1 Afs 87/2013 — Nejvyšší správní soud

31 A 75/2022- 161 - text  12 31 A 75/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., ve věci žalobce: Mgr. Bc. P. K., Ph.D., MBA bytem X zastoupený obecnou zmocněnkyní V. K. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2022, č. j. MPSV-2022/57994-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Brně usnesením ze dne 15. 3. 2022, č. j. UPCR-BM-2022/77073-20100202, odepřel žalobci ve smyslu § 38 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále „správní řád“) nahlížet do spisu, který se týká P. Z. (dále „dotčená osoba“). Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 20. 6. 2022, č. j. MPSV-2022/57994-421/1, zamítl odvolání žalobce podané proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že svůj právní zájem a další vážné důvody pro nahlížení do spisu řádně osvědčil. Žalobce má s dotčenou osobou sporná práva a zvažuje další právní kroky. V připravovaném sporu bude klíčovou otázkou posouzení schopnosti dotčené osoby činit procesní a další úkony. Dle poznatků žalobce dotčená osoba vystupovala v řízení vůči Úřadu práce. Tyto informace jsou pro žalobce naprosto stěžejní, potřebuje je na ochranu svých práv. Pro žalobce je také zásadní, aby věděl, jak daná osoba nakládala s nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a dotčenou osobou. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný se taktéž nevypořádal s argumentací obsaženou v odvolání, pouze odkázal na § 128 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Tento odkaz je však třeba odmítnout, jelikož žalobce dané informace potřebuje vůbec k tomu, aby se mohl rozhodnout, zda žalobu podá, popřípadě jaký žalobní typ má zvolit. Žalobce zvažuje další právní kroky ve vztahu k paní P., například žalobu na ochranu osobnosti, tuto však může odůvodnit, pouze pokud mu budou známy informace ze spisu. Pokud Úřad práce dospěl k závěru, že žalobce právní zájem na nahlížení do spisu neprokázal, měl jej vyzvat k doplnění žádosti. Žalovaný shledal, že by nahlížení do spisu zasáhlo do práv účastníka řízení, aniž by to konkrétně vysvětlil. Z odpovědi Úřadu práce na žádost o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále „informační zákon“) vyplývá, že krajská pobočka Úřadu práce nevyhověla mezi lety 2020 – 2022 ani jedné žádosti o nahlížení do spisu jiné osoby ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu. To svědčí o paušálním zamítání žádostí o nahlížení do spisu nebo o nevhodném výkladu § 38 odst. 2 správního řádu Úřadem práce. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Namítá, že je nutné požadovat po žadatelích, aby dostatečně prokázali právní zájem na nahlížení do spisu. Nahlížení do spisu jinou osobou představuje prolomení povinnosti mlčenlivosti správního orgánu a pověřených úředních osob o průběhu správního řízení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále „nařízení GDPR“) zefektivnilo a posílilo ochranu osobních údajů, žalovaný proto preferoval postup podle § 128 o. s. ř. Žádost o nahlédnutí do spisu je účelová, jelikož jsou požadované informace žalobci známé. V daném případě převážil zájem dotčené osoby na ochraně jejího soukromí a osobních údajů. Přitom žalovaný přihlédl k tomu, že žalobce žádá o nahlížení do spisů týkajících se dotčené osoby opakovaně, pouze s pozměněním důvodů. Civilněprávní vztah mezi žalobcem a dotčenou osobou založený smlouvou o nájmu není pro posouzení existence právního zájmu žalobce relevantní, protože pouhá existence civilněprávního vztahu právní zájem nezakládá. Žalobce se systematickou činností domáhá získání informací o poměrně vysokém počtu osob, s nimiž uzavřel nevýhodné kupní či nájemní smlouvy. Tyto informace využívá v soudních řízeních vedených proti nim. V souvislosti s touto činností byl žalobce obviněn Policií ČR ze spáchání podvodu. Žalovaný v činnosti žalobce spatřuje formu zneužívání práva v neprospěch sociálně slabších osob. Takové jednání by nemělo požívat právní ochrany, jelikož je v rozporu s dobrými mravy. Žalobcovo tvrzení o údajném úmyslu činit právní kroky proti dotčené osobě se jeví pouze jako účelové. Nakládání s informacemi o uchazečích o zaměstnání je omezeno § 17 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále „zákon o zaměstnanosti“). Úřad žalobce výzvou ze dne 23. 