1 As 236/2018 — Nejvyšší správní soud

31 A 10/2023- 159 - text 15 pokračování 31 A 10/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA; ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., v právní věci žalobců: a) Děti země – Klub za udržitelnou dopravu Brno, Cejl 50a zastoupen JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou Praha 1, Štěpánská 45 b) Egeria, z.s. Otrokovice, Obchodní č.p. 1324 proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského Kraje Zlín, třída Tomáše Bati 21 za účasti: 1. Ředitelství silnic a dálnic Na Pankráci 56, Praha 4 2. Vizovické vrchy, z.s. Vizovice, Lázeňská 1104 o žalobách žalobce a) a žalobce b) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2022, č.j. KUZL 78323/2022, sp.zn. KUSP58530/2020 ÚPŽP-IS, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 19.9.2022, č.j. KUZL 78323/2022, sp.zn. KUSP58530/2020 ÚPŽP-IS, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč k rukám advokátky JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 3000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Samostatně podanými žalobami se žalobce a) a žalobce b) domáhali zrušení výroku II. rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2022, č.j. KUZL 78323/2022, sp.zn. KUSP58530/2020 ÚPŽP-IS, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Holešov ze dne 19.5.2020, č.j. HOL-32952/2017/SÚ/RS. Tímto rozhodnutím městský úřad schválil změnu územního rozhodnutí ze dne 15.11.2004, č.j. SŘ9909/2004/Sa, o umístění stavby „Dálnice D 49, stavba 4901 Hulín – Fryšták, změna územního rozhodnutí č. 1 a č. 2“. 2. Usnesením ze dne 21.2.2023 soud spojil obě žaloby ke společnému projednání. II. Shrnutí procesního postoje žalobců 3. Žalobce a) namítá systémovou podjatost žalovaného. Dále nesouhlasí se způsobem přijetí novely zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), provedené zákonem č. 256/2016 Sb. Namítá, že novelizovaný § 23a odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. je rozporný se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice EIA“) a s ústavním pořádkem České republiky. Žalobce a) se dále domnívá, že jím navržené změny požadavků č. 8 až 11 závazného stanoviska EIA ze dne 22.11.2016 „zpřesní obsah tzv. ekodozoru a zvýší kontrolovatelnost a vymahatelnost těchto požadavků“. Má také za to, že správní orgán pochybil, pokud do prvostupňového rozhodnutí nevtělil požadavky č. 3, 4 a 5 závazného stanoviska EIA ze dne 22.11.2016. Žalovaný také postupoval nesprávně při přezkoumání závazných stanovisek Městského úřadu Holešov ze dne 20.2.2017, 4.7.2017 a 21.8.2017, proti kterým se žalobce a) konkrétně vymezil v odvolání. Dále žalobce a) brojí proti koordinovanému závaznému stanovisku Magistrátu města Zlína, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 20.12.2013; namítá, že se vztahuje ke stavebnímu řízení a nikoli k řízení o změně územního rozhodnutí. 4. Žalobce b) nesouhlasí se závěrem žalovaného ve vztahu k § 20 odst. 5 písm. c) vyhlášky č. 501/2006, o obecných požadavcích na výstavbu; napadené rozhodnutí považuje v otázce akumulace povrchových vod za nezákonné a nepřezkoumatelné. Dále namítá, že objekty SO 102 a 112 nejsou osazeny odlučovači ropných látek, a nesouhlasí s tím, že dokumentace k územnímu rozhodnutí není opatřena razítky a podpisy všech osob, které jsou tam uvedeny jako zpracovatelé či „podzhotovitelé“. Žalobce b) dále zpochybňuje rozšíření záměru o sdružený výustní objekt retenční nádrže SO 327 a namítá, že byly nepřezkoumatelně vypořádány jeho odvolací námitky, že přílohou rozhodnutí nebyl katastrální situační výkres, a že je nedostatečně popsán SO 327. Podle žalobce b) je v napadeném rozhodnutí také nesprávně uvedeno, že SO 327 bude umístěn na pozemku p.č. X v k.ú. T. Tak tomu ale být nemůže, neboť součástí tohoto objektu je i potrubí o délce více než 300 m a 9 kanalizačních šachet. Žalobce b) má také za to, že výkresová část SO 327 nezobrazuje všechny jeho součásti. Podle žalobce b) také v napadeném rozhodnutí některé povinné údaje chybějí a některé jsou uvedeny nesprávně. Žalobce b) také brojí proti třem koordinovaným závazným stanoviskům Městského úřadu Holešov a koordinovanému závaznému stanovisku Magistrátu města Zlína, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 20.12.2013, které považuje za nepoužitelné pro řízení o změně územního rozhodnutí. 5. S ohledem na výše uvedené žalobce a) i b) navrhují, aby zdejší soud výrok II. rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný má za to, že postupoval v řízení v souladu se zákony a dalšími právními předpisy. Svoje rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a zákonné. Odkázal k tomu na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí. 7. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žaloby jako nedůvodné zamítl. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.); rozhodoval bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky dle § 51 s.ř.s. 10. Předně je třeba uvést, že v daném případě měly správní orgány postupovat podle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury; jak ostatně připouští i žalovaný ve svém vyjádření. Pokud tak správní orgány neučinily, nejedná se o vadu, která mohla mít jakýkoli vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a nemůže tak být důvodem pro jeho zrušení. Ostatně ani žalobci žádný zásah do svých práv v důsledku tohoto pochybení neuvádějí. Za situace, kdy správní orgány podle zákona č. 416/2009 Sb. nepostupovaly, nelze považovat žaloby za opožděné, pokud nebyly podány ve lhůtě podle § 2 tohoto zákona. a) 11. Žalobce a) namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného posouzení námitky systémové podjatosti. Z ustálené judikatury správních soudů přitom vyplývá, že rozhodnutí o námitce podjatosti je vyloučeno ze samostatného soudního přezkumu a lze ho napadnout až spolu s meritorním rozhodnutím správního orgánu o věci samé (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.1.2017, č.j. 5 As 226/2016-27). 12. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. 13. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 20.11.2012, č.j. 1 As 89/2010 – 119, k tomuto ustanovení uvedl, že u úředních osob, které jsou v zaměstnaneckém či jemu obdobném poměru k subjektu, jehož zájmy mohou být v řízení, v němž rozhodují, dotčeny, existuje tzv. „systémové riziko podjatosti“. To je důsledkem systému nastavení působnosti správních orgánů a povahy právních vztahů mezi těmito orgány a zaměstnanci subjektu (územního samosprávného celku či státu), do něhož jsou tyto orgány zasazeny a v nichž zaměstnanci působí jako úřední osoby. Rozšířený senát měl za to, že systémová podjatost takto vystupujících úředních osob není dána samotnou existencí zaměstnaneckého či jiného obdobného poměru, ale pouze v případě překročení kritické míry systémového rizika. Zaměstnanecký či obdobný poměr je však signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“, k němuž musí přistoupit další skutečnosti, které způsobí překročení oné kritické míry systémového rizika. 14. Důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu je tedy dle rozšířeného senátu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, jeli z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky. Takovými okolnostmi mohou být „například jevy v politické či mediální sféře, jež předcházejí příslušnému správnímu řízení či je doprovázejí a naznačují zvýšený zájem o výsledek řízení ze strany osob schopných ovlivnit jednání územního samosprávného celku jako zaměstnavatele úřední osoby. Příkladem může být zájem politických činitelů či jiných v rámci daného územního samosprávného cel