4 Afs 152/2020 — Nejvyšší správní soud

30 A 136/2021- 102 - text  16 30 A 136/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobců: a) Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, IČO: 48460915 sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava zastoupený advokátem JUDr. Oldřichem Chudobou sídlem Při trati 1084/12, Praha b) obec Vysoké Studnice sídlem Vysoké Studnice 122 zastoupená advokátem Mgr. Petrem Šmídem sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobách žalobce a) (proti všem výrokům) a žalobce b) (proti výrokům II) rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2021, č. j. KUJI 76101/2021, a ze dne 13. 9. 2021, č. j. KUJI 76104/2021, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2021, č. j. KUJI 76101/2021, a ze dne 13. 9. 2021, č. j. KUJI 76104/2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žaloby žalobce b) se zamítají. III. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 28 990 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta. IV. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce b) (dále jen „obec“) se návrhem podaným u žalovaného dne 28. 8. 2018 domáhal po žalobci a) (dále jen „SVAK“) zaplacení částky 70 278 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Řízení o tomto prvním návrhu později žalovaný usnesením ze dne 21. 2. 2019 spojil s projednáním návrhu, kterým se obec domáhala rovněž částky 70 278 Kč s příslušenstvím (za jiné časové období). Tento druhý návrh byl podán původně jako žaloba v občanském soudním řízení a žalovanému byl postoupen usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 4. 2018, č. j. 4 C 435/2017-69. Dalším návrhem podaným u žalovaného dne 17. 12. 2018 se obec domáhala po SVAK zaplacení částky 421 668 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Ve všech případech měly tyto částky představovat alikvótní část nájemného inkasovaného SVAK od společnosti Vodárenská akciová společnost, a. s. (dále jen „VAS“) jako nájemné za užívání a provozování vodohospodářského majetku, jehož část měla být vydána obci (dle jejího tvrzení) po jejím vystoupení ze SVAK. 2. O návrzích rozhodl žalovaný rozhodnutími uvedenými v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadená rozhodnutí“). O prvním návrhu rozhodl rozhodnutím č. j. KUJI 76101/2021 tak, že uložil SVAK povinnost zaplatit obci 211 337 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I) a dále 13 320 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodnutím č. j. KUJI 76104/2021 rozhodlo žalovaný o druhém návrhu tak, že uložil SVAK povinnost zaplatit obci 680 400 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I) a dále 25 803 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Proti oběma napadeným rozhodnutím podal SVAK dvě samostatné žaloby podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Řízení o nich spojil soud usnesením ze dne 9. 2. 2022, č. j. 30 A 136/2021-53, ke společnému projednání. 4. Obec vedle toho podala dvě samostatné žaloby původně směřující proti dvěma rozhodnutím, jimiž Ministerstvo vnitra zamítlo její odvolání proti výrokům II napadených rozhodnutí. Obě rozhodnutí Ministerstva vnitra byla však shledána nicotnými. Soud za této situace usneseními ze dne 3. 4. 2023, č. j. 30 A 12/2023-16, a ze dne 4. 4. 2023, č. j. 30 A 24/2023-17, připustil změnu obou žalob podaných obcí a v částech, v nichž směřovaly proti výrokům II napadených rozhodnutí, věci spojil ke společnému projednání se žalobami podanými SVAK. Žaloby SVAK a vyjádření účastníků 5. SVAK se domáhá zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věcí žalovanému k dalšímu řízení. V prvé řadě namítá, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť se žalovaný nikterak nevypořádal s dvěma námitkami, které SVAK uplatnil v průběhu řízení před žalovaným. Jde konkrétně o námitku týkající se nesprávně stanoveného podílu obce na celkovém nájemném inkasovaném od VAS a námitku týkající se nedostatku pasivní legitimace SVAK. Dále SVAK namítá, že obec opírala uplatněný nárok výhradně o vodohospodářský majetek, který vložila do hospodaření SVAK. Vystoupením ze SVAK vstoupila obec do postavení pronajímatele tohoto vodohospodářského majetku, a tudíž měla vstup do postavení pronajímatele prokázat VAS jako nájemci a zaplacení nájemného