6 Ads 131/2022 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 1/2023- 35 - text pokračování 8 62 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobkyně: Pekárna u Jahodů s.r.o. sídlem Havlíčkova 159, Uherské Hradiště proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Brno sídlem Veveří 7, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2022, č.j. 47000/029525/22/010/KH, sp. zn. KO/PVM8/199/22, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2022, č.j. 47000/029525/22/010/KH, sp. zn. KO/PVM8/199/22, kterým bylo zamítnuto její odvolání a zároveň bylo potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Uherské Hradiště (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 7. 10. 2022 (jak plyne z údajů o jeho vypravení), č.j. 47011/071220/22/010/KZ (platební výměr č. 88/389/22/781), jímž byla žalobkyni uložena povinnost uhradit za měsíce červen, červenec a srpen roku 2020 dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti spolu s penále v celkové výši 246 513 Kč. Prvostupňový orgán neuznal nárok žalobkyně na prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za výše uvedené měsíce, neboť žalobkyně nesplnila podmínky stanovené v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2020 Sb., o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2020 Sb.“). I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné. S odkazem na § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2020 Sb. dovozuje, že do vyměřovacího základu za zaměstnance nelze zahrnout také zaměstnankyni v řádné výpovědní době, neboť její výpovědi žalobkyně nemohla zabránit. Přestože pracovní poměr zaměstnankyně trvá a skončí až uplynutím výpovědní doby, tak tato zaměstnankyně, o níž zaměstnavatel ví, že odejde, zkresluje počet zaměstnanců. Zjištěný počet zaměstnanců v pracovním poměru účastných nemocenského pojištění by tak činil 84, 615 %, neboť ke dni 31. 5. 2020 odešli další tři zaměstnanci (na základě dohody o rozvázání pracovního poměru). 3. Žalobkyně poukazuje na to, že bez započtení zaměstnankyně ve výpovědní době by zákonná hranice 90 % ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2020 Sb. činila 2,5 zaměstnance. Proto se žalobkyně při výkladu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2020 Sb. dovolává možnosti zaokrouhlení počtu zaměstnanců směrem nahoru při výpočtu základny. 4. Žalobkyně požaduje použít teleologický výklad, neboť výklad zastávaný správními orgány znamená, že by zaměstnavatel nemohl využít benefitu zákona č. 300/2020 Sb., ačkoli by k tomu v konečném důsledku nedošlo jeho zaviněním. V době rozhodování o tom, zda uplatnit nárok na prominutí podle zákona č. 300/2020 Sb., přitom státní správa neposkytla žádné vysvětlení k posuzování splnění zákonných podmínek, z čehož žalobkyně dovozuje porušení principu legitimního očekávání. 5. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalované 6. Žalovaná se žalobou nesouhlasí, neboť žalobkyně nesplnila podmínku stanovenou v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2020 Sb. pro uplatnění nároku na prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jímž je 90 % zaměstnanců v pracovním poměru za předmětné kalendářní měsíce (červen až srpen 2020) oproti stavu ke dni 31. 3. 2020. Podle žalované je třeba při výpočtu do celkového počtu zaměstnanců zahrnout i zaměstnankyni ve výpovědní době, neboť její pracovní poměr (včetně účasti na nemocenském pojištění) ke dni 31. 3. 2020 trval. Žalovaná nadto odmítá možnost zaokrouhlování počtu pracovních poměrů; zákon č. 300/2020 Sb. stanoví hranici 90 % zaměstnanců v pracovním poměru za konkrétní měsíc oproti stavu ke dni 31. 3. 2020 a jakékoli menší číslo znamená, že podmínka pro prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebyla splněna. 7. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a navrhla, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. V posuzované věci je sporu pouze o právní otázku týkající se výkladu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2020 Sb., konkrétně, zda do celkového počtu zaměstnanců ve smyslu tohoto ustanovení v rámci rozhodné doby ke dni 31. 3. 2020 započítat zaměstnankyni v řádné výpovědní době, či nikoli. Další otázka vznesená žalobkyní se týká způsobu výpočtu zaměstnanců pro účely posouzení dodržení zákonem stanovené alespoň 90% hranice počtu všech zaměstnanců účastných na nemocenském pojištění k poslednímu dni měsíce března 2020. 11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 300/2020 Sb. tento zákon upravuje jako kompenzaci některých hospodářských následků souvisejících s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které jsou podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti povinni platit zaměstnavatelé jako poplatníci pojistného za červen, červenec a srpen 2020. Prominutím pojistného se rozumí snížení vyměřovacího základu zaměstnavatele podle § 3 tohoto zákona. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 300/2020 Sb. má nárok na prominutí pojistného za kalendářní měsíc zaměstnavatel, jestliže a) počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, nepřesahuje v posledním dni kalendářního měsíce 50, b) počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, činí v posledním dni kalendářního měsíce aspoň 90 % počtu těchto zaměstnanců v posledním dni března 2020, c) úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za kalendářní měsíc činí aspoň 90 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za březen 2020, d) odvedl pojistné, které jsou povinni platit jeho zaměstnanci, ve stanovené lhůtě a ve výši uvedené na přehledu podle § 9 zákona o pojistném, a e) za kalendářní měsíc nečerpá prostředky na částečnou úhradu mzdových nákladů poskytovaných zaměstnavatelům z Cíleného programu podpory zaměstnanosti, který jako cílený program k řešení zaměstnanosti podle § 120 zákona o zaměstnanosti byl schválen vládou České republiky ke zmírnění negativních dopadů onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem označovaným jako SARS CoV-2 na zaměstnanost v České republice. 13. O skutkové otázky sporu není. Prvostupňový orgán při kontrole plnění povinností na úseku nemocenského pojištění, důchodového pojištění a při odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zjistil, že žalobkyni z důvodu nesplnění podmínky dle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2020 Sb. nevznikl nárok na prominutí pojistného v měsících červnu až srpnu 2020, neboť počet zaměstnanců v pracovním poměru, kteří byli účastni nemocenského pojištění, nečinil v posledním dni kalendářního měsíce alespoň 90 % počtu těchto zaměstnanců v posledním dni měsíce března 2020. 14. Dne 7. 10. 2022 proto vydal prvostupňový orgán platební výměr č. 88/389/22/781, jímž žalobkyni uložil zaplacení dlužného pojistného ve výši 184 396 Kč a penále z tohoto dlužného pojistného ve výši 62 117 Kč. Žalovaný závěry prvostupňového rozhodnutí (platební výměr) jako správné potvrdil. 15. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“), tento zákon upravuje pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění, a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. 16. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. jsou zaměstnanci poplatníky pojistného na důchodové pojištění, jde-li o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle