5 Azs 20/2016 — Nejvyšší správní soud

22 A 30/2024- 22 - text 9 22 A 30/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: O. C., nar. X, st. příslušnost X trvale bytem X, t.č. X, zastoupen opatrovníkem Mgr. Evou Láskovou, Ph.D., advokátkou sídlem Heršpická 821/5, Brno proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje sídlem Pražská 59, Znojmo o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2024, č.j. KRPB-199650-43/ČJ-2024-060028-SVZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. O odměně opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zajistil žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, za účelem správního vyhoštění. Dobu zajištění stanovil žalovaný na 50 dnů ode dne doručení rozhodnutí. II. Podání účastníků 2. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce v celém rozsahu s tím, že nepřiměřeným způsobem zasahuje do jeho práv a je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vycházel z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci a své rozhodnutí zdůvodnil toliko obecnými úvahami bez toho, aby se blíže zabýval proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce a pregnantně vysvětlil, proč se uchýlil k jeho zajištění. Dále namítl šablonovitost napadeného rozhodnutí a nedostatečnost a nepřezkoumatelnost odůvodnění délky zajištění. Brojil i proti nedostatečnosti a přezkoumatelnosti zdůvodnění, proč nebyla aplikována zvláštní opatření dle § 123b a § 123c zákona č. 326/1999 Sb., je totiž přesvědčen, že jeho protiprávní jednání nedosahovalo takové intenzity, která by znamenala naprostou nezbytnost jeho zajištění. Odkázal i na vazby na ČR spočívající v osobách, které mu poskytly ubytování na adrese X. Ze znění zákona žalovanému explicitně nevyplývá zákaz znovu uložit stejné zvláštní opatření, které mu již bylo v minulosti uloženo a neplnil jej, přičemž touto otázkou se žalovaný nezabýval. 3. Závěrem žalobce shrnul, že žalovaný porušil nejen základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 odst. 2 a 4, 3, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a především čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech, jíž je Česká republika vázána. 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl odmítnutí žaloby mj. s ohledem na to, že dne 10. 1. 2025 v 9:40 hod. bylo realizováno správní vyhoštění žalobce. Pokud jde o samotné žalobní námitky odkázal na jednotlivé důvody zajištění a jeho délky, které jsou obsaženy v napadeném rozhodnutí. Za nesprávný označil výklad, že by před samotným zajištěním musela policie vždy přistoupit k uložení zvláštního opatření. Podle žalovaného musí být zvláštní opatření upřednostněno pouze v situaci, kdy lze předpokládat, že cizinec bude schopen splnit povinnost z něj vyplývající, a zároveň neexistuje důvodná obava, že by jeho uložením byla ohrožena realizace správního vyhoštění. Oba předpoklady musí být splněny kumulativně. Žalovaný se jejich posouzením zabýval, vyšel z konkrétních skutečností a posouzení věci je odůvodněné, nikoliv paušalizované, neboť bylo přihlédnuto k individuálním okolnostem věci. 5. Opatrovník ve věci uvedl, že nebyla dostatečně vyhodnocena možnost uložení opatření dle § 123b zákona č. 326/1999 Sb., a to i s ohledem na chybné či nedostatečné vyhodnocení okolností pobytu žalobce v zajišťovacím zařízení, resp. s ohledem na možnosti ubytování žalobce na adrese X. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). O žalobě krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez nařízení ústního jednání. Účastníci řízení nařízení jednání nepožadovali a soud neshledal jeho konání nezbytným. 7. Co se týká rozsahu přezkumu, soud postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno z dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č.j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2022 Sb. NSS). V uvedených intencích soud přistoupil k posouzení zákonnosti zajištění žalobce. 8. V nyní projednávané věci z obsahu správního spisu soud zjistil následující. Žalobce byl zadržen hlídkou Policie ČR poté, co byl dne 27. 