2 As 313/2017 — Nejvyšší správní soud

29 A 92/2022- 94 - text 10 29 A 92/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: R. H. zastoupeného advokátem Mgr. Ludvíkem Matouškem sídlem Kovářská 549/12, 190 00 Praha proti žalovanému: Město Klobouky u Brna sídlem nám. Míru 169/1, 691 72 Klobouky u Brna zastoupeného advokátem JUDr. Igorem Andrýskem sídlem Masarykovo náměstí 222, 695 01 Hodonín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2022, č. j. 2743/2022, takto: I. Rozhodnutí Města Klobouky u Brna ze dne 26. 9. 2022, č. j. 2743/2022, a rozhodnutí Městského víceletého gymnázia Klobouky u Brna, příspěvkové organizace, ze dne 6. 9. 2022 o odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informace, se ruší. II. Městskému víceletému gymnáziu Klobouky u Brna, příspěvkové organizaci, se ukládá, aby do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytlo žalobci informace o přehledu mimořádných odměn (pokud mimořádné odměny povinný subjekt nevyplácí, tak zaměnit za „odměny a cílové odměny“), které za rok 2021 obdrželo vedení a zaměstnanci povinného subjektu v jednotlivých kalendářních měsících příslušného roku. Informace bude poskytnuta v tabulkové formě, kde budou údaje seřazeny podle měsíců roku 2021, a v jednotlivých sloupcích bude uvedeno: anonymizované označení jednotlivých zaměstnanců či členů vedení; výše mimořádné odměny v Kč dané osoby za daný kalendářní měsíc; konečný součet odměn za kalendářní rok 2021. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 420 Kč, a to k rukám žalobcova advokáta Mgr. Ludvíka Matouška do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rekapitulace průběhu správního řízení 1. Žalobce se žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), ze dne 2. 9. 2022, domáhal u Městského víceletého gymnázia Klobouky u Brna, příspěvkové organizace (dále jen „povinný subjekt“) sdělení informace – přehledu mimořádných odměn, které za rok 2021 obdrželo vedení a zaměstnanci povinného subjektu v jednotlivých měsících příslušného roku. Pokud povinný subjekt mimořádné odměny nevyplácel, žádal žalobce informaci o přehledu odměn a cílových odměn. Přehled žádal v tabulkové formě s anonymizovaným označením jednotlivých členů vedení a zaměstnanců. Žalobce informace žádal pro účely vypracování kvalifikační práce, jejíž obsah bude zveřejněn. 2. Povinný subjekt žádost odmítl rozhodnutím ze dne 6. 9. 2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), přičemž upozornil na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), který dovodil potřebu provedení testu proporcionality, jímž musí konkrétní požadavek na zpřístupnění informace o platu či odměně projít, aby tuto informaci bylo možné poskytnout. Povinný subjekt dospěl k závěru, že žádost žalobce nesplnila první a třetí podmínku tohoto testu, neboť zaprvé z žádosti nevyplynulo, v čem má požadovaná informace přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu. Zadruhé měl povinný subjekt za to, že žalobce neplnil roli tzv. „společenského hlídacího psa“. 3. Žalovaný k odvolání žalobce nejprve posuzoval, zda je v předmětné věci přiléhavé aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2020, č. j. 4 As 91/2020-45 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), jimiž žalobce v odvolání argumentoval. Citovaný rozsudek podle žalovaného není přiléhavý, neboť se vztahuje pouze na poskytování informací týkajících se právnických a podnikajících fyzických osob, tedy odlišnému okruhu osob než v řešeném případě. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí shledal v souladu se zákonem, proto jej potvrdil a odvolání žalobce zamítl. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhuje krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného i povinného subjektu zrušil a aby nařídil povinnému subjektu poskytnout žalobci požadované informace (§ 16 odst. 6 informačního zákona). 5. Žalobce nejprve odkázal na judikaturu správních soudů navazující na nález sp. zn. IV. ÚS 1378/16. Považuje k tomu však za stěžejní uvést, že tato praxe se vztahuje na případy, kdy žadatelé požadují informace o platech, mzdě či odměnách konkrétních zaměstnanců povinného subjektu. V takovém případě je třeba provést tzv. platový test. V případě žalobce však o takovou situaci nejde. Nedochází totiž ke kolizi dvou ústavně zaručených práv, protože žalobce žádal o informace o mimořádných odměnách anonymizovaných tak, aby nedošlo k propojení konkrétních osob a mimořádných odměn. Chybí minimálně tedy zásah do práva na ochranu soukromí řadových zaměstnanců. 