1 As 247/2021 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 14/2020- 50 - text 13 pokračování 62 Ad 14/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Ing. V. A. bytem X zastoupen Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem sídlem Joštova 4, Brno proti žalovanému: Velitel vzdušných sil sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.6.2020, č.j. MO 171008/2020-3031, takto: I. Rozhodnutí Velitele vzdušných sil ze dne 29.6.2020, č.j. MO 171008/2020-3031, se ve výroku I. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve vztahu k výrokům II. a III. rozhodnutí Velitele vzdušných sil ze dne 29.6.2020, č.j. MO 171008/2020-3031, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 614 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Bc. Iva Nejezchleba. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 28.4.2008 žádost o dorovnání platu z důvodu nesprávně stanovené pracovní doby za období, kdy byl určován do služeb SAR (Search and Rescue, resp. služba pátrání a záchrany, dále jen „SAR“) a LZS (letecká záchranná služba, dále jen „LZS“), v níž poukazoval na nesprávné rozvržením doby služby SAR a LZS na 12 hodin výkonu služby a 12 hodin pohotovosti na pracovišti (režim 12/12), ačkoliv náplň pracovní činnosti byla v době pracovní pohotovosti totožná s náplní pracovní činnosti ve výkonu služby. O této žádosti několikrát rozhodoval správní orgán I. stupně, odvolací orgán i soud ve správním soudnictví. 2. Naposledy o shora uvedené žádosti žalobce rozhodoval velitel VÚ 2427 Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou (dále jen „prvostupňový orgán“), který svým rozhodnutím ze dne 25.1.2017, č.j. 1124/9/1/2014-2427, částečně vyhověl žádosti žalobce za období, kdy byl žalobce určován do služeb SAR a LZS, a přiznal žalobci odměnu za práci přesčas ve výši 237 997 Kč (výrok I.) a současně rozhodl o promlčení veškerých peněžních nároků za období do 28.4.2005 (výrok II.) (dále jen „rozhodnutí o platovém nároku“). Prvostupňový orgán dospěl k závěru, že žalobci byla nařizována služební pohotovost ve smyslu § 30 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), a posoudil služební dobu pohotovosti převyšující maximální limity doby služby jako pracovní dobu, tedy dobu služby, a vedle již vyplacené odměny za služební pohotovost přiznal žalobci příplatek za práci přesčas dle § 10 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (dále jen „zákon o platu“). 3. Dále prvostupňový orgán rozhodnutím ze dne 31.7.2017 pod č.j. MO 152295/2017-2427 (dále jen „rozhodnutí o příslušenství k pohledávce“) nevyhověl žádosti žalobce o přiznání příslušenství – úroků z prodlení z peněžitých nároků. Podle prvostupňového orgánu poslední z nároků na zákonný úrok z prodlení z nevyplacení části služebního platu v podobě příplatku za práci přesčas žalobci vznikl ve výplatním termínu za měsíc červenec 2008, tj. k 15.8.2008, a žalobce byl povinen jej uplatnit ve tříleté promlčecí lhůtě. Vzhledem k tomu, že žalobce tento svůj nárok uplatnil dne 24.3.2017, byl již tento nárok promlčen. 4. Zdejší soud předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 12.10.2017, č.j. MO 208998/2017-3031, o odvolání žalobce proti shora uvedeným prvostupňovým rozhodnutím rozsudkem ze dne 30.4.2020, č.j. 62 Ad 3/2018-51, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný se věcí opětovně zabýval a výrokem I. napadeného rozhodnutí změnil výrok I. rozhodnutí o platovém nároku tak, že žalobci přiznal odměnu za práci přesčas v délce 3 311 hodin za období od dubna 2005 do července 2008 ve výši 284 825 Kč, výrokem II. napadeného rozhodnutí zamítl jeho odvolání proti výroku II. rozhodnutí o platovém nároku a tento výrok potvrdil a výrokem III. napadeného rozhodnutí zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí o příslušenství k pohledávce. Proti tomuto (poslednímu v řadě vydanému) rozhodnutí žalovaného žalobce brojí podanou žalobou. II. Shrnutí žalobní argumentace 5. Žalobce předně namítá, že napadené rozhodnutí je neurčité a nepřezkoumatelné, neboť do něj prvostupňový orgán nezahrnul konkrétní dny a časy, za které příplatek žalobci za práci přesčas přiznal. 