2. 2022, č. j. UPCR-BM-2022/57234-20100202/1, vyzval, aby specifikoval existenci právního zájmu na nahlížení do spisu. 4. Ve svém podání ze dne 15. 10. 2024 žalobce poukázal na to, že nově z jednání konaného u Okresního soudu v Blansku vyplynulo, že se opatrovnice dotčené osoby dopouštěla podvodu s žádostmi o příspěvek na bydlení a tuto činnost organizoval přímo pracovník Úřadu práce. 5. V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce nad rámec žaloby nově namítl, že listiny, které mu byly před podáním žádosti o nahlížení do spisu poskytnuty, byly anonymizovány do té míry, že z nich nemohl zjistit dostatečné informace. Dále namítl, že žalovaný nerespektoval rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2023, č. j. 31 A 75/2022-68, a náklady soudního řízení musel exekučně vymáhat. III. Předchozí rozsudky soudů a další vyjádření účastníků řízení 6. Krajský soud v Brně původně rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 31 A 75/2022-68 (dále „první rozsudek krajského soudu“), kterým napadené i jemu předcházející rozhodnutí o odepření nahlížení do spisu zrušil. Krajský soud uvedl, že správní řád vyžaduje pro nahlížení do spisu jinou osobou splnění dvou podmínek: a) osoba žádající o nahlížení do spisu musí prokázat právní zájem nebo jiný vážný důvod; b) nahlížením nebude porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. Podle zdejšího soudu nelze uvedené podmínky posuzovat izolovaně, ale naopak se jedná o dvě společně provázané podmínky. K tomu, aby mohl zdejší soud přezkoumat posouzení druhé podmínky, ve které správní orgán poměřuje právní zájem nebo jiný vážný důvod žadatele o nahlížení s právy dotčené osoby, musí správní orgán právní zájem nebo jiný vážný důvod pro nahlížení do spisu nejprve dostatečně identifikovat. To se dle zdejšího soudu v posuzované věci nestalo. Tato vada podle zdejšího soudu dále znemožnila přezkum posouzení druhé zákonné podmínky, proto soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost. 7. Na základě kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. 10 As 308/2023-25 (dále „první zrušující rozsudek“), první rozsudek krajského soudu zrušil. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem, že Úřad práce jako správní orgán prvního stupně identifikoval žalobcův právní zájem nebo jiný vážný důvod k nahlížení nedostatečně. Na druhou stranu se ztotožnil se žalovaným, že původní pochybení Úřadu práce žalovaný ve svém rozhodnutí napravil, žalobcův právní zájem byl identifikován dostatečně a závěr zdejšího soudu o nedostatečném odůvodnění rozhodnutí žalovaného neobstojí. Nejvyšší správní soud uzavřel, že v dalším řízení vyjde zdejší soud z premisy, že žalovaný dostatečně identifikoval právní zájem, resp. jiný vážný důvod, o který opřel svou žádost o nahlížení do spisů. Ten spočíval v tom, že žalobce vedl, resp. se chystal vést soudní řízení s dotčenou osobou a k tomu chtěl ze spisů zjistit, zda dotčená osoba využívala nájemní smlouvu, jejíž existenci odmítala, a zda byla dotčená osoba schopna samostatně jednat v řízeních před Úřadem práce. 8. Krajský soud v Brně tedy o věci rozhodoval znovu, a to rozsudkem ze dne 21. 5. 2024, č. j. 31 A 75/2022-97 (dále „druhý rozsudek krajského soudu“). Krajský soud, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu uvedeným v prvním zrušujícím rozsudku, uvedl, že žalobce splnil první zákonnou podmínku nutnou k nahlížení do spisů, neboť prokázal právní zájem, kvůli kterému chtěl do spisů nahlížet. Ohledně druhé zákonné podmínky dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány posoudily její splnění nedostatečně. Správní orgány pouze obecně uvedly, že správní spisy dotčené osoby obsahují informace sociální povahy a v případě umožnění nahlížení do jeho spisů by byla porušena ochrana jejího soukromí a osobních údajů. Správní orgány navíc nepoměřily žalobcův právní zájem a dotčení práv dotčené osoby. Jejich rozhodnutí tedy krajský soud shledal opět nepřezkoumatelnými. 9. I proti druhému roz