6. Žalobce si je vědom toho, že v případě některých členů vedení nelze požadované informace plně anonymizovat (např. povinný subjekt má jednoho ředitele, jeho mimořádné odměny tak budou vždy propojitelné s konkrétní osobou). V takovém případě pak žalobce argumentuje, že postavení členů vedení je třeba vnímat srovnatelně s funkcí děkana fakulty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2021, č. j. 5 As 12/2019-55). Z judikatury správních soudů dále vyplývá, že požadavek na „sílu důvodů“ existence veřejného zájmu na poskytnutí informace postupně klesá se zvyšujícím se postavením dotčené osoby. Závěrem žalobce odkázal na zavedenou rozhodovací praxi správních orgánů v totožné věci (získávání totožných informací od jiných povinných subjektů), které žalobcově žádosti o informace, případně odvoláním, vyhověly III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce a další podání 7. Ve vyjádření k žalobě žalovaný setrvává na svém stanovisku o správnosti postupu odmítnout žalobcem požadované informace. 8. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného nesouhlasil, že by závěry rozsudku č. j. 4 As 91/2020-45 nemohly být aplikovány. Citovaný rozsudek totiž potvrdil, že žadatel o informace pro účely zpracování kvalifikační práce může plnit roli „hlídacího psa demokracie“. Nebylo podstatné, zda je povinný subjektem právnická osoba, poslanecký klub, nebo podnikající fyzická osoba. Žalobce dále zopakoval svou argumentaci ohledně anonymizace požadovaných informací, která podle něj vyloučila zásah do práv konkrétních zaměstnanců. Závěrem citoval z rozhodnutí dalších správních orgánů, jež rozhodovaly o jeho obdobných žádostech. 9. V reakci na repliku žalobce žalovaný uvedl, že tvrzení žalobce se odlišují od jeho původní žádosti o informace. Z pohledu žalovaného jsou důležitá ujištění žalobce, i přiložený seznam subjektů poskytnuvších požadované informace, že nedojde ke zneužití požadovaných informací. Žalovaný dále uvedl, že obdobné žádosti žalobce o informace (za rok 2022) z těchto důvodů vyhověl. Z výše popsaných důvodů nemá žalovaný již námitek proti poskytnutí požadovaných informací i za rok 2021. IV. Ústní jednání konané dne 5. 11. 2024 10. Při ústním jednání jak žalobce, tak žalovaný setrvali na svých stanoviscích a argumentaci, předestřené v žalobě, resp. ve vyjádření k žalobě a replice. V. Posouzení věci soudem 11. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). 12. Předtím, než krajský soud přistoupí k meritornímu posouzení podané žaloby, považuje za nezbytné rekapitulovat procesní postup soudu poté, co žalovaný ve svém podání uvedl, že již nemá námitky proti poskytnutí požadovaných informací i za rok 2021. 13. Krajský soud z něho nabyl dojmu, že žalovaný je připraven žalobce uspokojit postupem dle § 62 s. ř. s. Z procesní opatrnosti proto žalovaného vyzval buď k vydání nového rozhodnutí, nebo aby případně vyloučil, že žalobce uspokojit nehodlá. Žalovaný krajskému soudu přípisem oznámil, že vydal nové rozhodnutí ze dne 10. 6. 2024, č. j. 1494/2024, kterým prvostupňové rozhodnutí zrušil, toto rozhodnutí doručil žalobci, přičemž mu současně již byly také poskytnuty požadované informace za rok 2021. 14. Krajský soud následně vyzval žalobce dle § 62 odst. 3 s. ř. s. k vyjádření, zda je postupem žalovaného uspokojen. Žalobce uvedl, že se postupem žalovaného necítí uspokojen. V duchu dispoziční zásady tedy trval na projednání sporu. Krajský soud nebyl v takovém případě oprávněn posuzovat, zda byl žalobce postupem žalovaného objektivně uspokojen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2010, č. j. 3 Ads 148/2008-70, body 35 až 37). Krajský soud proto pokračoval ve věcném projednání žaloby. 15. Krajský soud zároveň žalovaného i povinný subjekt upozorňuje, že z důvodu žalobcova vyjádření nesouhlasu s uspokojením nemohl rozhodnout o zastavení řízení (§ 62 odst. 4 s. ř. s.). Nové rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2024, č. j. 1494/2024, tedy nemohlo nabýt právní moci (§ 62 odst. 5 s. ř. s.). Právně tedy neexistu