6. Žalobce podrobnou argumentací dovozuje, že služební pohotovost nebyla řádně nařízena ve smyslu § 30 zákona o vojácích z povolání. Argumentuje tak, že pro nařízení služební pohotovosti nebyly splněny zákonné podmínky, kterými jsou důležitý zájem služby, předpoklad výjimečnosti služební pohotovosti a odůvodnění přijetí tohoto opatření. Činnost žalobce i ostatních vojáků na pracovišti byla co do svého obsahu shodná, ať již byla vykonávána v režimu pohotovosti nebo služby. Nadto nelze měnit se zpětnou účinností charakter činnosti žalobce, tj. zpětně přeřazovat žalobce z výkonu pohotovosti do služby a naopak. 7. Má-li být pohotovost na pracovišti pracovní dobou, je třeba podle žalobce část této pracovní doby hodnotit jako práci přesčas a poskytnout za ni příplatek dle § 10 zákona o platu (s ohledem na odstup času již v posuzované věci náhradní volno nepřichází v úvahu). Pro práci přesčas je třeba existence důležitého zájmu služby dle § 29 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, který ovšem ani tu nebyl naplněn. V neposlední řadě žalobce nesouhlasí s výlučností služby SAR (LZP). Výkon služby v době, kdy se neplní letový úkol (v případě NATINAMDS bojový, případě LZS a SAR úkol k záchraně lidského života nebo zdraví), je zcela shodný. 8. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného, že jeho nároky jsou zčásti promlčeny; současně vznáší námitku zneužití práva. Služební orgán vůči žalobci využíval tísně, subordinace a nemožnosti obrany pro neexistujícím rozkazům. Služební orgán žalobci neposkytoval součinnost ke stanovení jeho nároku; žalobce nemohl své právo uplatnit, promlčecí doba tak dle názoru žalobce nezapočala běžet. 9. Žalobce dále zpochybňuje závěr žalovaného ohledně promlčení nároku na příslušenství. Nárok na zaplacení úroku z prodlení nemůže být promlčen dříve než by došlo k promlčení samotného nároku. Doplatek za službu přesčas vzniká ze zákona a rozhodnutím služebního funkcionáře o tomto doplatku je deklaratorním rozhodnutím, které stvrzuje nárok příslušníka. 10. Žalobce odkazuje na § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož platí, že pokud není doplatek vyplacen podle uvedených pravidel včas, ocitá se bezpečnostní sbor v prodlení a příslušníkovi počínají plynout úroky z prodlení. 11. V neposlední řadě žalobce odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10.7.2020, č.j. 62 Ad 18/2019-45, který již o skutkově a právně srovnatelné věci rozhodoval. 12. Žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející prvostupňová rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 13. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 14. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 15. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 16. Zdejší soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Příčinou nepřezkoumatelnosti může být nesrozumitelnost či nedostatek důvodů napadeného rozhodnutí. Pouze přezkoumatelné rozhodnutí přitom může být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení; nepřezkoumatelnost rozhodnutí představuje vadu, která má za následek nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí, či zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2008, č.j. 7 Afs 212/2006-76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je dána zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat. Z napadeného rozhodnutí musí být zřejmé, jak správní orgán rozhodl, a v odůvodnění tohoto rozhodnutí musí být srozumitelně vysvětleny úvahy správního orgánu, proč rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. 17. Žalobce nepřezkoumatelnost dovozuje z toho, že v napadeném rozhodnutí nejsou uvedeny konkrétní dny a časy, za které byl žalobci příplatek přiznán. 18. Rozhodnutím o platovém nároku bylo rozhodováno o žádosti žalobce, v níž žalobce požadoval „dorovnání platu z nespr