7 Ads 52/2014 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 16/2020- 41 - text pokrčování 7 62 Ad 16/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Cukrárna a kavárna Maruška s.r.o. sídlem Mokrá II 378, Zlín proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.7.2020, č.j. 7353/1.30/19-5, sp. zn. S9-2019-288, takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 22.7.2020, č.j. 7353/1.30/19-5, sp. zn. S9- 2019-288, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „oblastní inspektorát“) ze dne 28.6.2019, č.j. 13696/9.30/19-8, sp. zn. S9-2019-288, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), tím, že umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti, když na pracovišti „Cukrárna a kavárna Maruška“ na adrese Vodní, parc. č. 6141, Zlín, dne 8.8.2018 umožnil A. M. výkon závislé práce spočívající v prodeji zákusků, kávy, nápojů a inkasu tržby a K. N. výkon závislé práce spočívající v přípravě kávy, doplňování zákusků a chystání zmrzliny mimo pracovně právní vztah, čímž porušil § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), (výroková část I. prvostupňového rozhodnutí). Za přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 58 000 Kč (výroková část II. prvostupňového rozhodnutí) a povinnost uhradit paušální částku náhrady nákladů přestupkového řízení. Žalobou napadeným rozhodnutím pak žalovaný prvostupňové rozhodnutí ve výrokové části II. a III. změnil tak, že slova „30 dnů“ se nahrazují slovy „90 dnů“, a ve zbývající části napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav věci. S uvedenými osobami žalobce uzavřel dohody o provedení práce; následně tyto dohody předložil oblastnímu inspektorátu. Správní orgány rezignovaly na řádné zjištění skutkového stavu věci, neboť neprovedly navrhované dokazování. Na základě takto nesprávně zjištěného skutkového stavu podle žalobce správní orgány dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že umožnil shora uvedeným osobám výkon nelegální práce. 3. Žalobce namítá, že jde o omluvitelný administrativní nedostatek; žalobce nebyl schopen na pracovišti dokladovat existenci pracovněprávních vztahů s oběma studentkami s ohledem na zaneprázdněnost jednatelky žalobce. Neměl důvod těmto osobám umožnit výkon nelegální práce. Již v době kontroly žalobce vyzýval pracovníky oblastního inspektorátu, aby si zajistili doklady v sídle jeho externí účetní; na tuto výzvu nereagovali. Žalobce dále zpochybňuje objektivitu protokolu o kontrole ze dne 28.8.2018 coby podkladu správního rozhodnutí. Správní orgány zaměňují vyjádření žalobce o neexistenci dohod o provedení práce na prodejně za jejich neexistenci v písemné formě. Podle žalobce měly správní orgány postupovat nestranně a zajistit důkazy u externí účetní v jeho prospěch. 4. Žalobce dále namítá, že jeho jednání nenaplňuje materiální znaky přestupku, a nesouhlasí s argumenty správních orgánů popisujícími jeho společenskou škodlivost. Žalobce dále namítá neadekvátnost ukládané sankce; již minimální zákonná výše sankce je podle žalobce nepřiměřeně vysoká. Podle žalobce se tvrzený přestupek vůbec nestal. 5. Žalobce tedy navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 6. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného a jemu předcházejícího rozhodnutí a uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a spáchání přestupku žalobcem bylo jednoznačně prokázáno. 7. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumával v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Sporné v nyní posuzované věci je, zda žalobce umožnil výkon nelegální práce a tím spáchal přestupek dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. 11. Podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba přestupku dopustí tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2. 12. Podle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti se pro účely tohoto zákona rozumí nelegální prací závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. 13. Podle § 2 odst. 1 zákoníku práce je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. 14. Podle § 3 zákoníku práce závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. 15. K závěru o tom, že konkrétní osoba umožnila jiné osobě (osobám) výkon nelegální práce, musí být prokázáno, že tyto osoby vykonávaly závislou práci a zároveň že tato práce byla vykonávána mimo pracovněprávní vztah. 16. Není sporu o tom, že obě výše uvedené fyzické osoby (A. M. a K. N.) vykonávaly v době kontroly dne 8.8.2018 u žalobce závislou práci. Tento závěr plyne jednak ze Záznamu o zjištění na místě ze dne 8.8.2018 (č.j. 23528/9.72/18-9, dále jen „Záznam o zjištění“), dále pak z poskytnutí součinnosti jmenovaných osob; tento závěr nerozporoval ani žalobce. Oblastní inspektorát pak konkrétní znaky závislé práce a jejich naplnění popisuje na straně 5 až 7 prvostupňového rozhodnutí: osobní výkon (A. M. prodávala zákusky, připravovala kávu a nápoje a inkasovala tržbu, K. N. připravovala kávu, doplňovala zákusky a chystala zmrzlinu), nadřízenost a podřízenost (pokyny jmenované osoby dostávaly od žalobce prostřednictvím jeho zaměstnankyň), hospodářská závislost (příslib odměny a zaměstnání), soustavnost (spočívající v příslibu zaměstnání do konce srpna), práce byla jmenovaným osobám organizována jménem zaměstnavatele (výkon práce na pracovišti zaměstnavatele). Závislá práce byla jmenovanými osoba bezesporu vykonávána, neboť všechny znaky závislé práce byly u těchto osob naplněny. 17. Zároveň je zřejmé, že v době kontroly (dne 8.8.2018) smlouvy o uzavření pracovněprávního vztahu s uvedenými osobami písemně uzavřené nebyly. Tuto skutečnost potvrdil i žalobce dne 13.8.2018; uvedl, že s uvedenými osobami neměl písemně uzavřené dohody o provedení práce; tyto dohody byly v době kontroly nachystané u externí účetní k podpisu. 18. Klíčové je tak posouzení, zda mezi žalobcem a jmenovanými osobami i za těchto okolností existoval pracovněprávní vztah. Správní orgány na základě výše uvedených zjištění dospěly k závěru, že nikoliv. Oblastní inspektorát na straně 7 prvostupňového rozhodnutí uvádí: „Inspektorát se také zabýval otázkou, zda nedošlo k pochybení ze strany obviněného spočívajícího v neuzavření pracovněprávních vztahů v písemné formě. Ze sdělení paní Maroňové a paní Navrátilové je však nesporné, že v době kontroly nebyly na náležitostech dohody tedy na konkrétních bodech výkonu práce (například odměňování) s obviněným domluveny, přičemž obě již práci vykonávaly.“ Žalovaný k tomu na straně 4 napadeného rozhodnutí uvádí: „V daném případě obviněný dotčeným osobám slíbil uzavření a vznik nějakého pracovněprávního vztahu, avšak až po dobu několika týdnů tak neučinil; obviněný tak dotčené osoby udržoval v nejistotě, zda s nimi nějaký pracovněprávní vztah uzavře, a za jakých podmínek má být daná práce vykonávána, když jednak obviněný nebyl s dotčenými osobami dohodnut ani na tom, jaký konkrétní pracovněprávní vztah bude uzavřen, ani na konkrétních náležitostech pracovněprávního vztahu, a to např. na výši odměny – dle ust. § 138 zákoníku práce…Dotčené osoby pak nejenže nevěděly výši odměny, na kterou měly nárok, ale ani nevěděly