9 As 48/2014 — Nejvyšší správní soud

29 Af 82/2020- 104 - text 12 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: Městská část Praha 8, IČO: 00063797 sídlem Zenklova 1/35, 180 48 Praha zastoupený advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M. sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. ÚOHS-R0353/2015/VZ, č. j. ÚOHS-30998/2020/323/VVá, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. ÚOHS-R0353/2015/VZ, č. j. ÚOHS-30998/2020/323/VVá, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 580,50 Kč, a to k rukám jeho advokáta, JUDr. Viléma Podešvy, LL.M., do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud v Brně obdržel žalobu, jíž se žalobce chtěl domoci rozsudku, že se jakožto zadavatel veřejné zakázky nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále „ZVZ“). S ohledem na okolnosti případu se soud měl zabývat také tím, zda v záhlaví uvedené rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“), které nyní žalobce napadá žalobou, bylo přijato po procesní stránce zákonným způsobem. Soud v této souvislosti předesílá, že se v důsledku okolností věci těmito otázkami podrobně nezabýval, neboť zjistil, že napadené rozhodnutí předseda Úřadu vydal v době, kdy již zanikla odpovědnost žalobce za případný správní delikt, a to z důvodu uplynutí promlčecí doby. 1. Z hlediska vývoje případu soud uvádí, že žalovaný obdržel dne 10. 2. 2012 a 29. 2. 2012 podněty k přezkoumání úkonů zadavatele – žalobce – učiněných v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Centrum Palmovka – Výstavba budovy s kancelářskými a komerčními prostory a jejich následná správa s poskytováním souvisejících služeb“ prostřednictvím soutěžního dialogu, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2010 a uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 19. 3. 2010 pod ev. č. zakázky 60042912, ve znění opravy uveřejněné dne 2. 4. 2010, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 3. 4. 2010 pod ev. č. 2010/S 66-099344, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 22. 10. 2010 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. 10. 2010 pod ev. č. 2010/S 207-315364 (dále také jen „veřejná zakázka“), a v souvislosti s uzavíráním smluv na poradenské služby. 2. Žalovaný ve věci zahájil řízení a rozhodl dne 10. 6. 2014 pod č. j. ÚOHS-S235/2013/VZ-12364/2014/523/OPi, tak, že se se žalobce dopustil celkem pěti správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ (výroky I. až V.), za což mu udělil pokutu ve výši 450 000 Kč (výrok VI.). Rozhodnutí žalovaného z 10. 6. 2014 následně předseda Úřadu zrušil rozhodnutím z 13. 7. 2015, č. j. ÚOHS-R234/2014/VZ-17406/2015/323/RBu, a vrátil věc žalovanému k novému projednání. 3. Poté vydal žalovaný rozhodnutí z 16. 10. 2015, č. j. ÚOHS-S0235/2013/VZ-34314/2015/521/OPi (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Z něj jsou pro nynější spor relevantní především výroky II., IV. a IV., jimiž žalovaný rozhodl - ve výroku II. o spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ zadavatelem při zadávání předmětné veřejné zakázky tím, že nepostupoval v souladu s § 56 odst. 6 ZVZ, neboť v rámci požadavků na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů v části 1.2 písm. d) kvalifikační dokumentace veřejné zakázky požadoval předložení akreditovaného certifikátu systému společenské odpovědnosti dle SA 8000 vydaného podle českých technických norem akreditovanou osobou, nebo předložení akreditovaného certifikátu rovnocenného certifikátu vydanému podle českých technických norem akreditovanou osobou v členském státě Evropské unie, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010 smlouvu na veřejnou zakázku, - ve výroku IV. o spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ zadavatelem při zadávání předmětné veřejné zakázky tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 3 písm. f) ZVZ v návaznosti na § 6 ZVZ tím, že nejednoznačně, a tedy netransparentně stanovil způsob hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnotícího kritéria „technické řešení Centra Palmovka“, neboť není zřejmé, jaké nabídky budou zadavatelem v rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria hodnoceny jako výhodnější, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 15. 