5 As 3/2006 — Nejvyšší správní soud

62 A 54/2022- 172 - text  11 62 A 54/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a JUDr. Davida Rause, Ph.D., v právní věci žalobce: T. B. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2022, č. j. 65388/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Boskovice ze dne 29. 3. 2022, č. j. DMBO 6502/2022/SOC. 2. Městky úřad podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon)“, a čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů; dále jen „GDPR“), částečně odmítl žádost žalobce o poskytnutí informace, a to v rozsahu osobních údajů třetích osob. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce namítá, že ve výrokové části napadených rozhodnutí nejsou uvedeny důvody pro odmítnutí žádosti žalobce, resp. pro zamítnutí odvolání. Žalobci nebyla poskytnuta možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Prvostupňový orgán ani žalovaný nebyli věcně příslušní k vydání napadených rozhodnutí. Žalobce rovněž namítá nesprávné právní posouzení. Neexistuje žádný rozumný důvod, aby orgán veřejné moci odmítl sdělit žadateli údaje, které se ho bezprostředně týkají, s odkazem na ochranu osobních údajů třetích osob. Žalobce proto požadoval zrušit napadené i jemu předcházející rozhodnutí. 4. Žalovaný se ve svém vyjádření vyslovuje ke všem žalobním bodům, odkazuje přitom na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo třeba provádět dokazování. 6. Meritem posuzované věci učinil žalobce otázku rozsahu poskytnutí údajů na pozvánce k jednání činnosti Komise pro sociálně právní ochranu dětí města Boskovice (dále jen „Komise“) dne 29. 9. 2021. Dle názoru žalobce postupoval totiž městský úřad v rozporu se zákonem, pokud anonymizoval informace o programu jednání Komise i v tom rozsahu, ve kterém se týkají samotného žalobce. Z logiky věci se totiž nejedná o osobní údaje třetích osob. 7. Nicméně kromě výše zmíněného žalobního bodu vymezil žalobce ještě další dva žalobní body, kterými je nutné se zabývat nejprve (vada nepřezkoumatelnosti a nedostatek věcné příslušnosti rozhodujících správních orgánů). 8. Žalobce namítá, že ve věci rozhodovaly věcně nepříslušné správní orgány. Svůj názor opírá především o organizační řády městského úřadu a žalovaného. Dle žalobce je nutné v rámci organizační struktury městského úřadu rozlišovat mezi odborem sociálních věcí, orgánem sociálně právní ochrany dětí a samotnou Komisí. V podané žalobě dospěl žalobce k závěru, že věcně příslušným orgánem k rozhodnutí o jeho žádosti byl toliko odbor sociálních věcí, v podané replice k vyjádření žalovaného pak tento závěr korigoval tak, že ve věci měl rozhodnout odbor tajemníka městského úřadu. 9. Důsledkem namítaného by tak mohla být nicotnost napadených rozhodnutí. 10. Nicotnost je pojmem primárně doktrinálním a označuje se jím tak závažná vada úkonu správního orgánu, jenž je vydáván za jeho rozhodnutí, že jej za rozhodnutí nelze považovat a vůči svým adresátům ani vůči třetím osobám nemá od samého počátku žádné právní účinky. Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) pak dal tomuto pojmu zákonný rámec a zakotvil i proceduru, jak se s nicotnými rozhodnutími vypořádat. 11. Podle § 77 odst. 1 věty správního řádu je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. 12. Podle § 2 odst. 1 informačního zákona jsou povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. 13. Podle § 20 odst. 6 informačního zákona poskytují informace, které se týkají přenesené působnosti územního samosprávného celku, orgány územního samosprávného celku v přenesené působnosti. 