žalobce rychlost nepřizpůsobil také kategorii vozovky, její třidě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které lze předvídat. IV. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný především odkázal na své rozhodnutí. K judikatuře týkající se nepřípustnosti záznamu o podání vysvětlení jako důkazu žalovaný uvedl, že na danou věc nedopadá. Závěr o vině žalobce městský úřad nezaložil jen na záznamu o podání vysvětlení. Naopak ve věci provedl komplexní dokazování. Sice neexistoval přímý důkaz o vině žalobce, ale provedené důkazy tvoří ucelený a spojitý řetězec. 13. Není pravdou, že by žalobce od počátku tvrdil, že dané vozidlo neřídil. Toto poprvé uvedl až ve svém písemném vyjádření adresovaném městskému úřadu v den ústního jednání, kterého se nezúčastnil. 14. Porušení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu má žalovaný za prokázané. Nelze vyloučit, že řidič mohl za jízdy usnout nebo se přestal věnovat řízení. Prokázat tyto skutečnosti však obvykle lze pouze na základě přiznání řidiče. Za daných okolností šlo prokázat pouze nepřizpůsobení rychlosti jízdy. Žalovaný vůči žalobci obvinění nijak nerozšiřoval ani neměnil výrok rozhodnutí městského úřadu. V. Posouzení věci krajským soudem 15. Žalob