— Nejvyšší správní soud

31 A 44/2022- 168 - text  6 č. j. 31 A 44/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Ing. J. F., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: I. EG.D., a.s. , IČO: 28085400 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno II. V. N. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Michalem Gruberem sídlem Divadelní 4, 602 00 Brno III. L. N. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Michalem Gruberem sídlem Divadelní 4, 602 00 Brno IV. C. Š. bytem X adresa pro doručování: X V. Ing. M. K. bytem X VI. I. K. bytem X o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 3. 2022, č. j. JMK 50779/2022, a ze dne 4. 4. 2022, č. j. JMK 51891/2022, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 4. 2022 domáhá „v bodech I. a III.“ zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2022, č. j. JMK 50779/2022, kterým žalovaný částečně změnil napadené rozhodnutí Městského úřadu Blansko, odboru stavební úřad (dále jen „vyvlastňovací úřad“), ze dne 22. 11. 2021, č. j. SMBK-432/2021-SÚ/Pa, a ve zbytku odvolání žalobce zamítl. S ohledem na to, že označení bodů I. a III. odpovídá výrokům prvostupňového rozhodnutí a napadené rozhodnutí obsahuje jediný výrok, kterým ovšem v bodech 1. a 3. mění výroky I. a III. prvostupňového rozhodnutí, posoudil soud podle obsahu žalobcovo podání tak, že napadá rozhodnutí žalovaného v bodech 1. a 3. jeho výroku. V bodě č. 3 výroku napadeného rozhodnutí byl změněn výrok prvostupňového rozhodnutí o stanovení výše náhrady za omezení vlastnického práva. S ohledem na nedostatek pravomoci správních soudů rozhodovat o tomto výroku soud usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. 31 A 44/2022-46, vyloučil v této části žalobu k samostatnému řízení. Pod sp. zn. 31 A 44/2022 tak bylo nadále vedeno pouze řízení o žalobě proti bodu 1. výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2022, č. j. JMK 50779/2022. 2. Další žalobou ze dne 19. 4. 2022 se žalobce domáhá „v bodech I. a III.“ zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2022, č. j. JMK 51891/2022, kterým žalovaný částečně změnil napadené rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. SMBK-438/2021-SÚ/Pa, a ve zbytku odvolání žalobce zamítl. S ohledem na to, že označení bodů I. a III. odpovídá výrokům prvostupňového rozhodnutí a napadené rozhodnutí obsahuje jediný výrok, kterým ovšem v bodech 1. a 3. mění výroky I. a III. prvostupňového rozhodnutí, posoudil soud podle obsahu žalobcova podání tak, že napadá rozhodnutí žalovaného v bodech 1. a 3. jeho výroku. V bodě č. 3 výroku napadeného rozhodnutí byl změněn výrok prvostupňového rozhodnutí o stanovení výše náhrady za omezení vlastnického práva. S ohledem na nedostatek pravomoci správních soudů rozhodovat o tomto výroku soud usnesením ze dne 18. 5. 2022, č. j. 31 A 47/2022-45, vyloučil v této části žalobu k samostatnému řízení. Pod sp. zn. 31 A 47/2022 tak bylo nadále vedeno pouze řízení o žalobě proti bodu 1. výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2022, č. j. JMK 51891/2022. 3. Usnesením ze dne 8. 6. 2023, č. j. 31 A 44/2022-151, krajský soud spojil obě žaloby ke společnému řízení, které je nyní vedeno pod sp. zn. 31 A 44/2022. Předmětem přezkumu jsou rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2022, č. j. JMK 50779/2022, a ze dne 4. 4. 2022, č. j. JMK 51891/2022, (dále jen „napadená rozhodnutí“) v části, v níž bylo rozhodováno o odvolání proti výrokům I. rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 22. 11. 