6 As 324/2018 — Nejvyšší správní soud

31 A 124/2018- 396 - text  31 č. j. 31A 124/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobkyně: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., IČO: 49455842 sídlem Soběšická 820/156, Lesná, 638 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Markem Vojáčkem společníkem HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství České republiky sídlem Těšnov 17, 117 05 Praha 1 za účasti: 1) Městys Luka nad Jihlavou sídlem 1. Máje 76, 588 22 Luka nad Jihlavou 2) VODOVODY A KANALIZACE Loucko s.r.o., IČO: 04793790 sídlem 1. máje 753, 588 22 Luka nad Jihlavou obě zastoupené advokátkou JUDr. Boženou Zmátlovou sídlem Dvořákova 1927/5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2018, č. j. 22836/2018-MZE-15111, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 28. 6. 2018, č. j. 22836/2018-MZE-15111, sp. zn. 59VH11531/2018-15111, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 44 664 Kč, a to k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta a společníka společnosti HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 29. 8. 2018 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2018, č. j. 22836/2018-MZE-15111, sp. zn. 59VH11531/2018-15111 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odbor životního prostředí a zemědělství (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „krajský úřad“) ze dne 7. 3. 2018, č. j. KUJI 17684/2018, sp. zn. OŽPZ 3167/2016 Bl-42 (dále též „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“ či „rozhodnutí krajského úřadu“). 2. Správní orgán prvního stupně jakožto příslušný krajský úřad podle § 28 odst. 2 písm. a) a § 30 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutím vydal dle § 6 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích osobě zúčastněné na řízení 2) povolení k provozování kanalizace (IČME 6105-688703-00286192-3/1) a čistírny odpadních vod v Lukách nad Jihlavou (IČME 6105-688703-00286192-4/1) ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení 1). II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně nejprve namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť byla vydána v rozporu s § 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích. Vydání rozhodnutí krajského úřadu totiž nepředcházelo předložení písemné dohody uzavřené mezi vlastníky provozně souvisejících kanalizací ve smyslu § 8 odst. 3 a 15 zákona o vodovodech a kanalizacích. A to i přes to, že kanalizace ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení 1), k jejímuž provozu bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, provozně souvisí s kanalizací ve vlastnictví dobrovolného svazku obcí Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, jenž provozuje žalobkyně. 4. Rozhodnutím krajského úřadu bylo vydáno povolení k provozování kanalizace ve smyslu § 6 zákona o vodovodech a kanalizacích pro osobu zúčastněnou na řízení 2) i k těm částem kanalizací, které jsou ve vlastnictví jiného vlastníka, než osoby zúčastněné na řízení 1), konkrétně Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, a jsou provozovány žalobkyní na základě platného povolení k provozování. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a napadené rozhodnutí tak měla žalobkyně za nezákonná i proto, že byla vydána v rozporu s § 6 odst. 2 a § 6 odst. 3 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích. 5. K vydání povolení k provozování kanalizací v rozporu s § 6 odst. 2 a odst. 3 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích došlo i v důsledku nejasně vymezeného předmětu řízení. V řízení od jeho počátku nebyl jasně specifikován jeho předmět. Z žádosti osoby zúčastněné na řízení 2) o vydání povolení k provozování, rozhodnutí krajského úřadu a ani z napadeného rozhodnutí nelze určitě a jasně dovodit, pro jaké konkrétní kanalizace bylo povolení pro osobu zúčastněnou na řízení 2) vydáno, což přímo a podstatně zkrátilo žalobkyni na jejích právech v řízení přecházejícím vydání napadeného rozhodnutí, v čemž žalobkyně spatřovala nezákonnost napadeného rozhodnutí. 6. Podle názoru žalobkyně nemá osoba zúčastněná na řízení 2) uzavřenou platnou smlouvu s osobou zúčastněnou na řízení 1) jako vlastníkem předmětných částí kanalizace a čistírny odpadních vod ve smyslu § 8 odst. 2 ve spojení s § 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť takovou smlouvu má uzavřenou žalobkyně. Existence výlučného užívacího práva žalobkyně k majetku brání existenci smlouvy o provozování mezi osobou zúčastněnou na řízení 1) a mezi osobou zúčastněnou na řízení 2) ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. Osoba zúčastněná na řízení 2) tak před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nesplňovala podmínku dle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích, v čemž žalobkyně opět spatřovala nezákonnost rozhodnutí krajského úřadu, tak následného napadeného rozhodnutí. 7. Žalobkyně měla dále napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro jeho nesrozumitelnost. Z výroku tohoto rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně totiž není zřejmé, pro které kanalizace bylo povolení k provozování ve smyslu § 6 zákona o vodovodech a kanalizacích vydáno. Tato nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí je důsledkem podstatné vady nejasného vymezení předmětu řízení, kterou řízení trpí od počátku. Napadené rozhodnutí je navíc vnitřně rozporné, když dle jeho odůvodnění bylo provolení k provozování vydáno pouze pro kanalizace ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení 1), ale dle jeho výroku je povolení vydáno rovněž pro kanalizace ve vlastnictví Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko. 8. Naposledy označila napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, neboť se žalovaný dostatečně nevypořádal s námitkami žalobkyně uvedenými v odvolání. K námitce žalobkyně týkající se nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně spočívající ve vydání povolení k provozování k částem kanalizace ve vlastnictví Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, k nimž je vydáno platné povolení pro žalobkyni, se dokonce žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyjádřil vůbec. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný v rámci svého vyjádření ze dne 30. 10. 2018, které zdejšímu soudu došlo téhož dne, navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K samotným žalobním námitkám nad rámec obsahu napadeného rozhodnutí uvedl následující. 10. Setrval na svých názorech ohledně zániku smlouvy s vlastníkem vodohospodářské infrastruktury uvedených v napadeném rozhodnutí a zopakoval, že v následku toho žalobkyně přestala splňovat podmínku dle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích. 11. Správní orgán prvního stupně po zrušení povolení k provozování žalobkyně vydal povolení k provozování osobě zúčastněné na řízení 2) právě jen v tom rozsahu, aby nevznikla nutnost předložení dohody vlastníků provozně souvisejícího vodohospodářského majetku, neboť mu bylo z úřední činnosti známo, že dohoda mezi Svazem vodovodů a kanalizací Jihlavsko a osobou zúčastněnou na řízení 1) prakticky není možná. Kanalizace, jichž se touto žalobou napadené rozhodnutí týká, tvoří s kanalizačními řady přivádějícími odpadní vody na ČOV Luka nad Jihlavou linii majetku jednoho vlastníka. Proto se žalovaný ztotožnil s názorem krajského úřadu, který po osobě zúčastněné na řízení 2) nepožadoval dohodu s vlastníky provozně souvisejících řadů ve smyslu § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích. 12. Co se týče námitky nedostatečného vymezení předmětu řízení, tato byla řešena opakovaně ve všech předchozích řízeních týkajících se vodohospodářské infrastruktury v městysu Luka nad Jihlavou. Žalovaný je přesvědčen, že v současné době poskytuje IČME nejspolehlivější vymezení konkrétní části vodohospodářské infrastruktury. V případě nejasnosti v posouzení otázky vlastnictví má správní orgán právo, a podle aktuální judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. Konf 10/2015-11) též povinnost učinit si správní úvahu na základě dostupných podkladů řízení. Dle názoru žalovaného je v nyní projednávané věci zásadní ta skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení 1), jakožto vlastník předmětného majetku, odstoupila dne 9. 5. 2017 od smlouvy o provozu vodovodů a kanalizací, o nájmu vodovodů a kanalizací a o správě a rozvoji majetku vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu ze dne 17. 12. 1996, ve znění pozdějších dodatků, uzavřenou mezi Svazem vodovodů a kanalizací Jihlavsko a