se mohla domáhat pouze po VAS. Žalovaný navíc přiznal osobě zúčastněné na řízení nárok v nesprávné a neodůvodněné výši. Kvalifikoval-li žalovaný část uplatněného nároku jako náhradu škody, měl povinnost zjistit výši škody, konkrétně výši ušlého zisku. Měl zjistit výši nájemného, které by obec za nájem a provozování předmětného majetku inkasovala, pokud by se stala vlastníkem. Obec by s ohledem na cenovou regulaci vodného a stočného a cenovou solidaritu v rámci SVAK nemohla sama reálně dosáhnout výše nájemného, které jí žalovaný přiznal. Žalovaným provedený výpočet nemá oporu ve stanovách, provozní smlouvě či zákoně. Návrh na provedení svědeckých výpovědí či ustanovení znalce přitom žalovaný odmítl a rozhodl dle vlastních nesprávných úvah bez opory v dokazování. Dalším žalobním bodem je, že nárok přiznaný obci byl vyčíslen nesprávně i dle tzv. tabulky investic. Z této tabulky bylo možné vycházet pouze z hodnoty tzv. oddělitelného majetku, nikoliv z hodnoty tzv. společného majetku. SVAK rovněž namítá, že žalovaný přiznal obci nárok ve výši, která přesahuje rámec toho, co obec podanými návrhy vůbec požadovala. Žalovaný tím porušil zásadu dispoziční a § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Na závěr SVAK namítá, že žalovaný nesprávně posoudil námitky promlčení a judikaturu aplikoval selektivně. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobám SVAK odkazuje na napadená rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 7. Obec ve vyjádření k žalobám SVAK navrhuje jejich zamítnutí. Žalovaný postupoval při posouzení návrhu v souladu s právními předpisy, rozhodnutími soudů, na něž obec poukázala, i vlastní rozhodovací praxí. Výpočet podílu obce na nájemném vychází z čl. 10.5 stanov SVAK a od tohoto způsobu výpočtu není důvod se odchylovat. SVAK sám navíc zapříčinil, že nebylo možné vycházet z přesných údajů o hospodaření s vodohospodářským majetkem, neboť je odmítl žalovanému vydat. Porušení ediční povinnosti jde k jeho tíži. K otázce pasivní legitimace SVAK obec uvedla, že k přechodu práv a povinností z provozní smlouvy uzavřené mezi SVAK a VAS na obec nedošlo. Otázka přechodu práv navíc není podstatná, neboť SVAK po celou dobu nájemné inkasoval a obci nic nevyplatil. Pokud jde o námitku týkající se překročení rámce sporu, odkázala obec na rozsudek soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 29 A 54/2014-314, a 24. 10. 2019, č. j. 29 A 83/2013-466, z nichž má vyplývat, že zásada dispoziční není v řízení podle § 141 správního řádu výlučná. Žaloby obce a vyjádření žalovaného 8. Obec se domáhá zrušení výroků II obou napadených rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před žalovaným. Namítá, že žalovaný při rozhodování o nákladech správního řízení aplikoval formalisticky ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), aniž by přihlédl ke konkrétním okolnostem věci, zejména k hodnotě a složitosti sporu. Dle názoru obce měl žalovaný postupovat při určení tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V souvislosti se stanovením výše odměny advokáta odkázala obec na nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, č. 302/2019 Sb., a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 1. 2020, č. j. 2 As 1/2019-58. 9. Žalovaný k žalobám obce uvedl, že své rozhodnutí považuje za věcně správné a zákonné, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žaloby navrhl zamítnout. Ústní jednání 10. Během ústního jednání konaného dne 15. 2. 2024 setrvali účastníci na svých stanoviscích. 11. SVAK zopakoval žalobní body uvedené již v písemném podání žaloby. 12. Obec uvedla, že případě majetku, u něhož bylo právo hospodaření po dobu jejího členství převedeno na SVAK, získal SVAK od VAS plnění (nájemné) bez právního důvodu, a proto má povinnost toto plnění vydat jako bezdůvodné obohacení. U ostatního majetku ve vlastnictví SVAK, který by měl být vypořádán, by se mohlo jednat také nárok z bezdůvodného obohacení, případně o nárok z náhrady škody. Ze stanov plyne, že SVAK má povinnost majetek vrátit, a pokud tak dosud neučinil, je povinen obci nahradit škodu. Dle obce je proto žaloba podaná SVAK nedůvodná. Pokud jde o otázku překročení předmětu řízení, žalovaný oprávněně vycházel z dřívější judikatury soudu, podle níž lze v obdobných věcech p