2021, č. j. SMBK-432/2021-SÚ/Pa, a ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. SMBK-438/2021-SÚ/Pa, (dále jen „prvstoupňová rozhodnutí“). Těmito výroky vyvlastňovací úřad rozhodl podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o vyvlastnění“) tak, že omezil vlastnické právo vyjmenovaných spoluvlastníků (mimo jiné žalobce, který je vlastníkem podílu 3/80) zřízením věcného břemene k pozemku parc. č. X v k. ú. X, v rozsahu 255,48 m2, respektive v rozsahu 4,37 m2, ve prospěch osoby zúčastněné na řízení I. (dále též „vyvlastnitel“). II. Stanoviska účastníků řízení 4. Žalobce v žalobách uvádí, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu se základními principy právního státu, kterými jsou nedotknutelnost soukromého či osobního vlastnictví, respektování základních lidských práv a ochrana před zvůlí státních orgánů. K postavení elektrické přípojky dal souhlas. Vyvlastňovací úřad zahájil vyvlastňovací řízení přesto, že byl upozorněn na nezákonnost vedených exekucí i na jejich nerealizovatelnost, neboť předmět zástavy nelze prodat. Současně žalobce vyvlastňovací úřad vyzval, aby vyzval exekutora ke zrušení exekuce. Místo toho zorganizoval jednání a v oznámení o něm uvedl, že účast je pro vyvlastnitele povinná. Vyvlastnitel se nedostavil a jednání nemohlo platně proběhnout. Postup vyvlastňovacího úřadu zakládá prvky šikany a svévole. Na základě neplatného jednání nelze vydat platný dokument. Úřady mají chránit veřejný zájem na stavbě veřejně prospěšné akce. V mezičase exekutor žalobci zaslal soupis předmětu dražby, kam podíl na pozemku nezahrnul, z čehož plyne, že obstavení podílu bylo nesmyslné a šikanózní. Úřad se nepokusil o žádnou dohodu a nedokázal zorganizovat platné jednání a rovnou sáhl k nejdrastičtějšímu prostředku, tedy vyvlastňování, ačkoliv se nabízela výzva exekutorovi k zastavení exekuce. V doplnění žaloby žalobce opakuje svou žalobní argumentaci s tím, že namítané vady nově označuje jako nicotnost. 5. Žalovaný ve svých vyjádřeních uvádí, že Listina základních práv a svobod a občanský zákoník tento zásah do vlastnického práva připouštějí. Zřízení věcného břemene žalobce nezbavuje práv k pozemku ani mu neznemožňuje jej užívat. Omezení ve smluvní volnosti tří ze spoluvlastníků bránilo uzavření smlouvy s vyvlastnitelem. Vyvlastňovací úřad ani žalovaný nedisponují pravomocí přezkoumávat zákonnost vedených exekucí a vydaných exekučních příkazů. Exekuce je překážkou zřízení věcného břemene dohodou. Účast na ústním jednání není povinná. Na tom nic nemění věta v opatření o nařízení projednání žádosti. Žalovaný ve zbytku odkazuje na napadená rozhodnutí a navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta. 6. V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Soud předně uvádí, že namítané skutečnosti by nemohly pojmově dosahovat takové intenzity, aby způsobovaly nicotnost napadených rozhodnutí. Napadená rozhodnutí obsahují zákonné náležitosti a je z nich zcela zřejmé, o čem žalovaný rozhodnul a jak. Zároveň je žalovaný vydal v rámci jemu zákonem svěřené pravomoci. Soud proto ve světle žalobních námitek hodnotil toliko zákonnost napadených rozhodnutí a procesního postupu správních orgánů. 9. K obecně tvrzenému zásahu do vlastnického práva žalobce soud v prvé řadě uvádí, že podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Zákon o vyvlastnění představuje konkretizaci tohoto ustanovení Listiny základních práv a svobod. Jestliže vyvlastňovací úřad a žalovaný postupovali podle tohoto zákona, nelze jejich postup považovat za nepřípustný zásah do vlastnického práva. 10. Námitku, že veřejné projednání ve vyvlastňovacích řízeních nemohlo platně proběhnout bez účasti vyvlastnitele, soud neshledal důvodnou. Soud dává za pravdu žalovanému v tom, že účast na jednání je právem účastníků řízení, nikoliv jejich povinností. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že vyvlastňovací úřad oznámení ze dne 21. 7. 2021 o pokračování řízení a nařízení ústního jednání formuloval tak, že účast na jednání není s výjimkou vyvlastnitele nutná. Jestliže z oznámení plynulo, že účast vyvlastnitele je nutná, a posléze od tohoto požadavku vyvlastňovací úřad ustoupil, neboť účast vyvlastnitele ze zákona nemohla být povinná, nejeví postup vyvlastňovacího úřadu známky šikany či svévole. Optikou žalobce by totiž šikanou a svévolí byla jakákoliv náprava předchozí vady, která je naopak zákonná a také žádoucí. Nadto je nutno poznamenat, že účast či neúčast jiného účastníka řízení na veřejném projednání nemohla žalobce nijak zkrátit na jeho právech. Žalobce je přitom leg