9. 2024 v 1:38 hod. kontrolován hlídkou policie při řízení motorového vozidla, když při orientačním testu na přítomnost drog byl pozitivní výsledek na AMP/MET. Žalobce při kontrole nepředložil žádný doklad a tvrdil, že se jmenuje O. K., nar. X, a je X státní občan. Dále ze správního spisu vyplývá, že žalobci bylo po kontrole dne 27. 10. 2022 uloženo správní vyhoštění rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, ze dne 28. 10. 2022, č. j. KRPB-225521-16/ČJ-2022-060023-SV, z důvodu pobytu na území ČR bez oprávnění k pobytu a s platností ode dne 9. 12. 2024 se žalobce nacházel v Evidenci nežádoucích osob. Ve správním spise je taktéž uvedeno, že žalobce byl kontrolován již dne 12. 6. 2023 a téhož dne byl žalobce zajištěn k realizaci správního vyhoštění. Během zajištění požádal žalobce o azyl, přičemž řízení o žádosti o mezinárodní ochranu bylo ukončeno rozhodnutím ze dne 5. 10. 2023 s právní mocí ke dni 12. 10. 2023 a žalobce měl povinnost vycestovat do 11. 11. 2023. Dne 3. 10. 2024 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, která byla opětovně (zřejmě) zamítnuta, neboť ze správního spisu vyplývá, že žalobce proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany brojil žalobou, které Krajský soud v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 20 Az 51/2024 nepřiznal odkladný účinek usnesením ze dne 21. 11. 2024. Dnem 12. 12. 2024 bylo ukončeno zajištění žalobce dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nařízené rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 4. 10. 2024, č. j. OAM-1332/VL-VL17-VL16-PS-2024. 9. Krom uvedeného Městský soud v Brně shledal žalobce vinným mařením výkonu úředního rozhodnutí (rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 28. 10. 2022) a odsoudil žalobce k trestu vyhoštění ve výměře 42 měsíců, to vše trestním příkazem ze dne 28. 9. 2024 vydaným ve věci vedené pod sp. zn. 88 T 126/2024; žalobci byla trestním příkazem stanovena lhůta k vycestování do 5. 10. 2024. 10. Žalobci bylo opětovně uloženo správní vyhoštění rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, ze dne 28. 9. 2024, č. j. KRPB-199650-15/ČJ-2024-060028-SVZ, ve spojení s rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 31. 10. 2024, č. j. CPR-51993-3/ČJ-2024-930310-V233. 11. Součástí správního spisu je protokol o výslechu žalobce ze dne 28. 9. 2024, z něhož vyplývá, že se žalobce v ČR zdržuje na adrese X, kde má u kamaráda pokoj, za který platí nájem. Na adrese není hlášen. Nájem platí panu Č. Do Schengenského prostoru přicestoval v roce 2017 poznat ČR a vydělat peníze, jinde než v ČR nebyl. Platné vízum ani oprávnění k pobytu v ČR ani jinde v EU nemá. Stejně tak nemá cestovní doklad, původní s platnosti do září 2020 někde ztratil. Pobýval v X, X a X, živil se brigádami hlavně na stavbách. Osobní údaje, které uvedl u kontroly policií, sdělil proto, že v minulosti byl již třikrát policií kontrolován a pokaždé ho pustili, když řekl že je z X; prostě to zkusil. O tom, že mu bylo uloženo vyhoštění se zákazem vstupu věděl, stejně jako o trestním příkazu Městského soudu v Brně. Pokud jde o rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, uvedl, že nějaký papír převzal, pak ho ztratil a nevěděl, do kdy má odcestovat. Rodinu má v Moldávii, je svobodný, bezdětný, zdravý, na území ČR nemá majetek, ekonomické vazby, dluhy ani pohledávky, není rodinným příslušníkem občana EU ani s ním nežije ve společné domácnosti. Po návratu do Moldávie nebude mít bydlení. Na území ČR není oficiálně zaměstnaný. Uvedl důvody, proč opustil Moldávii. S vědomím trestního příkazu Městského soudu v Brně uvedl, že na návrat do Moldávie nemá prostředky, chce zůstat v ČR a nechce se vrátit do Moldávie, protože nemá kam. Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 12. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Žalovaný shrnul skutkový stav na základě obsahu správního spisu, žalobce sám výslovně uvedl, že se dokazování nechce účastnit a že ví, že je n