7 As 70/2009 — Nejvyšší správní soud

31 A 128/2021- 63 - text  8 č. j. 31 A 128/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: a) M. G., nar. X b) Z. G., nar. X oba bytem X oba zastoupeni advokátkou JUDr. Miroslavou Kamenickou sídlem Kostelní 670, 687 08 Buchlovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2021, č. j. MPSV-2018/194519-233/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou brojili žalobci proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru sociálních věcí, č. j. KUZL 54550/2018, sp. zn. KUSP 61770/2021 SOC, ze dne 2. 8. 2018. 2. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byli žalobci vyřazeni z evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči z důvodu aktualizace psychologického vyšetření obou pěstounů, z níž vyplynulo, že by mohla existovat rizika ve vztahu k možné péči o přijímané děti, z důvodu zdravotního stavu žalobkyně M. G. a z nedůvěry správního orgánu v pěstouny. II. Obsah žaloby 3. V žalobě odkázali na důvody, které uvedli ve svém odvolání. Zdůraznili, že nesouhlasí s výsledky psychotestů, neboť psychotesty, které zajišťoval správní orgán prvního stupně při zařazení do evidence, byly pro ně pozitivní, ale druhé psychotesty, podle jejich názoru udělané na míru proti nim, vyšly negativní. V té souvislosti odkázali na psychotesty provedené Mgr. M. H., které dopadly v jejich prospěch a psychotesty vypracované správními orgány označili i s ohledem na jejich zpracovatele za zmatečné. Podle jejich názoru měl odvolací orgán vypracovat nové psychologické posouzení. Nesouhlasili ani s odůvodněním ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně, neboť dle jejich zdravotních zpráv není žalobkyně po stránce zdravotní omezená v tom, aby mohla práci pěstouna vykonávat. Následně napadli i hodnocení jejich způsobilosti vykonávat práci pěstouna, a to s odkazem na hodnocení jejich předchozí péče o celkem pět dětí. 4. Žalovaný podle jejich názoru nedostál řádně své přezkumné povinnosti a nevypořádal se řádně se všemi odvolacími námitkami, pouze opakoval závěry krajského úřadu a nebyly zajištěny žalovaným slibované nové a objektivní psychotesty žalobců. Odkázali i na vývoj své sociální situace v důsledku délky řízení před správními orgány. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobců 5. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal s ohledem na shodu žalobních a odvolacích námitek na žalobou napadené rozhodnutí. K psychologickému posouzení žalobců odkázal na aktualizaci jejich psychologického posouzení ze dne 5. 2. 2018 a na to, že posudek Mgr. H. žalobci nedoložili. Posouzení žalobců může provést pouze psycholog krajského úřadu a posouzení žalobců proběhlo za použití standardních testovacích metod. Ohledně zdravotního stavu uvedl, že názor lékaře žalobkyně na splnění podmínek pro její zařazení do evidence pěstounů není způsobilý zpochybnit závěr lékaře krajského úřadu, specializovaného na poskytování náhradní rodinné péče, nad to byly závěry MUDr. Š. a jiných lékařů zohledněny v maximálním možném rozsahu. Pokud jde o schopnosti žalobců pečovat o svěřené dítě odkázal žalovaný na monitorovací zprávu ze dne 17. 9. 2012 a zprávy Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 22. 1. 2018 a města Kroměříž ze dne 25. 9. 2017. Čestná prohlášení doložená žalobci nemohly zpochybnit diagnostická zjištění ani faktická jednání žalobců v souvislosti s péčí o svěřené dítě. K listinám předloženým žalobci v průběhu správního řízení, které měly zpochybnit nevhodnost jednání žalobců nebo jejich prostředí, odkázal žalovaný na žalobou napadené rozhodnutí. 6. V podané replice žalobci nesouhlasili s vyjádřením žalovaného, které podle nich jen opakuje vyjádření krajského úřadu a znovu zopakovali, že žalovaný přislíbil opětovné psychologické posouzení v rámci odvolacího řízení. Psychologické vyšetření pracovnicí krajského úřadu je podle nich zcela neobjektivní. Stejně tak zpochybnili i vyjádření ohledně zdravotního stavu žalobkyně a ohledně péče žalobců o nezl. L. IV. Posouzení věci 7. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). soud ve věci rozhodl bez jednání za podmínek § 51 s. ř. s. Psychologické posouzení 8. V případě psychologického posouzení žalobců soud zdůrazňuje, že stejně jako ostatní šetření (zdravotní nebo sociální) je psychologické posouzení pouze jedním z podkladů pro rozhodnutí správního orgánu. Samotný psycholog nerozhoduje o zařazení, resp. vyřazení žadatelů do, resp. z evidence. Je tedy na správním orgánu, a to jak prvostupňovém, tak odvolacím, které podklady učiní součástí správního spisu jako důkazy a ze kterých bude následně vycházet. Správní orgány v té souvislosti nesou riziko dostatečnosti zjištění skutkového stavu. 9. Podle § 27a odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, pro účely pěstounské péče na přechodnou dobu se odborné posouzení žadatele provede na základě žádosti podané podle odstavce 3 téhož ustanovení a pro odborné posouzení žadatele platí § 27 obdobně. 10. Podle § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. se pro účely zprostředkování pěstounské péče u žadatelů posuzuje charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, jenž zahrnuje posouzení, zda zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě, předpoklad vychovávat dítě, motivace, která vedla k žádosti o osvojení dítěte nebo k jeho svěření do pěstounské péče, stabilita manželského vztahu a prostředí v rodině, sociální prostředí, zvláště bydlení a domácnost, etnické, náboženské a kulturní prostředí žadatele, popřípadě další skutečnosti rozhodné pro osvojení dítěte nebo jeho svěření do pěstounské péče. 11. Podle § 27 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb. provádí odborné posuzování krajský úřad, jde-li o děti nebo žadatele, které zařazuje do evidence dětí nebo žadatelů krajský úřad, a to před zařazením do takové evidence, nebo kteří jsou v evidenci dětí nebo v evidenci žadatelů vedené krajským úřadem. 12. Podle § 27 odst. 8 zákona č. 359/1999 Sb. je ministerstvo oprávněno provést nové odborné posouzení žadatele pro účely odvolacího řízení. 13. Z uvedeného je zřejmé, že psychologické posouzení žadatelů o náhradní rodinnou péči (vč. pěstounské péče na přechodnou dobu) mají na starosti výlučně orgány sociálně-právní ochrany dětí. Bylo proto naprosto v souladu se zákonem, pokud psychologické posouzení pro účely opětovného posouzení žadatelů provedla psycholožka správního orgánu prvního stupně. 14. Žalobci brojili jak proti obsahu posouzení, tak proti kompetenci samotné psycholožky. Zároveň namítali rozpor v původním a následném testování a rozpor ve výsledcích posouzení krajského úřadu a Mgr. M. H. V neposlední řadě tvrdili, že jim bylo přislíbeno opakované posouzení žalovaným. Soud uvedené námitky neshledává jako důvodné. 15. Předně se soud zabýval otázkou nutností opakování posouzení žalobců v rámci odvolacího řízení. Skutečnost, že by žalobcům bylo závazně přislíbeno opakované psychologické posouzení, ze správního spisu nevyplývá. Povinnost provést nové psychologické (a ani jiné odborné) posouzení v rámci odvolacího řízení obecně nevyplývá ani ze zákona č. 359/1999 Sb. ani ze zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Otázkou v konkrétní věci bylo, zda podklady shromážděné ve správním řízení před krajským úřadem a posléze před žalovaným poskytovaly dostatečný základ pro skutkové a právní závěry správních orgánů. 16. Žalovaný, podle soudu dostatečně jasně a srozumitelně, vysvětlil, proč nebylo nutné zpracovávat další odborné posouzení v rámci odvolacího řízení. Důvodem podle něj je obsahová shoda prvotního posouzení při zařazení žalobců do evidence pěstounů na přechodnou dobu a v napadeném řízení zpracovaného, aktuálního posouzení žadatelů. Soud se proto na tomto místě zabýval tím, zda oba posudky popisují žalobce a žalobkyni skutečně natolik shodně, aby správní orgány mohly přijmout závěr o rozvoji negativních rysů žalobců, který byl nakonec vyhodnocen jako jeden z důvodů vyřazení z evidence. 17. V případě žalobce aktualizace psychologického posouzení jako významná zjištění obsahovala závěr o zvýšených somatických stescích, odmítání změny málo účinných mechanismů zvládání úzkosti, depresivní symptomaci, nadměrném zabývání se sám sebou, sklonu k obavám. Dále je uvedena sociální vyhý