2 As 352/2020 — Nejvyšší správní soud

29 Af 53/2022- 103 - text  12 29 Af 53/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše a JUDr. Faisala Husseiniho ve věci žalobce: AUTO GAMES a.s., IČO: 25544608 sídlem Za Olšávkou 365, 686 01 Uherské Hradiště proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2022, č. j. 17903-3/2022-900000-311, sp. zn. 126952/2021-530000-12, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se v žalobě domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2022, č. j. 17903-3/2022-900000-312 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „celní úřad“), ze dne 14. 1. 2022, č. j. 28417/2022-530000-12 (dále též „rozhodnutí o přestupku“), kterým byl uznán vinným ze spáchání: - přestupku podle § 123 odst. 3 písm. j) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále též „zákon o hazardních hrách“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel a držitel povolení k provozování hazardní (technické) hry ze dne 28. 8. 2018 č. j. MF-28727/2017/34-58, v provozovně označené jako „Herna Bar Dukla“, umístěné na adrese Holandská 3283/30, 671 81 Znojmo (dále jen „herna“), neprováděl ve dnech 19. 9. 2020, 20. 9. 2020, 2. 10. 2020, 3. 10. 2020 a 4. 10. 2020 ve zjištěných časech identifikaci návštěvníků herny. Žalobce tedy v rozporu s § 71 odst. 1 zákona o hazardních hrách neprovedl identifikaci návštěvníka při jeho vstupu do herny, neověřil jeho věk a neověřil, zda není zapsán v rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách; - přestupku podle § 123 odst. 3 písm. h) zákona o hazardních hrách účinného v rozhodné době, kterého se dopustil tím, že jako provozovatel hazardní hry umožnil dne 19. 9. 2020 ve 20:37 vstup do herního prostoru osobě mladší 18 let, čímž porušil zákaz dle § 69 zákona o hazardních hrách. 2. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 60 000 Kč a dále mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce předně namítá, že celní orgány neprokázaly, že došlo ke spáchání zmíněných přestupků. Jádrem žalobní argumentace je pak polemika se závěry žalovaného ohledně zákonnosti postupu celního úřadu v přestupkovém řízení, kdy mělo dojít k zásahu do žalobcova veřejného subjektivního práva na obhajobu. Celní orgány měly totiž žalobci znemožnit unést důkazní břemeno ohledně prokázání zproštění jeho objektivní odpovědnosti za přestupek tím, že nebyly provedeny navržené výslechy svědků. Žalovaný současně dle názoru žalobce dezinterpretoval judikaturní závěry správních soudů, které nejsou přiléhavé na řešenou věc. Žalobce eventuálně navrhl, aby krajský soud, v případě že napadené rozhodnutí nezruší, snížil uloženou pokutu postupem dle § 78 odst. 2 s. ř. s. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě upozornil, že námitky obdobné těm žalobním již žalobce uplatnil v přestupkovém řízení, a proto odkazuje na jejich vypořádání v napadeném rozhodnutí. Žalovaný dále doplnil, že celní úřady postupovaly v souladu se zásadami činnosti správních orgánů, výrok prvostupňového rozhodnutí je dostatečně určitý a splňuje požadavky § 93 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Dle žalovaného bylo v přestupkovém řízení řádně prokázáno a odůvodněno, že žalobce zmíněné přestupky spáchal. Žalovaný potvrzuje, že celní úřad byl oprávněn odmítnout další důkazní návrhy žalobce. K tvrzenému zamezení prokázání liberačních důvodů žalovaný odkazuje na závěry judikatury správních soudů a dochází k závěru, že žalobce prováděním školení a kontrol svých zaměstnanců nenaplnil liberační důvody ve smyslu § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky. Ve vztahu k přestupku dle § 123 odst. 3 písm. h) zákona o hazardních hrách žalovaný konstatuje, že nedošlo k excesu zaměstnance žalobce, tudíž nebyly naplněny důvody pro zbavení objektivní odpovědnosti žalobce. Závěrem žalovaný uvedl, že i když nebyl celní úřad oprávněn přihlížet k předchozí přestupkové činnosti žalobce jako k přitěžující okolnosti dle § 40 zákona o odpovědnosti za přestupky, stále k ní mohl přihlédnout jako ke skutkové okolnosti ve vztahu k hodnocení osoby pachatele. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 6. Krajský soud, za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí celního úřadu, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). IV. A) Přezkoumatelnost 7. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že by se jí soud musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Je-li totiž rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. Takové rozhodnutí by bylo nutno zrušit pro nepřezkoumatelnost, která může nastat buď pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. uvádí jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). 8. O takový případ se však u žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného nejedná. Žalobce své námitky stran nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí formuloval obecně tak, že celní úřad vymezil ve výroku rozhodnutí o přestupku předmět řízení nedostatečně jasně a určitě, neboť v něm uvedl pouze dny a časy spáchání přestupků, nikoliv však již bližší popis osob, u nichž měl žalobce zanedbat identifikaci při jejich vstupu do herny. Současně není ve výroku jasně specifikováno, zda žalobce plně rezignoval na svoji povinnost identifikace osob, či zda tuto povinnost nesplnil pouze částečně. Jelikož žalovaný přes uvedené vady neshledal rozhodnutí o přestupku nepřezkoumatelným, je i napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 9. Krajský soud obecně souhlasí s žalobcem, že na výrok v rozhodnutí o přestupku je třeba klást obdobné požadavky jako v případě rozhodnutí o vině a trestu, neboť i v řízení o přestupku rozhoduje správní orgán o oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016-46, bod [20]). Žalobce taktéž správně odkázal na právní větu uvedenou v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006–73, že „[v]ýrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným“. Krajský soud má však za to, že celní úřad v rozhodnutí o přestupku požadavky na určitost výroku dodržel, neboť z něj vyplývá, v jakém místě byl pokračující přestupek spáchán (herna), ve které dny a časy došlo k jednotlivým skutkům a jakým způsobem byl přestupek spáchán (neprovedení identifikace návštěvníka při vstupu do herny, resp. umožnění vstupu osoby mladší 18 let do herny). Krajský soud je proto toho názoru, že v obou výrocích o přestupcích celní úřad popsal skutky bez pochybností o jejich určitosti a nezaměnitelnosti. K námitkám žalobce, že ve výrocích nebyla konkrétně identifikována identita a počet osob vstoupivších do herny, krajský soud konstatuje, že neuvedení těchto skutečností ve výroku nezakládá pochybnost o totožnosti spáchaných skutků vzhledem ke kamerovým záznamům z herny s časem pořízení, jež znemožňují záměnu těchto skutků za jiné. IV. B) Neprovádění identifikace návštěvníků herny 10. Žalobce nesouhlasí s právním hodnocením procesu „identifikace návštěvníka“ v napadeném rozhodnutí, neboť má za to, že u návštěvníků herny provedl „prvotní“ identifikaci, což se pokoušel prokázat výpověďmi navrhovaných svědků. Žalovaný naopa