7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

62 Af 19/2021- 120 - text pokračování 11 62 Af 19/2021 62 Af 19/2021-120 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobce: České dráhy, a.s. sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno za účasti: Plzeňský kraj sídlem Škroupova 18, Plzeň o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3.3.2021, č.j. ÚOHS-07856/2021/162/PJe, sp.zn. ÚOHS-R0006/2021/VZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalovaný prvostupňovým rozhodnutím ze dne 21.12.2020, č.j. ÚOHS-41340/2020/510/MKo, sp.zn. ÚOHS-S0412/2020/VZ, o návrhu žalobce na přezkoumání úkonů objednatele (osoby zúčastněné na řízení) učiněných při zajišťování dopravní obslužnosti v nabídkovém řízení „Výběr dopravce pro uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné drážní osobní dopravě na celek Jihozápad“ podle § 10 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně některých zákonů (dále jen „ZVS“), rozhodl tak, že návrh podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), ve spojení s § 27 odst. 1 ZVS zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Předseda žalovaného pak nyní napadeným rozhodnutím žalobcův rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Podle žalobce je napadené a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nebyla vypořádána žalobcem uplatněná argumentace. Žalovaný se neměl omezit na konstatování, zda byly požadavky v zadávací dokumentaci (dokumentaci nabídkového řízení) vymezeny jasně, srozumitelně a stejným způsobem pro všechny, nýbrž měl materiálně posoudit, zda objednatel pochybil, nevymezil-li v zadávací dokumentaci, jakým způsobem bude v budoucnu řešen požadavek na vybavení vozidel evropským vlakovým zabezpečovacím systémem (dále jen „ETCS“). Měl-li objednatel od určitého data povinnost provozovat vozidla vybavená ETCS, šlo o zásadní okolnost pro „nacenění“ nabídky. Žalobci ze zadávací dokumentace nevyplývaly možné indicie o tom, zda vzhledem k budoucí povinnosti vybavení ETCS mohla být doba trvání smlouvy zkrácena. Objednatel tak podle žalobce neposkytl všechny informace potřebné pro přípravu nabídek. Někteří dodavatelé tak mohli podávat nabídku v dobré víře, že smlouva bude plněna po celou dobu, jiní naopak mohli vycházet z toho, že smlouva bude předčasně ukončena v roce 2026 z důvodu povinného vybavení vozidel ETCS. Podle žalobce tak nebylo možné podat nabídku porovnatelnou s nabídkami ostatních dodavatelů. Bylo na objednateli, aby stanovil zadávací podmínky jednoznačně, určitě a v souladu se ZZVZ a ZVS. Nebylo nutné, aby objednatel problematiku ETCS řešil prostřednictvím vyhrazené změny závazku; objednatel mohl stanovit dobu trvání smlouvy tak, aby tato doba nekolidovala s povinným používáním vozidel s ETCS. Žalovaný podle žalobce pochybil tím, že se věcně nezabýval otázkou povinného vybavení vozidel ETCS, a to i ve vztahu k otázce porovnatelnosti jednotlivých nabídek. Žalovaný tak podle žalobce nezjistil skutečný stav věci a nevypořádal žalobcem uplatněné námitky. 3. Předseda žalovaného se podle žalobce dopustil též nesprávného právního posouzení věci. Tím, že žalobce nebyl schopen v ekonomické kalkulaci při zpracování nabídky zohlednit případné používání systému ETCS od roku 2026 či 2029, nebylo možné podat nabídky, které by bylo možné vzájemně porovnat. Žalovaný podle žalobce nepochopil význam otázky vybavení vozidel ETCS. Objednatel pochybil, jestliže své požadavky na vybavení vozidel ETCS vymezil teprve v rámci řízení před žalovaným, kdy již dodavatelé nemohli na tyto požadavky reagovat, ačkoli je zjevné, že povinnost provozovat vozidla s ETCS nepochybně nastane v průběhu trvání smlouvy. Dodavatelům tak nebylo poskytnuto dostatečné vodítko pro stanovení nabídkové ceny a zadávací podmínky nebyly stanoveny správně a úplně. Podle žalobce tak nebylo možné stanovit nabídkovou cenu na dobu 10 let bez upřesnění zadávací dokumentace. Žalobce namítá, že objednateli předkládal podklady, ze kterých je patrná povinnost provozování vozidel s ETCS. Objednatel tak zvýhodnil ty dodavatele, kteří vycházeli z předpokladu, že smlouvu bude možné plnit po dobu 10 let bez nutnosti zavedení ETCS. To, že po podání nabídek měla probíhat elektronická aukce, není relevantní, neboť žalobce musel zohledňovat vybavení vozidel ETCS také v elektronické aukci. Objednatel tedy požadoval „nacenění“ plnění, které po roce 2026 (2029) nebylo možné. Podle žalobce bylo postaveno najisto, že povinnost vybavení vozidel ETCS nastane, a tato povinnost tak měla být zohledněna od počátku trvání smlouvy. Bylo v rozporu s ZZVZ a § 8 odst. 2 písm. a) a b) ZVS, aby objednatel po zavedení povinnosti provozovat vozidla s ETCS ustal s objednáváním dopravních výkonů. 