14. Podle § 130 odst. 1 správního řádu stanoví-li zákon, že řízení provádí územní samosprávný celek, aniž by určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem v případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad. 15. Podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, může starosta obce s rozšířenou působností zřídit jako zvláštní orgán obce komisi pro sociálně-právní ochranu dětí. 16. Podle § 106 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), starosta zřizuje v případech stanovených zvláštními zákony pro výkon přenesené působnosti zvláštní orgány obce, jmenuje a odvolává jejich členy. V případech stanovených zvláštními zákony vykonává zvláštní orgán obce s rozšířenou působností státní správu pro správní obvod obce s rozšířenou působností. 17. Podle § 16 odst. 3 věty první informačního zákona rozhodne nadřízený orgán o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. 18. Podle § 178 odst. 2 věty druhé správního řádu se nadřízeným správním orgánem orgánu obce se rozumí krajský úřad. 19. Správní řád tedy spojuje nicotnost rozhodnutí pouze s úplnou absencí věcné příslušnosti správního orgánu, tedy s takovou situací, kdy jeho příslušnost k vydání rozhodnutí ve věci není dána za žádných myslitelných okolností (např. pokud by finanční úřad vydal rozhodnutí o přestupku spáchaném účastníkem provozu na pozemních komunikacích, anebo pokud by matriční úřad rozhodl o rozvodu manželství). Ještě jinak řečeno, absolutní nedostatek věcné příslušnosti nastává tehdy, jestliže o věci nerozhoduje orgán k tomu určený, nýbrž orgán jiný – takový, jemuž jsou k rozhodování svěřeny věci obsahově odlišné. 20. Od věcné příslušnosti je nutné odlišovat příslušnost funkční. Funkční příslušnost vyjadřuje, která vnitřní součást daného správního orgánu je určena v rámci tohoto správního orgánu rozhodnutí vydat. Zmiňované dva instituty tedy žalobce ve své argumentaci směšuje. 21. Na základě výše uvedené relevantní právní úpravy není pochyb o tom, že věcně příslušným k poskytnutí informací o činnosti Komise (zjednodušeně řečeno) – tedy orgánu obce pro výkon přenesené působnosti – byl městky úřad. A věcně příslušným k rozhodnutí o odvolání byl žalovaný (krajský úřad). V případě obecního/městského/krajského úřadu je totiž rozhodující subjekt stále týž. 22. Výše učiněný závěr nachází oporu rovněž v judikatuře Nejvyššího správního soudu. 23. Skutečnost, že v rámci městského úřadu jsou rozlišovány odbory dle jednotlivých správních činností, tedy není pro hodnocení věcné příslušnosti podstatná. Vnitřní členění obecního/městského úřadu ve smyslu § 109 odst. 2 o obcích (obecní zřízení), dle kterého může rada obce zřídit pro jednotlivé úseky činnosti obecního úřadu odbory a oddělení, v nichž jsou začleněni zaměstnanci zařazení do obecního úřadu, nic nemění na tom, že příslušným správním orgánem byl vždy obecní, resp. městský úřad jako takový (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. 9 Ans 14/2013-54). 24. Také v rozsudku ze dne 28. 3. 2008, č. j. 3 As 13/2007 – 75, č. 2202/2011 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud konstatoval, že povinným subjektem dle informačního zákona byl příslušný městský úřad jako celek, nikoli jeho jednotlivé úseky či odbory. 25. Co se týče nedostatku funkční příslušnosti, ten nicotnost rozhodnutí nezpůsobuje. Nejedná se tedy o otázku, k níž by se měla vztahovat první věta § 77 odst. 1 správního řádu, neboť ta hovoří o absolutní věcné nepříslušnosti, nikoliv o nepříslušnosti funkční. Napadená rozhodnutí tak nejsou nicotná, právně existují a platí presumpce jejich správnosti. 26. V posuzované věci by se tak mohlo (na základě žalobní argumentace) jednat toliko o nedostatek funkční příslušnosti ve smyslu § 15 odst. 2 správního řádu, dle kterého úkony správního orgánu v řízení provádějí úřední osob