10. 2010 smlouvu na veřejnou zakázku, - ve výroku VI. o uložení pokuty ve výši 150 000 Kč za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích II. a IV. prvostupňového rozhodnutí. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad. O něm rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím z 8. 2. 2017, č. j. ÚOHS-R353/2015/VZ-04187/2017/323/LVa (dále „rozhodnutí o rozkladu“), kterým prvostupňové rozhodnutí ve výrocích IV. a VI. potvrdil a výrok II. změnil tak, že upřesnil vymezení nezákonného jednání zadavatele. K výroku II předseda Úřadu uvedl, že skutečnost, že by zadavatelem požadovaný certifikát splňoval podmínku vydání podle českých technických norem, zadavatel ani netvrdil, naopak zadavatel zastává názor, že daný certifikát vychází ze zásad mezinárodních norem týkajících se pracovních podmínek a mohlo by tedy teoreticky v úvahu pouze přicházet, že jde o „rovnocenný doklad vydaný v členském státě Evropské unie“ nebo o „jiný doklad o rovnocenných opatřeních k zajištění jakosti“. Jelikož se ovšem o doklad o opatření k zajištění jakosti vůbec nejedná (předmětem certifikátu je zejména ochrana práv zaměstnanců), nelze zadavatelem požadovaný certifikát podřadit ani pod tyto kategorie. Dále předseda Úřadu k výroku IV. prvostupňového rozhodnutí uvedl, že subjektivní hodnotící kritéria kladou vyšší nároky na jejich přesné vyjádření a způsob hodnocení tak, aby byla transparentní. Subjektivní hodnotící kritéria stejně jako objektivní hodnotící kritéria vyžadují, aby zadavatel předem určil, podle jakého klíče bude nabídky hodnotit, a uchazeči si tak mohli udělat představu, jak mají své nabídky koncipovat, aby v rámci hodnocení nabídek měli šanci na získání co nevyššího počtu bodů. Ze znění zadávacích podmínek nemohli mít uchazeči jasnou představu, co bude v kritériu „technické řešení Centra Palmovka“ vlastně hodnoceno. Vzhledem k tomu, že se předseda Úřadu fakticky ztotožnil s věcným posouzením žalovaného, ponechal znění výroku VI., tedy výroku o pokutě, ve znění prvostupňového rozhodnutí. 5. Proti rozhodnutí o rozkladu podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten rozsudkem z 23. 9. 2020, č. j. 29 Af 28/2017-78 (dále „zrušující rozsudek“; všechna zde uvedená rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), rozhodnutí o rozkladu zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Ve vztahu k výroku týkajícímu se požadavku žalobce na předložení požadovaného certifikátu vytkl krajský soud žalovanému (resp. předsedovi Úřadu) nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Ohledně výroku týkajícího se hodnotících kritérií se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného a předsedy Úřadu. K výši pokuty krajský soud uvedl, že jelikož žalovaný uložil zadavateli (žalobci) jednu pokutu za oba správní delikty, přičemž z hlediska prvního z těchto deliktů jeho rozhodnutí neobstojí, není dán prostor pro to, aby se soud snížením pokuty nebo upuštěním od ní zabýval. 6. Poté rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím, které je nyní napadeno žalobou, tak, že ve výroku I. výrok IV. prvostupňového rozhodnutí dle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) potvrdil a podaný rozklad zamítl. Ve výroku II. předseda Úřadu výrok VI. prvostupňového rozhodnutí dle § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil tak, že se žalobci za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku IV. prvostupňového rozhodnutí ukládá podle § 120 odst. 2 písm. a) ZVZ pokuta ve výši 50 000 Kč. Předseda Úřadu takto rozhodl (pouze) v části věci ve smyslu § 148 odst. 1 písm. b) správního řádu. Ve zbytku, tedy ve vztahu k výroku II. prvostupňového rozhodnutí, rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím z 12. 11. 2020, č. j. ÚOHS-32833/2020/323/VVá (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu z 12. 12. 2020“), tak, že výrok II. prvostupňového rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě, vyjádření žalovaného a replika žalobce 7. Proti rozhodnutí předsedy Úřadu podal žalobce žalobu, v níž z velké části rozporoval procesní postupy, které vedly k vydání napadeného rozhodnutí, a v souvislosti s tím i hmotněprávní posouzení věci. Žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí v celém jeho rozsahu, neboť je