4. V souvislosti se snahou o vytvoření jednotného unijního trhu železničních přepravních služeb stanoví právní úprava Evropské unie dílčí technické požadavky na interoperabilitu. Nařízení Komise (EU) 2016/919 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystémů „Řízení a zabezpečení“ železničního systému v Evropské unii (dále jen „nařízení 2016/919“) mimo jiné upravilo ETCS, který měl umožnit fungování jednotného zabezpečovacího systému na tratích a drážních vozidlech. Podle čl. 6 odst. 4 nařízení 2016/919 ve vazbě na bod 7.4.4. přílohy nařízení můžou členské státy vydat národní implementační plán zohledňující národní specifika zavádění ETCS. Tento plán je podle žalobce závazný, jak je patrné také z čl. 3 odst. 4 prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/6 o evropském prováděcím plánu evropského systému řízení železničního provozu (dále jen „nařízení 2017/6“), podle kterého může k posunu termínu zavedení ETCS dojít nejvýše o 3 roky pouze z vymezených důvodů. Není tedy pravdou, že by problematika zavedení ETCS dopadala pouze na objednatele jako provozovatele železniční dopravy na vlastním území; šlo o nastavení pravidel vedení nabídkového řízení. Bylo na objednateli, aby povinnost zavedení ETCS zohlednil v zadávací dokumentaci. Bylo tedy povinností žalovaného zkoumat, zda byly zadávací podmínky stanoveny v dostatečných podrobnostech tak, aby bylo možné zpracovat vzájemně porovnatelné nabídky a nabídkové ceny. Není pochyb o tom, že povinné vybavení vozidel ETCS je významnou položkou pro stanovení nabídkové ceny. Jestliže vybrané úseky měly být od roku 2026 (2029) obsluhovány výlučně vozidly s ETCS, představuje absence požadavku na povinné vybavení vozidel ETCS v zadávací dokumentaci a v rozhodnutí o námitkách klíčový nedostatek zadávací dokumentace. To, že objednatel měl zohlednit vývoj infrastruktury ve veřejných zakázkách, mu muselo být zřejmé také z e-mailu Ministerstva dopravy ze dne 17.4.2020. Stejný závěr (povinnost vybavení vozidel ETCS) plyne také z dopisu Ministerstva dopravy ze dne 8.10.2020. Povinnost provozovat výlučně vozidla vybavená ETCS na dráze, která je součástí evropského železničního drážního systému, je zakotvena v § 49b odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v návaznosti na základní požadavky na konstrukční a provozní podmínky a technické specifikace propojenosti vyplývající z nařízení 2016/919. Povinnost vybavení vozidel ETCS se tak měla stát povinnou součástí technických podmínek ve smyslu § 10 odst. 4 písm. d) ZVS. Žalovaný věcně nezkoumal, zda objednatel pochybil tím, že povinné vybavení vozidel ETCS v zadávací dokumentaci neupravil, a podle žalobce tak žalovaný v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nedostatečně zjistil skutkový stav. Objednatel tedy stanovil podmínky nabídkového řízení v rozporu s § 10 odst. 3 ZVS a § 36 ZZVZ. 5. Objednatel měl vyhlásit nové nabídkové řízení a zadávací dokumentaci doplnit kromě informace o obligatorním zavedení ETCS také o vymezení mechanismu, jak bude postupováno při zavedení povinnosti dovybavit vozidla ETCS, spolu s údajem, zda bude smlouva dále trvat a zda se objednatel bude finančně podílet na tomto dovybavení vozidel. Požadavek na finančním podílení objednatele podle žalobce plyne ze čl. 2a odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (dále jen „nařízení 1370/2007“). To, že bylo povinností objednatele zohlednit v zadávací dokumentaci všechny ekonomicky oprávněné náklady, je podle žalobce zřejmé také ze čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení 1370/