6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

29 Af 62/2021- 63 - text  11 29 Af 62/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Martina Kopy ve věci žalobce: DAREAL a.s., IČ: 269 73 596 sídlem Gajdošova 7, 615 00 Brno zastoupený advokátkou JUDr. Eliškou Chobolovou sídlem Cihlářská 19, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2021, č.j. 30379/21/5100-41453-711845, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 5. 8. 2021, č.j. 30379/21/5100-41453-711845 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen správce daně“) ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4394850/20/3005-70462-709972, kterým žalobci nebyl přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce ve včas podané žalobě namítá, že v obnoveném řízení fakticky došlo ke zrušení platebního výměru na daň z převodu nemovitosti. Uhrazená část daně se tak stala daní neoprávněně zaplacenou. Proto žalobci náleží úrok dle ustanovení § 254 odst. 1 a 2 daňového řádu. Argumenty uplatněné v odvolání nebyly řádně vypořádány. Napadené rozhodnutí je věcně nesprávné a nepřezkoumatelné. 3. Správce daně jednal nezákonně již od roku 2004, kdy mu byla předána fotokopie znaleckého posudku o padělaném podpisu na kupní smlouvě o převodu nemovitostí. Již tuto obnovu mohl povolit. Přesto na zaplacení daně trval, vymáhal daň i po pravomocném určení vlastnického práva žalobce. Žalobce šikanoval platebními výměry na penále za prodlení. Správce daně žádost o obnovu zamítl, předběžnou otázku si neposoudil a odkázal na občanskoprávní řízení o určení vlastnického práva s tím, že o obnovu řízení má být požádáno následně. V důsledku nesprávného formalistického postupu byl žalobce nucen podstoupit zdlouhavý soudní spor o povolení obnovy řízení – správce daně trval na tom, že vlastnické musí být pravomocně určeno soudem, ačkoliv byl doložen jednoznačný důkaz svědčící o neplatnosti kupní smlouvy. K tomuto žalobce cituje nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 216/18. Závěr, že nedošlo k naplnění podmínek pro ustanovení § 254 daňového řádu je formalistický, nespravedlivý a v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2017, č. j. 5 Afs 27/2017-45. Omezení vlastnického práva bylo způsobeno nesprávným poučením Finančního ředitelství v Brně v rozhodnutí ze dne 21. 7. 2005, které mělo věc vrátit k dalšímu řízení s tím, že obnova měla být již v roce 2004 povolena. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 7 Afs 94/2014-53 stran účelu daňového řízení. Nelze akceptovat závěr, že žalobci nevznikl nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně. Finanční prostředky byly žalobci vráceny až po pěti letech. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené a prvostupňové rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí. Podstata věci a argumentace je stejná jako v odvolání. U platebního výměru z roku 2002 nedošlo ke zjištění a konstatování nezákonnosti. Platební výměr nebyl vydán v rozporu se zákonem či na základě nesprávného úředního postupu. Obnovou řízení vyvstala nová skutková okolnost. Žalobce ve své žalobě popisuje dvě různé situace, z nichž nárok na úrok dovozuje, a třetí z textu žaloby vyplývá nepřímo. Všechny nosné důvody odvolání byly vypořádány. 6. Pokud žalobce spojuje svůj nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně s rozhodnutím o žádosti o obnově řízení podané v roce 2004, nebyla splněna podmínka změny či zrušení rozhodnutí o stanovení daně pro nezákonnost. Citace nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 216/18 se týká řízení o návrhu na povolení obnovy u správce daně podaného dne 18. 12. 2012. Tomuto návrhu nebylo vyhověno z důvodu uplynutí objektivní lhůty, přičemž ke stejnému závěru dospěl žalovaný a následně v soudním přezkumu také Krajský soud v Brně a Nejvyšší správní soud. 7. Žalobce měl možnost dovolávat se náhrady škody, pokud mu nějaká v souvislosti nesprávným úředním postupem vznikla. Žalobcem odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2017, č. j. 5 Afs 27/2017-45 není pro danou věc vůbec přiléhavý. IV. Replika žalobce 8. Žalovaný opakuje závěry z napadeného rozhodnutí. I obecné soudy mají povinnost projednávanou věc zkoumat z hlediska ústavnosti – nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 216/18, bod 37. Pakliže došlo k protiústavnímu zásahu do práv žalobce, došlo také k nezákonnosti. Z tohoto nálezu vyplývá, že za daných mimořádných okolností žalobkyně v podstatě nemůže úspěšně uplatnit nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Institut úroku z neoprávněného jednání správce daně má být použit. V důsledku jednání správce daně došlo k zásahu do práva žalobce vlastnit majetek a ten nemá jiný nástroj pro napravení dlouhodobého protiprávního zásahu do majetkové sféry. V. Duplika žalovaného 9. Žalobce závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 216/18 značně zjednodušuje a nesprávně interpretuje. Při zkoumání zákonnosti je třeba brát v potaz, zda výsledek posouzení zákonnosti významně nezasahuje do ústavně zaručených práva jednotlivců. Žalobcova podání stejně jako jeho žaloba jsou poměrně nejednoznačná v identifikaci požadovaného nároku. Není zřejmé, zda se žalobce domáhá úroku v souvislosti se stanovením daně, či v souvislosti s vyřízením jeho prvního či druhého návrhu na obnovu řízení. O stanovení daně se jednalo jen v prvním uvedeném případě, kdy ale nelze tvrdit, že nesprávně stanovení daně bylo zaviněno správcem daně. Žalobcovo tvrzení, že by patrně s uplatněním takového nároku neuspěl, nemůže být důvodem pro přiznání úroku dle daňového řádu. VII. Posouzení věci soudem 10. Krajský soud v Brně (dále jen „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení ústního jednání přezkoumal podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného postupem podle (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správce daně včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 11. Podstatu nyní projednávané věci tvoří námitka žalobce zpochybňující správnost postupu daňových orgánů při nepřiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 daňového řádu. 12. Úprava úroku z neoprávněného jednání správce daně v § 254 daňového řádu prošla v průběhu daňového řízení novelizací zákonem č. 283/2020 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2021. Dle přechodného ustanovení čl. II. bod 11 tohoto zákona se úrok podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, u něhož ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona trvají podmínky pro jeho vznik, uplatní do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se na tento úrok uplatní zákon č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 13. Dle přechodného ustanovení čl. II bod 12 zákona č. 283/2020 Sb. se na řízení a jiné postupy související s uplatněním úroků podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 14. Vznik a existence úroku z neoprávněného jednání správce daně se tedy posuzuje dle daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020. 15. Dle § 254 odst. 1 daňového řádu „dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady. Tento úrok nevzniká v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy.“ 16. Dle § 254 odst. 2 daňového řádu „v případě, že bylo na daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok podle odstavce 1 ve dvojnásobné výši; nárok na tento úrok nevzniká, pokud je neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v